Recenze | Přes kosti mrtvých budete buď uctívat nebo zavrhovat

Novinka Agnieszky Holland vznikla podle knihy s dlouhým názvem. Jde vlastně o citaci básně Williama Blakea. Román „Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých“ napsala polská spisovatelka Olga Tokarczuk a u nás poprvé vyšel před sedmi lety. Na scénáři k filmové adaptaci knihy pracovala Agnieszka Holland společně s Olgou Tokarczuk a na konečném výsledku mají podíl i český scénárista Štěpán Hulík a střihač Pavel Hrdlička. Film vznikl v rozsáhlé koprodukci, která čítá Polsko, Česko, Švédsko, Německo a Slovensko. Na letošním Berlinále byl snímek oceněn soškou Stříbrného medvěda a čeští diváci mohli poprvé snímek vidět jako zahajovací film letošního Febiofestu za účasti režisérky.

Přes kosti mrtvých (foto CinemArt)

Snímek jsem viděla už dvakrát. V rámci své práce to dělám poměrně často a snažím se tím zůstat objektivní při psaní recenze. V tomto případě jsem si potřebovala ověřit, zda na mě film bude mít stejný účinek jako poprvé. Po druhém zhlédnutí jsem ale měla pocit, že bych měla napsat dvě recenze. Z filmu jsem měla totiž odlišný dojem než poprvé. A je to dáno několika aspekty. Co u mě ale přetrvalo byla radost z krásné a atmosférické kamery Jolanty Dylewské. Ta svou prací snímek pozvedá a zároveň mu dává řád prostřednictvím záběrů přírody, která moudře a majestátně mlčí a snáší (zatím ještě trpělivě) lidské chování.

Hlavní hrdinka Janina Duszejko (Agnieszka Mandat) není rozhodně žádná rezignovaná žena, která by mohla mluvit o ztrátě životní energie v důchodovém věku. Potíž pro mě byla v tom, že to, co mi u ní poprvé bylo tolik sympatické, už mi podruhé tolik nekonvenovalo. Sledovala jsem sice znovu silnou a vytrvalou důchodkyni, nicméně její urputnost a určitý fanatismus z ní dělal často nesnesitelnou hysterku, která se až nezdravě upíná ve své samotě na lesní obyvatele, se kterými sdílí syrový a v zimě i značně ledový kraj na polsko-českých hranicích.

Přes kosti mrtvých (foto: CinemArt)

Duszejko je pro dospělé podivínka až moc pokorná k přírodě. Děti, které učí ve škole angličtinu ji ale milují. Nepostrádá pozorovací talent a dokáže svou životní zkušeností a rozvinutými instinkty vnímat dobře povahy lidí, v čemž jí pomáhá i její velká záliba v astrologii. Společnost jí na samotě dělají jen dvě fenky, které se ale záhy ztratí a Duszejko, jakožto velká milovnice zvířat tím trpí stejně jako kdykoliv zaslechne výstřely z pušek myslivců při častých lovech v kladských lesích. To v ní dovede probudit velký hněv a bojovnost. Jinakost Duszejko ještě zvýrazňuje i její přátelení se s podobně duševně „jinými“ postavami, kam spadá slečna „Dobrá novina“( Patrycja Volny), Dion (Jakub Gierszal], soused Mátoha (Wiktor Zborowski) nebo entomolog Borus (Miroslav Krobot).

Přes kosti mrtvých (foto: CinemArt)

Příběh je strukturován do kapitol, které vycházejí z loveckého kalendáře. Ten Duszejko potajmu ukradne ze zdi na policejní stanici, kterou navštěvuje celkem často. Většinou proto, aby nahlásila vraždy či minimálně ublížení na zdraví. Jenže nejde o násilí páchaném na člověku, ale na zvířatech, která mají v jejích očích stejná práva jako člověk. Pachatele záhadných vražd lidí, které brzy potom následují, dovede divák celkem snadno odhalit, přestože jejich svědky jsou jenom lesní zvířata.

Samotná knižní předloha vypráví sice i o česko-polských vztazích, ty ale ve snímku rozebírány nejsou. Hlavními tématy filmu jsou záležitosti mnohem nadčasovější a zároveň znepokojivější (kritika církve, týrání a vybíjení zvířat, lidská všemocnost bez následků, korupce, odpuštění, vina a snad i režisérčin oblíbený holocaust). Materiál tedy na tři filmy, ne na jeden.
Ve snímku trochu směšně působí zbytečné prostřihy, které mají divákovi sloužit jako nápověda k minulosti některých postav. Jsou to minuty navíc, které mě samotnou otravovaly a film by se bez nich bez potíží obešel.

Přes kosti mrtvých (foto CinemArt)

Snímek má výtečnou hudbu. Je nádherná, orchestrální, tajemná a naléhavá. Jejím autorem je Polák Antoni Komasa-Lazarkiewicz, který už s Holland spolupracoval třeba na Hořícím keři. Ve spojení s dějem mi ale někdy připadalo, že v některých scénách nemá ona dramatická hudební linka tak úplně svoje opodstatnění. Jako divák jsem vždycky, když orchestr začal hřmět, očekávala v ději nějakou zásadní gradaci a zvrat, ale většinou jsem se nedočkala.

  • Režie - 60%
    60
  • Scénář - 50%
    50
  • Kamera - 85%
    85
  • Herci - 80%
    80
  • Hudba - 70%
    70

Přes kosti mrtvých (2017)

Mnohovrstevnatý příběh je románově rozplizlý a občas nedůsledně uplatňuje filmové zkratky. Divák se tak může lehce ztratit v ději, protože v něm od samého začátku přibývají další a další postavy se svými činy. Chce to pozorného diváka, který v sobě najde dost trpělivosti, aby odžil 128 minut stopáže. Škoda i neukotvenosti v tom, jakým žánrem by chtěl vlastně film být. Nemám pocit, že by tahle rozpolcenost výsledku prospěla, přestože sama režisérka se z toho svou proklamací snažila udělat přednost. Bije se to ve výsledku s tím, co chce snímek sdělit třeba ohledně hojného černého humoru v druhé hodině filmu. Děje se tak v potemnělé atmosféře, kterou mám ale všeobecně velmi ráda. Tohle všechno „Kosti“ předurčuje k tomu, že svým pojetím budou divákem buď uctívány nebo zavrhovány.

70 %
Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2017

Přes kosti mrtvých
Pokot
Krimi / Drama / Mysteriózní / Thriller
Polsko / Česko / Německo / Švédsko / Slovensko, 2017, 128 min
Premiéra: 20. 4. 2017 CinemArt

Režie: Agnieszka Holland
Předloha: Olga Tokarczuk (kniha)
Scénář: Agnieszka Holland, Olga Tokarczuk
Kamera: Jolanta Dylewska, Rafal Paradowski
Hudba: Antoni Komasa-Łazarkiewicz
Hrají: Agnieszka Mandat, Wiktor Zborowski, Miroslav Krobot, Jakub Gierszał, Tomasz Kot, Borys Szyc, Marcin Bosak

%d blogerům se to líbí: