Režisérka Jitka Rudolfová, jejíž zatím poslední film Tanec s medvědem měl premiéru v kinech letos v březnu, začala natáčet podle vlastního scénáře psychologické drama Kriplyně. Jeho hlavním tématem je těhotenství a mateřství ochrnuté ženy. Přestože současné zdravotnictví umí situaci hendikepovaných rodiček standardně řešit, společnost a okolí budoucích matek nejsou vždy na tuto skutečnost připraveny, rezonuje v nich mnoho předsudků a kritických i zraňujících názorů. Tabuizovaným tématem pro zdravé lidi je i samotná otázka sexuality zdravotně těžce postižených.
O příběhu filmu Kriplyně
Po nešťastné nehodě v den vlastní svatby se třicetiletá Jana probouzí na jednotce intenzivní péče – ochrnutá od pasu dolů, s výpadkem paměti a s tělem, které zcela neovládá. Z dřívější sebevědomé a krásné ženy se stává „kriplyně“ – jak sebe samu s jízlivostí nazývá. Závislá pacientka, učící se znovu žít v realitě plné pípajících přístrojů, léků a nemohoucnosti. Co se v onen večer stalo, nikdo přesně neví – pád z okna mohl být náhoda, zoufalý čin i výsledek manipulace. Zvyknout si na nový život s invalidním vozíkem není jednoduché. A přestože se partner Jaromír zpočátku velmi snaží a je Janinou oporou, jeho láska se mění ve vyčerpání a soucit. Iluze „šťastného konce“ se postupně rozpadá. Jana se ocitá v situaci, v níž už nemůže spoléhat na jistoty, které dříve považovala za samozřejmé. Musí znovu hledat své místo ve světě, ve vztazích i sama v sobě. A zároveň čelit pohledům a očekáváním okolí, které její tělo, schopnosti i právo rozhodovat o vlastním životě posuzuje jinak než dříve. Co všechno je ještě schopná zvládnout sama? Kdo má právo rozhodovat o jejím životě? A co zbude z jejího dosavadního světa, když už se do něj sama nedokáže vrátit? Nebo dokáže?
Režisérka Jitka Rudolfová k filmu říká: „Zajímá mě okamžik, kdy člověk přijde o vše, čím se dosud definoval – o tělo, které miloval, o krásu, která mu dávala hodnotu, i o vztah, kterému věřil. Jana pro mě ztělesňuje postavu, skrze niž lze zkoumat hranice identity, těla a společenského obrazu normálnosti. Chci vyprávět intimní, civilní příběh bez patosu a laciné empatie, tematizovat ženskou zranitelnost i vnitřní sílu způsobem, který překračuje hranice handicapu a nabízí univerzální příběh o lidské důstojnosti.“
Hlavní hrdinku Janu ztvárňuje Barbora Bočková, jejího muže Jaromíra Jan Hájek. Do dalších rolí obsadila režisérka Alenu Mihulovou, Janu Plodkovou, Jaroslava Plesla, Janu Ol’hovou, Jana Vondráčka, Martinu Slukovou, Anitu Krausovou, Alžbětu Ferencovou, Kryštofa Hádka a další.
Natáčet se bude v reálech a exteriérech, natáčení potrvá do konce listopadu 2026. Premiéra v kinech je naplánovaná na léto nebo podzim 2027. Film bude distribuovat CinemArt.
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
foto/video: © CinemArt, Lumiére Film 2026
zdroj: H. Hejčová, P. Slavík
