Recenze | Složka 64 – další případ Oddělení Q je opět skvělý film

Složka 64 – čtvrtý snímek z cyklu Oddělení Q podle úspěšných románů Jussiho Adlera-Olsena řeší případ tří mumifikovaných naaranžovaných mrtvol. Opět se vrací na první pohled nesourodá dvojice svérázných detektivů a opět je to skvělý film.

Carl (Nikolaj Lie Kaas) a Assad (Fares Fares) z Oddělení Q, které se zabývá nevyřešenými případy z minulosti se tentokrát dostane k děsivému a nečekanému nálezu v jednom z kodaňských bytů. Při přestavbě najdou dělníci za falešnou stěnou tři mumifikované mrtvoly sedící společně u stolu. Je tu ale připravena ještě čtvrtá, neobsazená židle. Kdo na ní měl sedět? Kdo vraždil? A co spojuje ony mrtvoly u stolu?

Málokdy se stává, že filmová série každým dalším dílem kvalitativně roste. Už minulý díl Vzkaz v láhvi utekl předchozím částem co do kvality minimálně o jednu metu. Film Složka 64 se inscenací knižní předlohy a atmosférou románovým předlohám už zcela vyrovná. Je to skvělý zážitek a pro čtenáře románové předlohy se nedostaví sebemenší zklamání.

Úvod obstarává poněkud nečekaná rozepře mezi Carlem a Assadem. Assad dostal nabídku přejít na hospodářskou kriminálku. Carl to nelibě nese, ale pochopitelně nedává (jak je jeho zvykem) nic znát. Assad tak po pěti letech spolupráce ztrácí motivaci. Potřeboval by od svého parťáka slyšet, že je nepostradatelný. Toho se ale od Carla dočkat může těžko. Osobní linka ústřední detektivní dvojice se zlehka táhne celým snímkem a vůbec to není na škodu. Naopak – osobní linka tak trochu polidšťuje věčně zachmuřeného Carla a v určitém momentu ho zlidští a rehabilituje.

První třetina snímku začíná obvyklým otevírákem. Jsme seznámeni s případem a začíná se pátrat po motivu a vrahovi. Poměrně rychle se ale dedukce začínají prohlubovat, tok dohadů a myšlenek v hlavách detektivů roztáčet a druhá polovina filmu už ubíhá ve zběsilém tempu postupného odhalování i nečekaných komplikací. Prostě dobře napsaná detektivka přetavená do funkčního a velmi dobře pochopitelného scénáře.

Severská atmosféra, kterou máme všichni tak rádi je tu samozřejmostí a prohlubují ji navíc flashbacky do šedesátých let, kdy v Dánsku probíhala státem řízená převýchova nezdárných dívek. Ty byly posílány do výchovného ústavu na ostrově Sprogø, kde se jim dostalo všeho možného, ale rozhodně ne pozitivní převýchovy. Proč jsme tady a proč jsme svědky hodně drsného osudu mladé dívky Nete? To pochopíme postupně.

Nejen dobře rozvržený scénář řadí Složku 64 na první místo filmových adaptací Adler-Olsenových knih. Jsou to také dobře napsané dialogy s výraznými a mnohdy úsměvnými pointami. Technická zručnost tvůrců filmu je samozřejmostí.
Dá se ale mluvit i o tom, (což pochopíte až v kině) že z běžné detektivky se v druhé části stává až investigativní a lehce špionážní záležitost. To, co sse tentokrát v Kodani děje sahá do nejvyšších pater dánského království a řízení státu.

Martin Staněk, Totalfilm.cz
foto/video: Aerofilms © 2019