Ženy vládnou filmům Woodyho Allena

Americký oscarový scénárista a režisér Woody Allen nikdy nepatřil k lamačům dívčích srdcí. Zato ženy, které se objevují v jeho filmech, se dají směle označit za osudové.

Woodyho Allena má většina lidí zafixovaného jako tvůrce ne tak úplně typických romantických komedií.  Člověka, který ve svých filmech řeší vztahy a sex, přičemž hodně pracuje s osobními zážitky. Dokud byl mladý, co vymyslel a prožil, taky odehrál. No, a jelikož na role playboyů nebo akčních hrdinů mu jaksi nebylo shora dáno, dokonale využíval toho, co má k dispozici. Ztvárnil tak mnoho neurotických umělců, směšných postaviček a hadrových panáků zmítaných v ženském světě.

This slideshow requires JavaScript.

Ano, ženy – velké téma, ne-li to největší. Ženy vládnou filmům Woodyho Allena. Autorův obdiv k něžnějšímu pohlaví nezná hranic. Inteligentní, krásné a vždycky silnější osobnosti než jejich mužští kolegové. V počátcích kariéry to byly jeho osudové lásky Diane Keaton (Spáč, Manhattan nebo Annie Hallová) či později Mia Farrow (Purpurová růže z Káhiry, Hana a její sestry, aj.), kdo se objevoval na plátně a opakovaně trápil srdce hlavních hrdinů i režisérovo.

Emma Stone novou múzou

Emma Stone ve filmu Iracionální muž

Emma Stone ve filmu Iracionální muž

A když Woody zestárnul, z osudových žen se staly múzy. Scarlett Johansson, Penélope Cruz, Cate Blanchett nebo v poslední době Emma Stone. Za posledních deset let se v jeho filmech vystřídala opravdu spousta jmen světové kinematografie. Slavné herečky vědí, co dělají, když kývnou na nabídku dnes již 79letého rodáka z New Yorku. Za vše mluví oscarové výkony Cruz ve Vicky Cristina Barcelona (2009), respektive Blanchett ve snímku Jasmíniny Slzy (2013). V současnosti pracuje Allen s 26letou Emmou Stone, která ztvárnila hlavní role ve dvou jeho nejnovějších filmech. V kinech teď běží Iracionální muž.

iracionalni_muz_banner_800x300-V2

Jedinou potíží v dokonalém soužití „Woody a jeho herecké múzy“ se zdají být výkyvy formy samotného tvůrce. Allen má ve zvyku točit jeden film ročně, ať to stojí, co to stojí. Bohužel to někdy je trochu na sílu. Zatímco Půlnoc v Paříži (2011) i zmíněné Jasmíniny Slzy (2013) se líbily fanouškům, a zejména kritikům, čím dál častěji je střídají slabší chvilky, jakoby regenerační prostor pro další vymazlené konverzačky. Tedy aspoň doufám, protože vidět Woodyho uvadat by nebylo příjemné. Na druhou stranu, letos mu bude osmdesát let a taková produkce je obdivuhodná i u mnohem mladších tvůrců.

Jaroslav Kejzlar, Totalfilm.cz
foto/video: Archiv, Bioscop