Recenze | Orel Eddie kouzlí úsměvy i dojetí

Srovnání s Kokosy na sněhu vlastně není úplně na místě. I když jsem si na tuhle svou oblíbenou komedii při sledování Orla Eddieho vzpomněl nesčetněkrát. A s jamajským bobovým týmem se Orel Eddie neprotíná jen na základě feeling-good pocitu z filmu. Eddie totiž svoji odvahu na olympiádě prokázal i ve stejný rok (1988 – Calgary), kdy se účastnili svátku světového sportu i jamajští kluci.

Eddie je britský zatvrzelý chlapec, nepříliš sportovně talentovaný, ale o to víc odhodlání a odvahy prokazuje každým svým omylným pokusem vyniknout. Od dětství se pokouší uspět v různých sportovních odvětvích a jediné po čem touží je, stát se olympionikem. Jeho máti ho v jeho sparťanské snaze podporuje, otec už je neúspěchy svého syna značně unavený. To ale Eddiemu nezabrání v nekonečném snažení uspět. Zjistí, že Velká Británie neměla více než 50 let skokana na lyžích a ucítí svou šanci. Málem se totiž probojoval do sjezdového olympijského týmu. Takže základ by tu byl. Odjede tedy do tréninkového centra v Německu, kde se potká s bývalým špičkovým skokanem Bronsonem Pearym (Hugh Jackman), nyní údržbářem a opilcem. Eddie ale Bronsona nadchne svou houževnatostí a chlapci se ho nakonec podaří přesvědčit, aby ho trénoval…

Orel Eddie má opravdu jeden z nejlepších castingů, jaký si lze přát. Taron Egerton (Eddie) je velký talent, který se odnikud vyloupl v Kingsmanovi a skvěle se etabloval i v roli milence Toma Hardyho v Legendách zločinu. Role mu bezvadně sedne a je v ní skutečně famózní. Svůj předobraz podle dobových záběrů kopíruje poměrně věrně, i když je samozřejmě nepoměrně atraktivnější.

Hugh Jackman je jako trenér dokonalý. Přestože věčně chlastá a sbírá sám sebe (doslova i obrazně) z podlahy, stále si zachovává mužný étos. Ve filmu figuruje i spousta vedlejších postav, které výborně plní funkci a jsou plnokrevně napsané i zahrané.

Co se ale režiséru Dexteru Fletecherovi povedlo nejvíc? Za pomoci perfektního scénáře vytvořil naprosto boží atmosféru. Jak osmdesátkový vizuál, tak dokonalý soundtrack s osmdesátkovými fláky, fungují naprosto spolehlivě a přesně. A stejně jako Kokosy na sněhu, které byly postaveny spíš na jednom gagu za druhým, i Orel Eddie v závěru nabídne kapesníček k použití. I tady je spousta emocí. Ale nejsou prvoplánové. Jsou prostě přirozené. Divák si obě hlavní postavy musí jednoznačně oblíbit. Ačkoliv jsou oba vlastně outsideři, je na nich něco ultra charismatického. A jak už jsem řekl spojit tyto dva herce, byl naprosto geniální tah.

Nutno ještě dodat, že Orel Eddie se drží skutečnosti v základu. Trenér Peary je vymyšlený a pravděpodobnost, že skutečný Eddie zažil v místní restauraci eskapády s německou milfkou Petrou také není příliš velká. Ale bez těchto postav by to byl pouhý životopis. Nápad udělat z bizarního pokusu skutečného Eddieho Edwardse filmovou komedii byl jednoduše geniální.

Martin Staněk, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2016

Historický záznam jednoho z Eddieho skoků