Příznivci anime jistě podepíšou, že projekce poctivé japonské kresby na plátně je zážitek, jaký nemá co do intenzity mnoho srovnání. ChaO, které je nyní k vidění na Anifilmu a zanedlouho zamíří i do širší české distribuce, je toho jednoznačným důkazem. A to přestože se v mnoha ohledech typickému anime vzdaluje.
Co že jsem slíbil?
Sirotek Stephan strávil většinu svého stále mladého dospělého života jako frustrovaný inženýr plnící zadání lodního magnáta, i když jeho snem je vytvořit unikátní létající stroj. Nemá ale příliš velkou šanci ho uskutečnit, protože sny se neplní zadarmo. Jednoho dne se mu však stane cosi bizarního. Když spadne do moře, zachrání ho princezna mořských pan a prohlásí, že v důsledku jeho slibu věčné věrnosti si ho vezme za manžela.
Stephan si nepamatuje, že by jí cokoliv takového slíbil, přeci jen pod vodou během tonutí se těžko skládají přísahy. Rozhoduje se nicméně, že ke svatbě svolí. Mořští lidé v tomto fikčním světě nejsou nevídaní, romantické vztahy s nimi ale ano. Dokonce jde o událost hodnou značné mediální pozornosti a prestiže. Tím spíš, když tu mluvíme o princezně! Co víc by mohlo Stephanovi přihrát sponzory a kapitál k jeho vytouženému projektu?
ChaO na Anifilmu:
středa 6. 5. 2026 17:00
pátek 8.5.2026 15:00
Není to ale jen tak. ChaO, jak se ustálí příliš složité jméno princezny, se většinu času svému nastávajícímu zjevuje jako obří ryba, což představuje problém nejen pro svatební noc. Pod tímto povrchem se sice skrývá podoba krásné mladé ženy (jako by to v anime mohlo být jinak), ta je ovšem Stephanovi dostupná jen tehdy, když mu ChaO důvěřuje. Což v tuto chvíli není moc často.
Hrdinu náhodně potkáváme spolu s místním reportérem, když už má kus příběhu za sebou a míří na své lodi neznámo kam. Spolu s novinářem, který chce stejně jako kdysi Stephan chytit šanci za pačesy a získat sólokapra, můžeme pokládat otázky. A odhalovat, proč vlastně měla princezna takový zájem o svatbu s tímto zaměnitelným mladíkem a jak to nakonec dopadlo. Vzhledem k nepěstěnému kapitánově vzezření a rázné nátuře můžeme tušit, že ne nejlépe.
Zlaté časy divoké animace
Režisér Jasuhiro Aoki má krom domácí animace i širší zkušenost. Už v roce 2008 spolurežíroval film Batman – Gothamský rytíř a před nedávnem byl součástí animátorského týmu Pána prstenů: Války Rohirů. Není mu tedy cizí posouvat relativně rigidní japonskou tradici novým směrem, což nakonec potvrzuje i ChaO. Jde o film, na jaký je v první řadě radost se dívat, což je nakonec to nejdůležitější, co jde od animáku chtít.
Vkusný mix ruční kresby s menší nápomocí od počítačů opouští ostré obrysy typické pro anime a nabízí méně uhlazenou, o kus expresivnější animaci. Film je odevzdaný svému rytmu a montáži a nebojí se mírně rozpadat v jejich prospěch. Nezachází do extrému, kresby si stále udržují jistou hmotnost a objekty svou časoprostorovou individualitu, ale podléhají emocionální deformací víc, než je běžné.
Možná jste zaznamenali kritiku posledních let poukazující na standardizaci animace. A nemusíme chodit ani do Japonska – oblíbeným případem jsou Simpsonovi, kteří se za skoro čtyři dekády své existence posunuly od fluidní kresby, v níž se tvary objektů mění před našima očima, k pevným a neměnným tvarům. Jde jednak o důsledek technologického vývoje, ale také potřeby určit pevnou podobu svého světa pro zrychlení produkčního procesu, ale i stanovení jasných trademarků pro merhandsing. Homer Simpson nemůže vypadat v každé scéně trochu jinak, protože by se těžko určovala podoba, jakou vytisknout na tričko. Stejným trendům podléhá v menší míře i anime, ale ChaO v tomto ohledu jednoznačně vyčnívá z řady a nabízí rozháranou, ale tím efektnější stylizaci. Působí to nesmírně osvěžujícím dojmem – je skoro těžké uvěřit, že jde o nový film a nikoliv něco z konce minulého století. Pozitiva se dostavují okamžitě v podobě silnější emocionální rezonance každého okamžiku.
Není čas!
S tím jde ruku v ruce i značná dravost a neutuchající tempo, v důsledku čehož není vždy snadné usledovat dění. Rozhodně pokud se chce člověk dostatečně soustředit na obrazy. Aoki nám vskutku nedává noho příležitostí ulpívat, místo toho nás zahlcuje jednou svižnou scénou za druhou. Děj se přitom odevzdává ve světě, který je úplně nový, takže není úplně samo sebou vstřebávat jeho pravidla, natož samotný děj a tím spíš jeho logiku a emoce.
Ale to je samozřejmě záměr, který odpovídá hrdinově neschopnosti přepnout z roviny kariérního sebenaplnění k intimitě, v důsledku čehož si ani neuvědomuje, co všechno mu proplouvá mezi prsty. Jakmile to jemu i nám konečně dojde, tím silnější je emocionální dopad. Stephan je celou dobu ve stresu a spěchu a jen pomalu začíná chápat, jaká příležitost mu doopravdy spadla do klína. Tedy ne ta materiální, jak myslel, ale ta lidská.
ChaO je tedy příjemná a ne zcela typická podívaná, která se nebojí v rámci základních mantinelů japonské animace hledat vlastní identitu, a to stylisticky i vypravěčsky. Každý film by takto vypadat nemohl, a to co animace i dravosti, nicméně alespoň jeden takový film je jistě potřeba.
-
Režie
-
Scénář
-
Animace
-
Originální dabing
-
Hudba
ChaO (2025)
Divoké anime, které je i přes jednoduchý příběh někdy těžké usledovat, to ale neznamená, že není velmi příjemné se na něj dívat. Ne zcela typická animace a dravé tempo ženou kupředu a sama audiovizuální bohatost snímku plně zasytí.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Bionaut Zero Gravity 2026
ChaO
チャオ
Japonsko 2025 90 min
Česká premiéra: 11. 6. 2026, Bionaut Zero Gravity
Režie: Jasuhiro Aoki
Kamera: Takanori Nakašima
Hudba: Takacugu Muramacu
Hrají: Anna Jamada, Ódži Suzuka, Júičiró Umehara, Rjóta Jamasato, Kavka Šišido, Kunihiro Kawašima, Kenta Mijake, Anna Cučija, Šunsei Óta
Zvuk: Kódži Kasamacu
Scénografie: Hiroši Takiguči
