Nepřehlédněte

Rémi Chayé: Až na severní pól je především lidský příběh (rozhovor)

Film Až na severní pól vypráví velmi silný příběh, který natočil jako svůj režijní debut francouzský animátor a zkušený výtvarník Rémi Chayé, který se už podílel na řadě úspěšných animovaných filmů Snímek, jehož devizou je půvabná vizuální stránka a silný příběh se sympatickou dívčí hrdinkou rozehraný v netradičním prostředí, přichází právě do českých kin. Zaujal už také diváky letošního třeboňského Anifilmu i na festivalu v Annecy, kde loni získal Cenu diváků. Nabízíme rozhovor s režisérem filmu.

Až na severní pól (foto Artcam)

Až na severní pól (foto Artcam)

Co všechno předcházelo realizaci vašeho prvního celovečerního filmu?

Od dětství jsem byl vášnivým milovníkem komiksů. S kreslením jsem začínal tak, že jsem obkresloval Moebiuse (Major Fatal, Incal atd.). Protože mi však šly celkem dobře přírodní vědy, doporučovali mi, abych se věnoval spíš architektuře nebo designu. Po prvním ročníku matematiky jsem se dostal na výtvarnou školu v Paříži. Místo pěti let jsem tam zůstal jen dva roky, chtěl jsem co nejdříve pracovat. Začal jsem jako skicař a storyboardista  v reklamě a potom jako ilustrátor. Trochu jsem dělal komiks. Animaci jsem se učil za pochodu prostřednictvím mnoha různých povolání. Pak jsem odjel do La Fabrique, to je studio, které založil Jean-François Laguionie v Cévennes. Společně s Jeanem-Louisem Garciou jsem se tam naučil layout.
To je velmi zajímavá a poněkud nedoceňovaná etapa animace, která sestává z technické a zároveň umělecké přípravy každého záběru, výpravy a přípravy animace.

Rémi Chayé

Rémi Chayé

Když jste opustil filmovou školu La Poudrière, stal jste se  pomocným režisérem úžasného filmu Tomma Moora Brendan  a tajemství Kellsu.

Hledal Francouze, aby vyvážil irskou a francouzskou koprodukci. Odjel jsem na dva roky do Kilkenny v Irsku. Naučil jsem se, co to znamená celovečerní film, jak se staví tým v několika zemích atd. Přineslo mi to nejen skvělou uměleckou a profesní zkušenost ale také přátelství.


Pak přišlo Tajemství tety Eleanory Dominiqua Montferryho. Potom Obraz, kde jste se sešel s Jeanem-Françoisem Laguioniem.

Ano, měl jsem to štěstí, že jsem pracoval na mnoha velmi různých projektech s velmi rozdílnými režiséry. S každým z nich jsem se mnoho naučil.

Recenze filmu ve čtvrtek 1. září

Jak se zrodil projekt Až na severní pól?

V roce 2005 jsem se na La Poudrière setkal s Claire Paoletti, která pracovala na scénáři. Měla dlouhometrážní projekt. V té době se vše vešlo na jednu stránku: mladá dívka z ruské aristokratické rodiny se vydá pátrat po svém dědečkovi, který zmizel mezi ledovými krami. Nějakou dobu před tím jsem četl palubní deník Ernesta Shakletona a několik dalších knih o jeho podivuhodném činu. Shakleton se vydal na expedici z jednoho konce Antarktidy na druhý. Jenže loď zaskočil brzký příchod zimy a zůstala uvězněná v ledu. Přežili 22 měsíců v extrémních podmínkách. Neuvěřitelný lidský příběh. Takže když mi Claire řekla o lodi uvízlé v ledu, chytlo mě to. Vybudování celého projektu, nalezení producenta a financování pro nás znamenalo vypracovat něco kolem 40 nebo 50 různých složek s layout, s texty, obrázky postav, ilustracemi scén a prostředím filmu.

Až na severní pól (foto: Artcam)

Až na severní pól (foto: Artcam)

Měli jste už jasnou grafickou podobu filmu?

To vlastně přicházelo velmi zvolna. Neměl jsem příliš vyhraněný grafický rukopis. Kreslím dost realistickým způsobem, ale pro účely animace je třeba zjednodušovat. A toto hledání zjednodušení zabralo nějaký čas. Zpočátku jsem byl dost ovlivněný stylem z Brendana a pak jsem se od něj vzdálil.

Grafický styl filmu je velmi zvláštní. Všechno se skládá z jednobarevných ploch, někdy to jde až do abstrakce. Přináší to nějaké zvláštní problémy?

Samozřejmě. Taková volba komplikuje dost věcí: ruku nebo obličej tvoří pouze barevné skvrny, proto je třeba kreslit odlišným způsobem. Animátoři pracovali jako obvykle s rysy. Ale kreslíři animace, ti kteří dotváří konečnou podobu obrázků, tak jak je pak vidíme na plátně, museli obrázky animátorů znovu ztvárnit pouze s využitím jednobarevných ploch. Vytvořili jsme dvojice animátor/kreslíř animace.

Až na severní pól (foto: Artcam)

Až na severní pól (foto: Artcam)

Ale samotná loď je ve 3D.

Ano. V Ostrově Black Mór jsem našel úplně zkažené animace lodi z filmu načrtnuté ručně s neuvěřitelnou přesností malými korejskými ručkami, které nad tím strávily týden. Nechybělo vůbec nic, ani jedno lano nebo kladka. Ale pohyb nebyl v pořádku. A tak stovky obrázků musely skončit v popelnici! Takové plýtvání energií! Mě zajímají emoce. Chci, aby se animátoři věnovali emocím postav. Nechci, aby trávili hodiny na detailech nebo kladkách. Proto je grafický styl tak prostý. Žádné knoflíky, tkaničky nebo záhyby na oblečení. Ale lodě, vlaky, saně a bryčky jsme udělali jako 3D objekty.

Jak jste vytvořili tu loď?

Ve Valence jsem potkal Sébastiena Godarda, vášnivého animátora lodí. Střídá období, kdy pracuje jako filmový animátor, a období, kdy se učí na lodního tesaře. Požádal jsem ho, aby navrhl loď, která by mohla plout s asi dvanácti osobami.

Pokud jde o hudbu, proč při Sašině odjezdu zní ta anglická píseň?

Od počátku jsme v hudbě chtěli jít úplně opačným směrem, aniž bychom imitovali ruskou atmosféru nebo hudbu z dobrodružných filmů. Pop folkové zaměření zvukové stopy je zcela záměrné.

Film Až na severní pól je v české distribuci s dabingem i titulky od 1. září.

-red-
zdroj: Artcam © 2016

ansp_A3_print-page-001

Napište nám co si myslíte

Nebojte, Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

%d blogerům se to líbí: