Podíváte se na trailer. Podíváte se na plakát. Možná vám přejede mráz po zádech. Dovolená v Českém ráji, právě uváděná v předpremiéře na Letní filmové škole a za pár dní mířící do běžné distribuce, vypadá na první pohled jako typická bezmyšlenkovitá rodinná komedie. Však když už to schytal Špindl, tohle byla otázka času. Pokud ale český film trochu sledujete, možná vás zaskočí jméno Adama Kolomana Rybanského v nejen režijní, ale i scenáristické kolonce, který před čtyřmi lety předvedl ve svém debutu Kdyby radši hořelo jasný filmařský cit. Je možné, že se nám tu za žánrový marketing skrývá zajímavější dílo?
Nikdo není šťastný
Milan (Tomáš Jeřábek), Týna (Magdaléna Borová) a jejich dvě děti vyrazili na dovolenou do Českého ráje. Jedná se o jediné místo, které si v tuto chvíli mohou dovolit, a také jediné, kde Milan na poslední chvíli našel volný nocleh. I když jiného typu, než by si Týna představovala. Rodina skončí pod stanem, což nikdo z přítomných nekvituje s povděkem. Manželka chtěla pohodlnou chatku, děti chtěly dostupné wi-fi. Nikdo není šťastný.
Jediný Milan by se stanem neměl problém, ve skutečnosti by neměl problém ani s Českým rájem jako dovolenkovým místem. Právě naopak. Od dětství sní o trampingu a užívá si étos opékání buřtů s kytarou v ruce. Štve ho leda, že nedokáže zařídit pro svou rodinu nic lepšího. Trosky a Prachovské skály nejsou věcí volby jako v případě provokativně opáleného Saši Rašilova, který tráví většinu roku u moře a nyní se rozhodl synkovi ukázat, jak vypadá táboření v české přírodě. Jeho postava se za svou přítomnost stydět nemusí, Milan ano.
Adam Koloman Rybanský se stejně jako v případě Kdyby radši hořelo rozhodl navštívit „normální české lidi“, což zní možná trochu výhrůžně – čeká nás snad další pražácká filmová zoo, do které se lidi z města chodí koukat na Common People? Trailery pak vypadají opravdu hrůzostrašně a film na první pohled vypadá jako podfinancovaná verze Babovřesek. Těžko říct, jestli to je umělecký koncept, nebo marketingová taktika. Dojem rodinné taškařice ale buduje snímek důsledně zhruba jen deset minut. Aby ho následně spolu s Adamem Mišíkem shodil z vrcholu Baby a nechal roztříštit na dně propasti.
Následek Mišíkova pádu je pojat zcela realisticky, což je po prvních scénách opravdu nečekaná volba, která může diváka značně vykolejit. Legrační pády a tragické následky, o kterých se nepřemýšlí a které opravdu nebojí, jsou komediální standard. Tady máme najednou kemp plný traumatizovaných lidí, kteří neví, co si počít. V šoku jsou i Milan s Týnou, v důsledku čehož jsou k sobě po dlouhé době upřímní a přiznávají si, že si moc nerozumí a necítí se spolu dobře. Milan Týně slíbí, že se s tím pokusí něco udělat, což jeho partnerka slyší ráda. Co už ráda neslyší je, když jí navrhne, aby vzali spacáky a šli spát pod širák. Činnost, která by pozvedla náladu jemu, ale nikomu jinému v jeho rodině. Oheň je opět na střeše.
Víc, než se zdá
Rybanský využívá banální námět k překvapivě citlivému vykreslení partnerského neporozumění. Milan naplánoval ideální dovolenou svých snů, i když věděl, že jeho sny nikdo nesdílí. Manželce nakukal, že budou bydlet v chatce, i když celou dobu věděl, že jsou obsazené a na místě ji čeká ústy provozovatele kempu Petra Čtvrtníčka nemilé překvapení. To vše ve víře, že když se mu podaří rodině zábavu vnutit proti její vůli, dočká se nakonec vděku.
Dovolená v Českém ráji na LFŠ:
Pondělí, 27. 7., 20:00 – 22:13, Kulturní dům – Velký sál
Čtvrtek, 30. 7.2026, 13:30 – 15:08, Sportovní hala
Asi se shodneme, že Týna je na základě této výchozí situace „v právu“, nicméně její nerudnost a nepříjemnost překračují produktivní hranici. Její všudypřítomná pasivní agresivita je dusivá a paralyzující a dává Milanovi pramalý prostor k manévrování. Když se to vezme kolem a kolem, pokud pro ni byla specifická podoba dovolené tak důležitá, proč nechala veškeré plánování na manželovi? Zajímala se tak málo, že si zřejmě ani nevšimla, že jsou v autě zabalené stany.
Oba jsou sobci a snaží se využívat prostředky, které mají k dispozici, k vzájemné manipulaci a opanování toho druhého. Ne ve smyslu důmyslných plánů, ale intuitivního boje o moc. Scénář si v tomto ohledu chytře hraje i s genderovou dynamikou, kdy se oba manželé podle potřeby buď schovávají, nebo druhého nutí do ulit svých rolí „manžela“ a „manželky“. Pokaždé podle toho, jaká kombinace stereotypů zrovna vyhovuje jim.
Oba jsou přesvědčení, že jsou oběťmi toho druhého. Oba v tom vlastně mají pravdu. Jenže „mít pravdu“ vám neudělá život hezkým. Týna vidí v chování Milana jen aroganci, a nikoliv zranitelnost touhy sdílet se svými nejbližšími svůj dětský sen. Jistě, tendence nutit své blízké do prožívání vlastních snů by mohla být dlouhodobě značně toxická a narcistní; z toho, co vidíme, se ale Milan spíš dlouho odhodlával k něčemu, co pro něj není typické.
Milan zase vidí v Týně jen věčně nespokojenou manželku, která ho neustále úkoluje a během těchto úkolů jako by čekala na jeho selhání a možnost být naštvaná. Během toho při každé příležitosti podrývá jeho autoritu. Na druhou stranu se nemůžeme divit její rozlícenosti, když se zřejmě už nějakou dobu těšila na odpočinek v pohodlné chatce a místo toho skončila na zemi ve stanu. O přesné dynamice tohohle vztahu mimo dovolenou toho tolik nevíme, můžeme ale tušit, že obě děti má na krku více ona, což nevyhnutelně žádá pořádný kus energie, který potom nezbývá na manžela.
Rozhodně nečekané
Vyprávění je rozděluje, což je právě to, co potřebují. Nikoliv proto, aby zjistili, co jim chybí v druhém, ale právě naopak k pochopení, co oni sami přináší do vztahu. Milan se po nočním flámu s místními trampy ztratí v lese, kde se nemusí starat o nic než o sebe – a není v tom zrovna mistr. Týna zatím přežívá v kempu, který pod tíhou dalších katastrof propadá v chaos. Oba mají možnost řešit věci po svém (byť je příznačné, že na mámu samozřejmě zbudou děcka) a zamyslet se nad sebou.
V Dovolené v Českém ráji se tedy skýtá o dost víc, než by se zdálo na první pohled. Žánrově pak Rybanský zápasí s tím, jak pracovat s prvky vděčné komedie a intimnějšího vyprávění. Nezdá se, že by šlo pro něj o zcela komfortní polohu – opět můžeme spekulovat, zda příklon k taškařici je uměleckým záměrem, nebo komerční taktikou. Na každý pád je občas vyprávění v patrném pnutí, kdy jako by se nutil k humoru za každou cenu, i když zrovna nikomu není do smíchu. Rybanský neumí úplně střihnout dravou komediální scénu, a když se o to pokouší, není to nikdy na 100 %. Naopak ve chvílích, kdy může film trochu zpomalit a ukázat, že v jeho postavách je víc, než se zdá na první pohled, zážitek jde nahoru.
Tenhle problém ale bereme všemi deseti oproti možnosti, kdy by režisér a scenárista ve svém druhém filmu prostě zlomil nad projektem hůl a přistoupil k němu jako k příslovečná zakázce, kterou si vydělá na nájem. Tou Dovolená v Českém ráji není a nás moc mrzí, že to publikum prakticky nemá šanci to poznat, dokud se nějakou náhodou neoctne přímo před plátnem. Není nijak neobvyklé, že filmy během propagace zvýrazňují (domnělé) divácky vděčnější prvky, především ty komediální, někdy se to ale může obrátit proti projektu tím, že na sebe naláká publikum, které ho nedocení, a naopak. V případě Českého ráje to neplatí jen pro trailer a plakát, ale v méně extrémní míře vlastně pro celý film, který se chce neustále zavděčit „masám“ i za obětování kousku své přirozenosti. Celkový zážitek přesto zůstává pozitivní, rozhodně v porovnání s prvním dojmem.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Herci
-
Hudba
Dovolená v Českém ráji (2026)
Film, který hodně mate tělem. Pod vrstvou typické taškařice je ale hlubší studie vztahu. Tenhle žánrový mix je nám sympatický, přestože roubovaný humor někdy maličko drhne a režisér si je jistější v intimnějších scénách, pořád jde o nesmírně milé překvapení oproti tomu, co jsme očekávali před začátkem filmu.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Falcon 2026
Dovolená v Českém ráji
Česko, 2026, 90 min
Premiéra: 30. 7. 2026, Falcon
Režie: Adam Koloman Rybanský
Scénář: Adam Koloman Rybanský
Kamera: Matěj Piňos
Hrají: Tomáš Jeřábek, Magdaléna Borová, Saša Rašilov nejml., Petr Čtvrtníček, Adam Mišík, Josefína Prachařová, Matěj Kadlec, Rozálie Mikovcová, Martin Kubuš
Produkce: Eva Váchová, Pavel Vácha
Střih: Alan Sýs
Zvuk: Adam Bláha
Scénografie: Ivana Kanhäuserová
Masky: Linda Vondrášková
Kostýmy: Zuzana Mazáčová
