Recenze | Den nezávislosti: Nový útok – Mozek vypnout 3D brýle nasadit!

Den nezávislosti: Nový útok. Je to samozřejmě přitroublá blbost, plná nesmyslů, vtipných a méně vtipných hlášek a akčních scén na hranici parodie. Umění Emmericha spočívá v tom, jakým způsobem dokáže balancovat na hranici akčního výplachu, komedie i parodie. Nikdy nepřekročí únosnou mez, a když už, okamžitě vážnou situaci shodí nějakou hláškou. Mrakodrapy tu padají ve velkém a nejen to, dokonce celá města a jedna vesmírná loď, zabírající půlku planety.

I přes tak obrovskou destrukci, kdy si říkáte, že Země nic většího už unést nedokáže (a říkají to i postavy ve filmu) je nutno ocenit na Emmericha celkem skromné finále. Je to celé naplněné patetičností, že po zhlédnutí možná budete chtít emigrovat do USA a do konce života nosit roucho americké vlajky, i to se dá ovšem překlenout tvůrčím záměrem. Ony všechny Emmerichovy filmy, Den nezávislosti 2 nevyjímaje, jsou protkány stejnými motivy a neuvěřitelnou destrukcí, že se jednoduše MUSÍ jednat o tvůrčí záměr. Stejně jako neselhávající technická stránka filmu, která je na velmi vysoké úrovni a nemusí se bát srovnání s těmi největšími blockbustery. Ostatně jak už je u Emmericha zvykem.

Obrovské měřítko a destrukce ale obhospodařují nezajímavé postavy. Sice jste je už někdy viděli v minulých dílech, to je ale tak všechno a vy stejně nevíte, co v jedničce udělali. Tedy kromě Willa Smithe, který ve filmu není a Billa Pullmana, který býval prezidentem, a ve filmu je. Dělí se tedy pouze na příbuzné, vědce, prezidenty nebo hrdiny. Nic složitého.

V ničených městech umírají dohromady miliardy lidí, s nulovým emocionálním dopadem na diváka a to samé platí u postav hlavních, které nejsou bezejmenné. Emoce tedy u Dne nezávislosti 2 vůbec nefungují. Všechno tu jede po jasných odšrkrtávacích mustrech. Nic světoborného, jako v případě jedničky, nečekejte.

Petr Račko, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2016