Na rok 2014 bude Julianne Moore nejspíš vzpomínat ráda. Stejně tak její fanoušci, kteří si mohli užít její dva naprosto famózní výkony. Nejprve roli velmi nevyrovnané herečky v dramatu Mapy ke hvězdám, za kterou získala cenu v Cannes a nyní se i k nám dostává oscarové drama Pořád jsem to já (Still Alice). Za výkon obdržela jak Zlatý glóbus, tak sošku nejcennější. A Oscara si za svůj úsporný, ale velmi silný výkon ženy s Alzheimerovou chorobou jednoznačně za slouží.
Pořád jsem to já (foto: Falcon)
Pozadí vzniku snímku Pořád jsem to já (díky distributorovi za tentokrát velmi vhodný český název!) je zajímavé a smutné. Režisérem filmu byl Richard Glatzer spolu se svým přítelem Washem Westmorelandem. Společně napsali i scénář a film začali připravovat v době, kdy sám Richard onemocněl ALS – amyotrofickou laterální sklerózou. Na Oscary se už díval z nemocničního lůžka a před pár dny zemřel. Kniha Lisy Genovy mu tak připomínala jeho vlastní prožitky z návštěv u neurologa a společně s Washem přemýšleli, zda je zrovna teď vhodná doba se takovou látkou zabývat.
Pořád jsem to já (foto: Falcon)
[Tweet „Výjimečný výkon, který diváka ohromí“]Za kamerou tedy stáli lidé, kteří měli opravdu velmi silnou osobní zkušenost s tématem, a to zcela jistě velmi posílilo výsledný tvar filmu. Pochopitelně příběh Alice Howlandové, matky a profesorky na univerzitě by nikdy nebyl tak silný, pokud by ji neztvárnila vynikající a citlivá herečka Julianne Moore, mladší ekvivalent Meryl Streep. I Moore umí pokaždé vydolovat ze svého nitra něco nového. Jsou to ty drobné nuance, které diváka ohromí a ochromí. Člověk pak na tento zážitek nezapomíná, a přestože si film třeba za čas celý nepamatuje, odnáší si díky těmto mistrovským výkonům drobné fragmenty, které jsou výjimečné a neopakovatelné.
Pořád jsem to já ale není jen o hercích. I když hlavní herečce sekunduje Alec Baldwin, Kristen Stewart a další známí herci. Je to i o celkovém pocitu z jinak velmi depresivního námětu. Velmi rychlý postup nemoci si vybírá krutou daň. Dosud velmi činorodá žena se dostává do neřešitelných situací i emocionálně velmi vypjatých momentů. Stejně tak i její nejužší rodina. Přesto film nepůsobí beznadějně, depresivně ani tísnivě. Tyhle pocity jsou pevně ohraničeny v jednotlivých scénách, ale nedefinují celý film.
Pořád jsem to já (foto: Falcon)
Pořád jsem to já totiž umí uklidnit silou semknuté rodiny. Sílou hlavní hrdinky, která se do poslední chvíle nevzdává a snaží se bojovat.
Celý film navíc divákům dává představu o skutečném průběhu nemoci. Od zdánlivě nenápadných výpadků paměti až k srdce rvoucím chvílím, kdy matka nepoznává vlastní děti.
-
Režie - 90%90%
-
Scénář - 90%90%
-
Herci - 100%100%
-
Hudba - 80%80%
Pořád jsem to já (Still Alice)
A jen na konci filmu lze pochopit Alicinu děsivou větu, která svůj temný nádech s ohledem na tragiku nemoci vlastně ztrácí: „Kéž bych raději měla rakovinu“.
Nebojte se přijít do kina. Mimořádný zážitek tohoto typu se neopakuje často.
foto/video: Sony Pictures Classics, Falcon © 2014, 2015
Still Alice
Drama
USA, 2014, 100 min
Premiéra: 16. 4. 2015 Falcon
Režie: Richard Glatzer, Wash Westmoreland
Předloha: Lisa Genova (kniha)
Scénář: Richard Glatzer, Wash Westmoreland
Kamera: Denis Lenoir
Hudba: Ilan Eshkeri
Hrají: Julianne Moore, Alec Baldwin, Kristen Stewart, Kate Bosworth, Shane McRae, Stephen Kunken, Seth Gilliam, Hunter Parrish, Victoria Cartagena, Erin Darke
