Bojovnice slunce – Kdo zemře rukou ženy, nepřijde do nebe (rozhovor)

Íránská kráska a herečka Goldshifteh Farahani (Paterson, Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta) si zahrála jednu z hlavních rolí ve snímku Bojovnice slunce, který právě vstoupil do českách kin. Natočila ho francouzská scénáristka a režisérka Eva Husson a vypráví o kurdských ženách, které se rekrutovaly z přeživších a uprchnuvších rukojmích, aby bojovaly proti islamistům.

Bojovnice slunce

Ve snímku v roli zkušené válečné reportérky Mathilde uvidíte také herečku, scénáristku a režisérku Emmanuelle Bercot, která v roce 2015 v Cannes získala cenu jako nejlepší herečka ve snímku Můj král. Bojovnice slunce byly minulý rok vybrány do hlavní soutěže na festivalu v Cannes a nedávno byl film uveden také na krátké přehlídce Arabské noci. Příběh vychází z děsivých událostí, které se odehrály na severu Iráku v roce 2014, kdy jednotky Islámského státu vpadly na území Jezídů (menšina bez vlastního státu) ve vyprahlém pohoří Džabal Sindžár.
Vůdkyně ženských bojovnic Bahar se v něm pokouší s malou skupinkou osvobodit své rodné město z rukou extremistů poté, co sama na vlastní kůži zažila to nejhorší, co si vůbec lze představit, a snaží se také vysvobodit svého syna, který je mezitím trénován jako dětský zabiják.¨
Za zmínku ještě stojí, že ženské bojovnice jsou všeobecně obávanou hrozbou bojovníků Islámského státu. Ti věří, že kdo zemře rukou ženy, nepůjde do nebe, což je pro ně největší trest a potupa.

Slavnostní premiéry uvedení filmu v pražském kině se účastnily také dvě výjimečné ženy s autentickými válečnými zkušenostmi. Byly jimi kurdská novinářka a fixerka Lina Issa a česká fotografka a filmařka Jana Andert (V Mosulu). Ta se před týdnem vrátila ze svého pobytu v Sýrii, kde tentokrát přes tři měsíce pobývala právě mezi kurdskými bojovnicemi.

Jana Andert a Lina Issa

Jano, vrátila jste se teď z jihu Sýrie, kde byla poslední bašta Islámského státu. Pracujete exkluzivně pro britský kanál Channel 4. Jak se taková věc povedla?

Ano, povedlo se mi dostat ke kurdským bojovnicím, které mě přijaly mezi sebe. To se rozhodně nedá považovat za běžnou praktiku. Pro Channel 4 jsem tam natočila reportáž a příští týden se bude vysílat další. Tentokrát bude o kurdských bojovnících, kteří bojují proti Islámskému státu v největším městě východní Sýrie.

Lino, vy jste pracovala jako Janin fixer. Jak byste popsala svou pracovní náplň?

Bez fixera se ve válce neobejde žádný fotograf nebo novinář, nedostal by se moc daleko. Je to člověk, který dobře zná oblast a podmínky. Zařizuje potřebná povolení, třeba pro překračování kontrolních stanovišť, a pracuje na co možná nejlepší dostupnosti pro reportéra, protože ta místa jsou dost často odříznutá od civilizace.

Lino, zmínila jste, že nemáte moc ráda, když se o kurdských bojovnících mluví jako o milicích. Proč?

Kurdové sami sice používají slovo milice, ale mně hned naskočí asociace s teroristy nebo někým, kdo bojuje jako žoldák za jinou zemi a v podstatě sám za sebe nemá důvod. Přitom Kurdové bojují za svou svobodu a budoucnost, protože nemají svou vlastní zemi. I když od nepaměti žili na území Turecka, Sýrie, Íránu nebo Iráku, byli vždycky upozaďováni a nikdy nebyli bráni jako plnohodnotní občané.

Jana Andert s Linou Issou

Práce válečné reportérky zobrazené ve snímku Bojovnice slunce je něco, co je běžná praxe, Jano?

Jsem moc ráda, že se právě na tohle ptáte. Zůstat s kurdskými bojovnicemi tak dlouho z pozice novináře není skutečně moc běžné. Oni vám ani nedají povolení. Je pro ně velice důležité, aby novináři byli v bezpečí. Navíc mají své interní systémy a ideologii, kterou si nechávají sami pro sebe. Nechtějí vám ukázat příliš a rozhodně ne všechno. Já sama jsem si k nim nejprve první měsíc musela najít cestu. Pracovala jsem na tom, aby mi důvěřovaly, budovala si s nimi nějaký bližší vztah. Byl to dlouhodobý proces. Rozhodně to nefunguje tak, že bych jako novinář někam přijela a řekla tak, já tady budu s vámi, budu si všechno natáčet a fotit a okamžitě bych od nich dostala nadšený souhlas.

Chtěla byste se mezi ně ještě vrátit?

Moc ráda bych. Za tu dobu, kterou jsem s nimi strávila, se mi povedlo vybudovat si s nimi zcela unikátní vztah. To, že se nechaly natáčet, je něco velmi jedinečného. Kdyby to šlo, tak zítra skočím do letadla a okamžitě letím zpátky…

připravila: Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Film Europe © 2019

%d blogerům se to líbí: