Vysvětlovat našim dítkám, že někteří jejich souputníci by v odlehlých částech světa za docházku do školy daly cokoliv, je poněkud problematické. Naše genetické otisky prostě do školy musí, děj se co děj. Mají k tomu lepší podmínky než hrdinové francouzské docureality Cesta do školy. Film je sice do kin uváděn pod přiznaným žánrem dokument, ale je nad slunce jasné, že je značně stylizovaný.
Cesta do školy (foto: AČFK)
Hrdinové filmu žijí ve čtyřech různých částech světa a kromě touhy po poznání je spojuje především strastiplná cesta, která je každý den (či jednou týdně) na cestě do školy čeká.
Na plátně sledujeme fascinující cestu Jacksona (11), který v Keni se svou mladší sestrou denně zdolává patnáctikilometrovou trasu savanou, Carlita (11) a jeho sestry, kteří denně urazí 18 kilomentů na koni přes argentinské pláně, Zahiru (12) z pohoří Atlas a její náročnou vysokohorskou tůru a konečně dojemnou trasu Samuela (13), který upoután na vozíku, denně s mladšími bratry odjíždí na čtyřkilometrovou trasu lemovanou terénními nerovnostmi, řekou a dalšími nástrahami, včetně epizody s rozbitým vozíkem.
Film režiséra Pascala Plissona je vizuálně velmi přitažlivý. Nabízí divákovi nádherné scenérie, ve kterých se kamera topí a ztrácí spolu s dětmi. Těm musí tohle pro evropana nezvyklé prostředí díky denodenní námaze připadat vcelku všední. Pro nás ostatní je to exotika se vším všudy. Tyto děti si cenu vzdělání uvědomují a jsou ochotny pro něj i leccos obětovat.
Cesta do školy (foto: AČFK)
Cesta do školy
Vizuál, kamera a hudební stránka je nadstandardní. Potud je vše v pořádku. Co ale v pořádku není je neúměrná stylizace. Když je Jackson se sestrou v nebezpečí kvůli slonům, kteří se dětem připletou do cesty, vypadá to na akční trhák s minimálně jednou kamerou navíc. Pokud naši hrdinové na cestě někoho potkají, nikdy se domorodec ani na chvilku nepodiví, kde se kolem vzal štáb s kamerou a světly…
Cesta do školy (foto: AČFK)
Konverzace Carlita se sestrou je tak příšerně strojená a nepřirozená, že nám je po chvíli jasné, že hereckého talentu tato sourozenecká dvojice zrovna dvakrát nepobrala. Vzhledem k těmto všem momentům, nad kterými se prostě musíte pozastavit, mne vůbec nepřekvapilo, když jsem začal dumat i nad tím, jestli neměl chudák Samuel také schválně rozbitý vozík. Ale to už je čirá spekulace a chci věřit, že takhle daleko by Plisson nezašel. Už proto že sám v tiskových materiálech zdůrazňuje, že si k dětem vytvořil velmi blízký až rodinný vztah.
Cesta do školy (foto: AČFK)
Podobných WTF momentů je v dokumentu několik, ale v žádném případě mu to neubírá nic na jeho přitažlivosti. Jak je to s autentičností, která by k dokumentu měla patřit, to je otázka.
Plisson vše dokonale režijně zvládl, sestříhal, natočil, doplnil skvělou hudbou a kvalitním zvukem. Dokument v pravém slova smyslu to ale rozhodně není.
[usr 7]
Martin Staněk, totalfilm.cz
foto/video: Asociace českých filmových klubů
Sur le chemin de l’école
Dokumentární
Francie / Čína / Jižní Afrika / Brazílie / Kolumbie, 2013, 77 min
Premiéra: 17. dubna 2014 (AČFK)
Režie: Pascal Plisson
Scénář: Marie-Claire Javoy, Pascal Plisson
Kamera: Pascal Plisson, Simon Watel
Hudba: Laurent Ferlet
