Nepřehlédněte

Sbohem děcáku je drsná zpráva o světě, kterého si nevšímáme

Sbohem děcáku je časosběrný dokument Hany Ludvíkové Muchové, který právě vstoupil do kin. Produkčně se na projektu podílela Hana Třeštíková a režisérka v něm sledovala příběhy tří dospívajících po dobu více než čtyř let.

Hana Ludvíková Muchová se tématikou opuštěných dětí už dlouhodobě. Svá magisterská studia na FAMU zakončila filmem o dětech z dětského domova nazvaného Hranice ghetta. Spolupráce s dětmi z dětského domova se pro ni stala dlouhodobou a osobní záležitostí, jenž tímhle dokumentem vygradovala.

Sbohem děcáku (foto: Artcam)

Všichni tři, se kterými Ludvíková Muchová natáčela, tedy Lukáš, Simona i Jarda, strávili v dětském domově většinu života. Nastala ale doba, kdy postupně oficiálně opouštějí ústav a ocitají se v reálném životě bez „berliček“ a  nejsou ne to moc dobře připraveni. Mají sice své sny, které by si chtěly splnit, ale vše vidí trochu zdeformovanou optikou, za kterou může i jejich špatná životní zkušenost, nedostatek mateřské lásky, romský původ, ale taky nedobře nastavená ústavní péče. (K tomu je nutno ještě dodat, že Česká republika je bohužel na předním místě v Evropě v počtu dětí umísťovaných do ústavů.)

Sbohem děcáku (foto: Artcam)

„Šlo nám o to přiblížit se co nejvíce perspektivě našich hrdinů, kteří prožívali často protichůdné pocity a zkušenosti, ale pociťovali stejnou bezradnost, zaznamenat bezprostřední reflexe pro nás nepředstavitelných situací. Usilovali jsme o citlivý a respektující režijní přístup k natáčeným postavám, které známe již mnoho let.“

Sbohem děcáku (foto: Artcam)

Dojmy z filmu

Sbohem děcáku je zpráva o neutěšeném světě s nedostatkem lásky a cílením na praktický život. To, co na mě z dokumentu dýchlo, byl smutek. Nejen z životních pozic natáčených dětí, které se v lepších či horších chvílích (a v těch především) zmítají sem a tam, ale taky systémového nastavení, které je zastaralé a nevyhovující v rámci ústavní péče. Lukáš se v dokumentu poté, co opustí ústav  ocitne dokonce na ulici. Jarda nedostuduje, přesto, že mu v ústavu dávají velké naděje a Simona z těch tří úplně nejvíc postrádá někoho, kdo by jí poskytl trochu lásky a pomohl se zorientovat ve své genderové rozháranosti. Nejsou to ani trochu záviděníhodné životní situace. Sbohem děcáku je nepříjemná a mnohdy drsná zpráva o světě, kterého si nedostatečně všímáme ke škodě všech zúčastněných.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Artcam © 2017