Recenze | Masaryk je hlavně příběh těžce zkoušeného člověka

Dvanáct Českých lvů, účast v prestižní sekci na Berlinale a za sebou čerstvé mediální útoky. To vše má na kontě za poslední týdny jeden z největších českých velkofilmů posledních let. Jaké vlastně je drama Masaryk, které je podle českých akademiků nejlepším filmem v historii udílení českých filmových cen?

Režisér Julius Ševčík to se scénáristy Petrem Kolečkem a Alexem Koenigsmarkem vzali za poněkud jiný konec, než to historická či životopisná dramata běžně berou. Stěžejní tu nejsou historické souvislosti, ale spíš náhled na ně prostřednictvím hlavní postavy. V popředí je samozřejmě Jan Masaryk ve výtečném podání Karla Rodena. Na plátně se ukazuje jako mnohovrstevnatá osobnost. V žádném případě se nejedná o strohé představení obecně známé historické postavy. Autoři nijak nekloužou po povrchu a hlavního hrdinu se skutečně snaží představit jak s jeho výjimečnými klady, tak i nespornými běsy a komplikovanou povahou.

Pokud bych měl na Masarykovi vypíchnout jednu jedinou věc, tak je to jeho zábavnost. Není to instantní historické drama. Má šťávu, chybí tu hluchá místa, která u těchto typů filmů bývají poměrně častá. Právě s ohledem na obvykle nutnou sdělnost a množství historických reálií a velké množství postav.
Tohle se tedy povedlo podchytit dobrým scénářem i jistou režií. Když jsme u režie, napadá mne jediná věc, kterou bych Juliu Ševčíkovi mohl vytknout. Je jasné, že patří k režisérům, kteří mají ucelenou a silnou vizi. Dokázal to už ve svém minulém noir projektu Normal. Umí se obklopit skvělými profesionály a dát jasné zadání. Není to ale třeba dokazovat efektním a rozmáchlým vizuálem, který je v Masarykovi všudypřítomný. Je samozřejmě úžasné vidět, že čeští filmaři dokáží natočit snímek, který by technicky obstál i v Hollywoodu. Ale méně je někdy více a na některých místech by filmu slušelo komornější prostředí i pojetí. Ale vyčítat filmu, že vypadá dobře, to je v recenzi ještě ta lepší varianta.

Masaryk svého hrdinu představuje v mnoha rovinách, na mnoha místech. Naznačuje také, jak moc těžké bylo žít se slavným příjmením tatíčka zakladatele. Jak už bylo řečeno, nesoustředí se slepě na historickou kostru. Stěžejní jsou spíš scény ze sanatoria než bezesporu úchvatné společné momenty Masaryka a Beneše.
Svých dvanáct Lvů si Masaryk určitě zaslouží. Všechny umělecké i technické profese uspěly na výbornou. Zcela jistě se jedná o jeden z nejlépe produkčně i realizačně připravených projektů posledních let. Krom oceněného Karla Rodena je potřeba připomenout i Oldřicha Kaisera, z něhož už je mnoho let vynikající charakterní herec evropského střihu. Čeští filmaři si toho zatím asi moc nevšimli, protože ho trestuhodně opomíjejí.

Osobně mi vůbec nevadí, co filmu vyčítají někteří kritici – úkrok od reálných historických událostí a fiktivní postavy. Drama Masaryk nevnímám v první řadě jako historický film. Spíš jako příběh jednoho těžce zkoušeného člověka, který byl významnou postavou dějin naší země.
A byla s ním zábava. Stejně jako se samotným filmem.

Jakub Gutt, Totalfilm.cz
foto/video: In Film, Rudolf Biermann, Bioscop, Totalfilm © 2017