Recenze | Na krátko – český film se asi vzpamatoval

Oceňovaná česká spisovatelka a scénáristka Petra Soukupová spojila svůj talent s režisérem Jakubem Šmídem. Z jejich spolupráce vzniklo komorní psychologické drama Na krátko. Snímek vychází z novely Zmizet z roku 2010, za níž získala Cenu Magnesia Litera.

Autoři přichází s příběhem jedné neúplné rodiny, kde je naše pozornost upřena na jedenáctiletého Jakuba (Jindřich Skokan). Žije se svou matkou (Petra Špalková) a šestnáctiletou nevlastní sestrou Pavlínou (Julia Issa). Občas, a někdy možná až příliš často, jezdí na návštěvu babička (Marta Vančurová), jež se dost ráda staví do pozice rodinného zachránce. Jakub sní o svém otci, o němž ví jenom velmi málo. Se svou sestrou vůbec nevychází, sourozenecké střety jsou na denním pořádku. Ve škole čelí šikaně a vůbec se zdá, že celou situaci by v jeho vysněné realitě mohl zachránit jenom skutečný táta. Jednoho dne se ale dozví, že všechny informace o něm, které mu jeho matka velmi sporadicky dávala, jsou lež. Pak sice přijde čas, kdy otec (Martin Finger) zahoří touhou být Jakubovi opravdovým tátou, ale vzápětí sám na vlastní kůži zjišťuje, že ke skutečnému fungování otec-syn má jejich vztah hodně daleko.

Na krátko přináší trefný pohled na nefunkční rodinu. Ukazuje podivnou liknavost a zároveň lpění na zažitém běhu všedních dní. Film má skvěle vystavěné úsporné dialogy a ukazuje bez příkras situace, které vypovídají o neschopnosti hlubší komunikace a opakování chyb mezi členy rodiny. Zejména hovory mezi herečkami Petrou Špalkovou a Martou Vančurovou působí tak autenticky, že okamžité ohlasy na ně nešlo nezaregistrovat už v setmělém sále na premiéře snímku. Marta Vančurová jako babička je geniální koncentrát pohledů, gest a vět, které by se mohly tesat do kamene, stejně jako repliky a herectví Petry Špalkové. Vůbec filmový vztah mezi těmi dvěma je až strašidelně věrný obraz skutečných matek a dcer. Velká pochvala náleží také představiteli Jakuba, kterého režisér našel v Dismanově rozhlasovém dětském sboru.

Režisér Jakub Šmíd o sobě dal vědět v roce 2011 krátkým studentským filmem Neplavci, který byl oceněn Studentskou cenou Českého lva. V roce 2015 pak debutoval celovečerním snímkem Laputa.

Za kamerou stál Vidu Gunaratna, který se Šmídem pracoval právě na filmu Laputa. Se snímkem výborně souzní také soundtrack plný elektroniky, o který se postarala kapela Květy včele s Martinem E. Kyšperským. A nakonec je třeba zmínit i záměrnou nekomfortnost umocněnou lokacemi panelákového sídliště a zimního období včetně dalších atributů, které ale nebudu záměrně prozrazovat.

Rodinný mikrosvět je to, s čím spisovatelka Petra Soukupová umí vždy ve svých knihách pracovat. Podařilo se to i ve filmu, ač se okruh náhledů na téma musel ztenčit jenom na ten Jakubův. Zůstala tu ale potřebná syrovost a křehkost příběhu jsem přesvědčena, že je to i díky citlivému přístupu režiséra Jakuba Šmída.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2018