Švédská herečka s českými kořeny Tuva Novotny má za sebou už pěknou řádku snímků a zahrála si třeba po boku Julie Roberts v Jíst, meditovat, milovat, s Natalií Portman v Annihilation nebo ještě předtím ve snímku Januse Metze Borg/McEnroe. S Faresem Faresem, kterého čeští diváci znají z dánských detektivek kriminálního Oddělení Q, si zase zahrála skoro na začátku své herecké kariéry ve snímku jeho otce Honem! Honem!. Tam ji také poprvé zaregistroval režisér Dan Svátek a rozhodl se ji obsadit do své dramedie Blízko nebe. Já osobně ji mám ale úplně nejraději ve válečném dramatu Boj dánského režiséra Tobiase Lindholma.
Tuva Novotny na Febiofestu
K debutu, který Tuva Novotny do Prahy přivezla, si napsala scénář i jej režírovala. Jmenuje se Slepá skvrna a já ho ještě třetí den od projekce mám stále pod kůží. Povídáním nejen o něm jsme u snídaně strávily kus pátečního rána. Tuva je ztělesněním otevřenosti, klidu i správné míry pokory, ale taky v sobě má nezbytnou cílevědomost a sílu. Přitom ale mate svou vizáží, protože pořád vypadá jako by nedávno dostudovala vysokou školu, přitom je to matka dvou krásných dcer.
Slepá skvrna, kterou jste natočila není vůbec lehký film. Zabývá se depresí teenagerů, která na první pohled nemusí být vůbec patrná. Chtěla jste tímhle tématem podnítit veřejnou diskuzi?
Duševní poruchy se ještě stále hodně stigmatizují, i když je ta situace mnohem lepší, než byla před lety. Ale ze zkušenosti s mými známými, přáteli, kteří se potýkali s depresí nebo i z mé vlastní zkušenosti jsem zjistila, že vlastně vůbec nevíme, jak o takových věcech mluvit. Proto jsem se rozhodla natočit Slepou skvrnu. Chtěla jsem celkově poukazovat na tenhle problém a pokusit se o to, aby si lidé uvědomili, že existuje velmi jednoduchá cesta, jak předcházet takové tragédii. Kouzlo je v komunikaci.
Kromě pěti herců máte ve svém snímku samé neherce…
Ano, všichni ostatní byly skuteční lékaři a záchranáři. Ti, kteří se věnují téhle práci, jsou pro mě superhrdinové a já jsem je chtěla ukázat při jejich každodenní rutině, která se jich bezesporu velice dotýká.
Snímek má velmi specifickou kameru, je natočen v jednom záběru, v reálném čase. To dává příběhu ještě větší sílu a divák opravdu prožívá velkou emocionální jízdu.
V první řadě jsem nechtěla příběh romantizovat ani glorifikovat, abych nikoho neinspirovala k podobnému činu jako spáchala ta dívka. Chtěla jsem, aby v něm všechny události vypadaly nepřikrášleně a střízlivě. Právě střih dovede věci hodně posunout, dramatizovat nebo rozmělnit. Je to taková podvědomá mentální pauza pro diváka, aby si udržel odstup a mohl se znova nadechnout. Byla jsem přesvědčená, že jenom dějem v jednom záběru můžu dosáhnout autenticity a nechat všechny herce prožít společně s diváky reálné emoce.
Jak probíhala příprava a potom samotné natáčení?
Zkoušeli jsme jako v divadle a potom jsme měli jednu generálku. Následně jsme celý příběh jeli naostro. Neměli jsme moc velký rozpočet, což se nakonec ukázalo jako jistá výhoda, protože jsem zjistila, že čím více zkoušíme, tím jsme také více ztráceli na autenticitě a syrovosti. Točili jsme se dvěma kamerami. Jedna byla klasická, třeba pro záběry v bytě, a ta druhá pro všechny momenty v autech nebo pro běh matky ze schodů. Technicky to znamenalo, že jsme museli najít přesně ten moment, kdy se záběr láme do „pohyblivé“ scény a tehdy si vlastně kamery předávaly štafetu. Byly to vteřiny a přesná hodinářská práce, vše muselo být dokonale naplánováno, aby výsledný dojem pro diváka fungoval pořád v jednom záběru.
Tuva Novotný při úvodu svého filmu na Febiofestu
Kdopak je ta herečka, která hraje Mariu?
Pia Tjelta je především moje nejlepší kamarádka a také skvělá norská herečka. Vybrala jsem si ji proto, že k sobě právě máme takhle blízko, a tak pro ni bylo jednodušší se pro roli tolik otevřít a prožít ji do morku kostí, naprosto upřímně. Za svoji roli byla taky oceněna Stříbrnou mušlí pro nejlepší herečku a já jsem s jejím výkonem taky absolutně spokojená.
Vy už jste ale mezitím stihla natočit další film. Tentokrát je to ale komedie, která vznikla na námět švédského knižního bestselleru Fredrika Backmana pojmenovaného Tady byla Britt-Marie. Shodou okolností v něm hlavní roli ztvárnila herečka Pernilla August, jejíž muž a režisér Bille August je letošním hostem Febiofestu a převezme tu také cenu. Už jste se měli čas potkat?
Tady v Praze ještě ne, ale jinak se známe. Jsme v Dánsku taková jedna velká filmová rodina. A Pernilla byla mojí podmínkou pro ten film.
Chci se ještě krátce vrátit k vaší herecké kariéře. Zajímá mě, jaké bylo natáčení s americkou hvězdou Julií Roberts v Itálii, se kterou jste se před kamerou potkala ve snímku Jíst, meditovat, milovat v režii Ryana Murphyho?
Ona je velký profesionál, v Itálii musela všude chodit na natáčení s ochrankou, protože se k ní pořád někdo vrhal a chtěl si s ní povídat a fotit se s ní. Natáčet s ní pro mě byla skvělá zkušenost. A vlastně celé to obsazení snímku byla tak příjemná skupina lidí. Ale rozhodně to nebyly prázdniny. Americká produkce prostě sviští, každý člen štábu herci počínaje musí být maximálně připravený. Jde většinou o nákladné filmy s obrovským rozpočtem, a tak není čas na nějaké hlubší vytváření vztahů. Sice byla zábava pobíhat před kamerou se samopalem s ostatními herečkami jako jsem to dělala v dalším americkém snímku Annihilation Alexe Garlanda, ale já mám raději spíš evropské filmy a herectví.
Váš tatínek je Čech, maminka Švédka. V Česku jste dokonce kdysi i chvilku studovala DAMU.
Ano, asi tři měsíce. Nebylo to nic pro mě.
A české filmy sledujete?
Mám ráda spíš ty starší, nejvíc asi Konec starých časů režiséra Jiřího Menzela.
Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Febiofest © 2019
