Recenze | Nina zaujme syrovostí a atmosférou

Je tady druhý celovečerní snímek slovenského režiséra Juraje Lehotského. Film Nina byl zatím k vidění jen na festivalech. Scénář ke snímku napsal společně s Markem Leščákem, který už má za sebou bohatou a úspěšnou scénáristickou tvorbu. Třeba spolupráci s Martinem Šulíkem na Slunečním státu (2005), Ivetou Grófovou na Páté lodi (2017) nebo právě s Lehotským na jeho celovečerním debutu Zázrak (2013). Do českých kin film vstoupí 11. října.

Komorní drama Nina přináší vhled do jedné rozpadající se rodiny z pohledu dvanáctileté dívky. Právě prožívá období, kdy se jí svět rodičovské jistoty začíná definitivně drolit a ztrácí tím nejdůležitější oporu v životě. Stává se nevědomě rukojmím svého otce a matky. Přežívá žabomyší války rozchodu svých rodičů a její záchranou je závodní plavání, ve kterém prokazuje svou houževnatost a bojovnost.

Zásadní je pro celý film zejména chování matky, která si našla nového rakouského přítele a tráví s ním hodně času. Nina zůstává na druhé koleji. Když je pak ale se svým otcem, nikdy je matka nenechá v klidu. Je hysterická a touží po odplatě. Nejspíš ze strachu, že by Ninu mohla ztratit. Ať už jsou důvody věčných rozepří mezi rozcházejícími se rodiči jakékoliv, je to právě Nina, která to všechno musí vstřebávat. Sleduje, jak se ti, kteří se kdysi milovali nenávidí.

Hlavní roli si zahrála Bibiana Nováková. Režisér ji našel na castingu a pro roli Niny se musela naučit velmi dobře plavat. Její přirozenost, se kterou se na plátně prezentuje, je příjemná a nenásilná. Ale osobně bych si přála vidět trochu více emocí v její tváři (speciálně ve scéně, kdy se vrhne svému otci do náruče při zkažených závodech). Roli otce ztvárnil herec a hudební skladatel Robert Roth, matku tanečnice a režisérka Petra Fornayová. Tu se Lehotskému povedlo konečně obsadit jako debutující herečku a ve snímku jí také nechá chviličku tančit.

Kameru snímku obstaral Norbert Hudec, který s Lehotským dlouhodobě spolupracuje. V paměti mi z filmu zůstal zejména záběr snící Niny, která leží na hromadě železné rudy a nad ní doslova tančí jeřáby než ji zasypou. A právě výrazný moment jako tenhle, kterých je ve snímku víc, nám divákům stále připomíná, že hlavní hrdinka je pořád hlavně křehká dívka s bohatou fantazií a pravděpodobně jediným přáním.

Autorem hudby je český hudební skladatel a muzikolog Aleš Březina, který je jinak především dvorním skladatelem hudby ke snímkům Jana Hřebejka. Jeho smyčcové kompozice, které se vynořují a zase ztrácejí, přidávají ještě na úzkostlivější atmosféře filmu.

Co se mi ale jeví jako naprosto zbytečný krok, je dabing filmu do čestiny. Film navíc není primárně určený dětem. Tím pádem ani argumentace typu, že české děti nebudou slovenštině rozumět tady v žádném případě neobstojí. Dabing filmu ubírá na autenticitě a přirozené „šťavnatosti“, kterou jazyk našich sousedů i neopakovatelná barva hlasu Roberta Rotha v roli otce, poskytují. Jinak je ale technicky a umělecky dabing v pořádku a je znát, že se tvůrci snažili, aby byl alespoň trochu autentický.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz

foto/video: Punkchart Films, Endor Film, Bontonfilm © 2018