Tereza Nvotová srozumitelně a přitažlivě odhaluje Mečiara

Tereza Nvotová je talent a prokazuje to zas a znova každým svým dalším projektem (naposledy to byl celovečerní hraný snímek Špína). Její poslední prací je dokument Mečiar, který vznikl v produkci HBO a dnes má na tomto kanále premiéru. K vidění bude i na HBO GO. Od tohoto čtvrtka už je také ve slovenské kinodistribuci a v Česku ho budou moci vidět diváci Festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, kam režisérka zavítá společně s producenty.

Svůj dokument Nvotová natočila v roce 2013 původně jako krátký film a prezentovala ho poprvé na již zmiňovaném festivalu v Jihlavě. Velký ohlas ji pak přesvědčil o tom, že by bylo dobré v tématu pokračovat, a tak vznikl nový celovečerní dokument. Nvotová ve svém filmu použila také své soukromé záběry z dětství, na kterých si jako desetiletá hraje s kamarádkou na rozhovor s Mečiarem. Je jasné, že Mečiar už tehdy pro ni byl fenoménem prostředí, ve kterém žila, a z pochopitelných důvodů nebylo možné ho nevnímat. Sama vypráví, jak jednou počítala kolikrát padne jeho jméno v hovorech dospělých, které měla kolem sebe. Mečiar spojoval a rozděloval. Nejen národ, ale dokonce i rodiny.

Mečiarova historie se započala funkcí podnikového právníka slovenského Skloobalu Nemšová. Režisérka popisuje jeho politický postoj před revolucí, který se pak měnil trochu v duchu hesla „kam vítr, tam plášť“. Mluví se o Mečiarově schopnosti oslnit širokým rozpětím znalostí, aniž by to někoho překvapilo. Tehdy tím očividně dovedl imponovat mnohým a oslňovat zástupy. Svou roli v tom hrála určitě i porevoluční euforie a také nezkušenost s novou politickou atmosférou.

Nvotové se podařilo resuscitovat nedávnou minulost, která se z velké části týkala a týká i Česka. Chytře napovídá v kontextu s dneškem všem, kteří už zapomněli a nebo nezažili, co v důsledku znamená uvěřit zdatnému manipulátorovi, který ve svém vlastním přesvědčení dlouhodobě usiluje nejen o moc, ale také o mnoho lidských životů, aby nekonec s písní na rtech a slzou v oku dojímal ty, kteří ho neprokoukli.

Bylo by skvělé, kdyby se tenhle dokument dostal ke studentům a mladým lidem, aby si díky němu mohli uvědomit paralelu s dnešním politickým děním. Snímek je totiž srozumitelný právě díky pohledu mladé režisérky, která se sama snaží na onu dobu podívat dospělejšíma očima a rozklíčovat to, co pro ní v dětství byla denní realita.

Nvotová u dokumentu dovede svou přirozenou zvědavost velmi dobře skloubit se schopností logicky uvažovat, zacílit, zvolit srozumitelný a přitažlivý způsob vyprávění a dokumentování a ještě to celé po formální stránce působí velmi esteticky. Takže i ten občasný subjektivnější pohled na věc, než by bylo u dokumentu zdrávo, jí divák snadno odpustí.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Home Box Office © 2017