Jan Prušinovský má za sebou coby autor a režisér několik velmi úspěšných televizních seriálů (Okresní přebor, Čtvrtá hvězda) a je jednoznačně vnímán jako autor velmi progresivní. Přestože jsou jeho projekty komerčně zajímavé, vymyká se zavedené komerční dvojici Hřebejk-Vejdělek. A to velmi razantně. Z jeho filmů a televizních věcí totiž nejsou cítit kompromisy na dálku. Pokud nějaké jsou, nesráží úroveň díla. Prušinovský prostě umí držet vlastní laťku stále dostatečně vysoko.
Na scéně máme dva bratry. Kobra je feťák (Kryštof Hádek), Užovka (Matěj Hádek) ho věčně tahá z průserů. Navíc cítí, že má poslední šanci udělat něco se svým životem. Otevře si s kamarádem obchod s oblečením a začíná se mu dařit. Tah na branku mu ale pravidelně narušuje jeho nezodpovědný bratr. Když Užovkova trpělivost přeteče, rozhodne se bratrovi udělit lekci. Situace se ale vymkne kontrole…
Kobry a užovky nejsou komedie, jak by se mohlo zdát z traileru. Není to ani sociální drama slámovského střihu. Je to plnokrevné drama s komickými prvky. Humor je tu občas nekompromisní, černý a někdy až velmi bolestný. Ale přirozený a funkční.
Scénárista Jaroslav Žváček staví do popředí vztah ústřední dvojice. Vše se točí kolem bratrů, kteří spolu svádějí mnohdy velmi těžký boj. Příčinou je jejich neutěšená sociální situace. S tou se každý z nich vyrovnává po svém.
Narozdíl od oceňovaných Čtyř sluncí jsou Kobry a užovky mnohem sofistikovanější, umí vytáhnout na světlo vše podstatné a udržují diváka velmi bdělého po celou dobu.
Jaroslav Žváček by mohl na filmových školách učit, jak dokonale vystavět postavu. Vývoj, kterým prochází figura Matěje Hádka je pochopitelný a skvěle napsaný. Tento fakt pak opisuje i divákův pocit. Na začátku jsou obě postavy nalajnovány poměrně jednoznačně. Postupem času se ale divákovy sympatie přelévají a v případě Užovky se mohou od počáteční sympatie posunout až k opovržení.
Film působí velmi autenticky. Nepomáhá si módními berličkami. Příběh se neodehrává v severomoravských zapomenutých koutech ani v neuchopitelném bezčasí.
Ale také nevrhá diváka do těžkých depresí a k pocitu, že to bylo sice silné, ale vidět to znovu, se rovná sebedestrukci.
Kobry a užovky jsou v prvé řadě divácký film s přesahem. A takových v české kinematografii v posledních letech mnoho nepotkáváme. Už jen tento fakt je hodný obdivu.
Oba bratři Hádkové jsou ve svých rolích velmi dobří. Kryštof je ale excelentní. V roli feťáka – neřízené střely je velmi přesvědčivý a autentický. Jeho výkon pomáhají dovést k dokonalosti i vynikající masky. Ale i bez nich by jednoznačně obstál.
Film má na české poměry téměř bezchybný scénář a jistou, nekompromisní režii. Jsme sice teprve v předjaří, ale jsem si téměř jist, že těžko letos uvidíme něco lepšího (alespoň v české produkci).
-
85%
-
90%
-
80%
-
90%
Kobry a užovky (2015)
Jaroslav Žváček napsal skvělé postavy a vyhnul se karikaturám. Jan Prušinovský to skvěle zrežíroval. Po svém a bez kompromisů. Oba bratři podávají excelentní výkony. Kobry a užovky velmi výrazně vyčnívají ze soudobé české produkce. Přesto mají divácký potenciál i sílu. Obojí je v české kinematografii věc téměř nevídaná („víš jak…“).
foto/video: Falcon © 2015