Recenze | Nemilovaní – všichni sklízíme, co jsme zaseli

Děsivě realistické a intenzivní drama Nemilovaní Andreje Zvjaginceva se právě promítá v českých kinech. Ale diváci ho mohli vidět už na podzimní přehlídce Be2Can. Ruský režisér a také autor oceněného snímku Leviatan (v roce 2014 cena za nejlepší scénář v Cannes) za své Nemilované loni v Cannes získal Cenu poroty. Zanedlouho se bude ucházet o Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film. Na scénáři se podílel se svým dlouholetým spolupracovníkem Olegem Něginem, s nímž úspěšně spolupracuje už víc než deset let.

Film vypráví o současné tříčlenné ruské rodině, která je v absolutním rozkladu a spěje do fáze zatím nečekané tragédie, na kterou ani jeden z partnerů díky svému osobnímu postoji ani nepomyslel. Jejich Aljošovi (Aleksej Rozin) je dvanáct a zatím všichni žijí na sídlišti v paneláku. Svou matku Žeňu (Marjana Spivak), ani svého otce Borise (Matvěj Novikov) nezajímá. Představuje pro ně jen přítěž, která komplikuje jejich finální rozchod. Zbývá prodat byt a každý si půjde svou cestou. Beztak už je to jen formální záležitost. Žeňa si našla staršího bohatého muže a Boris čeká dítě se svou kolegyní z práce. Večer se byt stává jejich válečným polem. Hádky plné pohrdání a urážek jsou na denním pořádku. Tentokrát dojde i na Aljošovu budoucnost a jeho opatrovnictví. Je už jasné, že je nechtěné dítě a jeho rodičům je jedno, co se s ním stane. Ani jeden z nich si jeho přítomností nehodlá zkazit slibně se vyvíjející budoucnost. A tehdy přichází záběr, který vám srdce zmačká jako papírový pytlík od svačiny- kamera sklouzne na prostor za dveře pokoje, kde se Žeňa s Borisem hádají. Tam v pyžamu stojí paralyzovaný Aljoša. Zoufalý v hrůze neslyšně vzlyká.

Mnohem větší peklo přichází, když Žeňa po následujích třiceti šesti hodinách zjistí, že Aljoša zmizel. Následný pocit bezmoci, který se zvětšuje s laxním přístupem místní policie, se Žeňa s Borisem rozhodnou nahradit dobrovolnickou organizací, která se zabývá pátráním po zmizelých dětech. Začíná dlouhé, vysilující a nenaplňující pátrání, do kterého se zapojují i oba rozhádaní rodiče. Žeňa je nucena navštívit i svou matku (Marina Vasilijeva), která diváka jenom ujistí v tom, že chyby zvané „mateřská neláska“ a chlad jsou generační záležitostí, která se propisuje dál.

Nemilovaní mají výbornou kameru Michaila Kričmana, dalšího věrného spolupracovníka z režisérova okruhu. Za svou práci na filmu získal loni ocenění na Evropských filmových cenách stejně jako před deseti lety za Zvjagyncevovo Vyhoštění. Snímek obsahuje dlouhé meditativní obrazy krajiny, která funguje jako němý svědek toho všeho. A záběr na kus igelitového pásu na stromě nad řekou funguje jako alfa a omega příběhu. Stejně tak téměř monotónní hudba klavíru, též oceněná na EFA, kterou se snímek otevírá a která brnká na nervy svou dynamikou, dává tušit, že vás čekají dvě hodiny drsné duchovní katastrofy. Nemilovaní nemají mnoho replik. Ty jsou velmi dobře načasované, a přestože postavy snímku ukazují pro většinu nepochopitelné chování mají v sobě velkou věrohodnost.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Film Europe © 2017