Švýcarsko-francouzský animovaný rodinný film Můj život Cuketky od producenta a režiséra Clauda Barrase je sice už z roku 2016, ale do českých kin se dostává až letos. Byl nominován na snad všechny myslitelné ceny a mnohé z nich také získal. Stal se nejlepším animovaným filmem roku 2016 a získal také Césara 2017, který mu byl udělen za nejlepší film a scénář. Claude Barras svou inspiraci našel v knize Gillese Parise s názvem Autobiography of a Courgette.
U nás byl Můj život Cuketky před svou oficiální distribucí k vidění už na Anifilmu v Třeboni a teď nedávno na Francouzském filmovém festivalu. Je to režisérova celovečerní prvotina. Jinak je Barras autorem několika krátkých animovaných filmů, které diváci mohli vidět v uplynulých letech na už zmíněném třeboňském festivalu.
Snímek Můj život Cuketky začíná nevesele. Vypráví o devítiletém chlapci, který se jmenuje Ikaros, ale říká si Cuketka a žije jenom se svou matkou. Tu ale v hrůze nechtíc zabije, když se na něj s výhružkami sápe ve svém opileckém delíriu. Poté se dostane do dětského domova, kde se postupně seznamuje s partou dětí, které si také prošly nejrůznějšími trápeními ve svých rodinách. V dětském domově to ale není smutný život. Děti jsou tam i přes to všechno dál dětmi a dělají lumpárny, jak se na jejich věk sluší a patří. Cuketka má navíc to štěstí, že ho do domova pravidelně jezdí navštěvovat policista Raymond, který jeho případ po smrti matky dostal na starosti. Stali se z nich dobří přátelé a Raymondovi na Cuketkovi záleží. Jako další přichází do dětského domova Camille a Cuketka má okamžitě jasno a Raymond brzy též.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Inspirace u Trnky[/pullquote]Samotné loutky Cuketky a jeho přátel jsou na pohled velmi milé, s pořádnou kšticí a odstávajícíma ušima. Barras sám říká, že se hodně nechal ovlivnit těmi od Jiřího Trnky. Mají velké kulaťoučké hlavy a doširoka otevřené oči, ve kterých je dílem údiv a dílem upřímnost i odraz jejich dosavadních zkušeností.
Příběh je zpracován klasickou animační technikou slow-motion a ta je ve snímku hezky zkombinovaná s počítačovou animací. O originální soundtrack k filmu se postarala velmi talentovaná švýcarská multiinstrumentalistka, zpěvačka a skladatelka Sophie Hunger, která už si se svou kapelou také několikrát zahrála v České republice. Filmovému příběhu nechybí humor a nakonec ani optimismus ohledně budoucnosti dětí. Sympatická je pro diváka i něco málo přes hodinu dlouhá stopáž. Navíc oceňuji i způsob, jakým se režisér rozhodl film zakončit a nesklouzl tak do nabízejících se klišé.
Můj život Cuketky (2016) Režisér dovedl v příběhu své loutky vybavit širokou a věrnou škálou emocí a pocitů, že až divák chvílemi zapomene, že sleduje animovaný příběh. Výsledkem je svým způsobem nesmírně půvabný příběh, který v sobě má něco realisticky syrového, co dovede rozkrýt jen dospělý divák, když z plátna pozorně poslouchá hovory „loutkových“ dětí o jejich zkušenostech.
foto/video: Pilot Film © 2017
Před „Cuketkou“ je uváděn krátký český loutkový film s dlouhým názvem – Vánoční svatba sněhuláka Karla. Vypráví o ozdobách na vánočním stromečku, mezi nimiž je i sněhulák Karel, který si má letos vzít sněhuláka Evu. Nejprve ale svou snoubenku musí na stromečku najít a s tím mu pomůže anděl Kamil. Čeká vás vtipná a hravá dvanáctiminutová fantazie debutujícího divadelního režiséra Petra Vodičky.

Animovaný / Rodinný
Švýcarsko / Francie, 2016, 66 min
uváděno s předfilmem Vánoční svatba sněhuláka Karla
Režie: Claude Barras
Předloha: Gilles Paris (kniha)
Scénář: Céline Sciamma
Kamera: David Toutevoix
Hudba: Sophie Hunger
Hrají: Michel Vuillermoz, Paulin Jaccoud, Natacha Koutchoumov, Adrien Barazzone