Nestává se zase až tak často, že byste do kina přišli na dokument a odcházeli téměř se zástavou srdce, i přesto, že víte, že příběh skončí dobře. Takový adrenalinový zážitek vám přináší Oscarem oceněný dokument o sólo lezci Alexu Honnoldovi – Američanovi, který se jako první na světě odvážil zdolat vysokou stěnu El Captain bez jištění. A když píšu vysokou, myslím hodně vysokou, bavíme se o téměř kilometrové stěně.
Režiséry snímku je manželský pár Jimmy Chin a Elizabeth Chai Vasarhelyi, kteří už před čtyřmi roky natočili snímek pojmenovaný Meru, který vypráví o výstupu na horu v Himálaji.
Dokument musíte určitě vidět na velkém plátně, teprve pak alespoň zprostředkovaně můžete přiblížit pocitůmi, které nejspíš mohl lezec Honnold. Na svůj výstup se připravoval skoro deset let. Stačil by ale jeden chybný pohyb a je konec. Definitivní. Zní to jako šílenství, dokonce i těm profesionálům, kterými se Alex při závěrečných přípravách a pro natáčení výstupu samotného obklopil.
„Beru to tak, že kdokoli může zemřít kdykoliv, při sólo lezení to ale vnímáte mnohem bezprostředněji a silněji“ říká Alex na začátku dokumentu věcně a klidně. Sledujeme ho při lezení, soustředěnost pár stovek metrů nad zemí je absolutní. Dech, balanc, rozvážnost, vizualizace cesty, pohyb končetin po téměř neviditelných výstupcích na skalním masivu. Jeho ruce jsou běloučké od magnesia, boty zmáčknuté v botě nejméně o číslo a půl menší, šlachovité tělo, střapaté vlasy, tmavé oči.
Dokument Honnolda zachycuje v různých fázích příprav, ale taky ho jako trochu neohrabaného morouse, který si moc neví rady s emocemi a žije jenom lezením. Melancholický samotář, jak sám sebe nazývá, se do partnerského života probouzí trochu až s přítelkyní Sanni. Ta se mu v životě objeví díky sázce s kamarádkou a mluví o něm jako o pěkném klukovi, který je až brutálně upřímný.
Ke slovu se dostane také Honnoldova matka, která alespoň na kameru vypadá, že se se synovou vášní vyrovnala, i přáteé z branže. A za své mluví také výsledek magnetické rezonance, kterou Honnold na popud jedné novinářky podstoupil.
Jeho příběh vypovídá také o několika dalších důležitých vlastnostech jako jsou vytrvalost a tvrdohlavost, které se výrazně projevují třeba s jeho úrazem nohy. I když o sobě mluví jako o bojovníkovi, který se nezastaví a usiluje o moment pocitu dokonalosti, nechybí mu schopnost nepřeceňovat svoje síly. Zná své tělo a mysl tak dobře, že když se v listopadu 2016 pokusí ještě za tmy o první free solo výstup na El Captain, rozhodne se svůj pokus po necelých sto padesáti metrech vzdát, protože se necítí svůj. V sázce je přece jenom příliš mnoho.
Cesta k dalšímu pokusu mu pak trvá dalších sedm měsíců. Mezitím se ale jeho vztah se Sanni posouvá a Alex mění mnoho věcí i postojů ve svém životě. Brzy ráno 3. června 2017 se vydává ke stěně El Captain znovu a divák zažívá závrať během jeho fenomenálního free solo výstupu.
Ozývaly se kolem mě hlasy, zřejmě skalních (doslova) fanoušků Honnolda, že řeči a pocity jeho přítelkyně Sanni v dokumentu nikoho nezajímají. Nesouhlasím. Je to důležitá součást výpovědi. Bez něj by vnímání osobnosti Honnolda nemohlo být pro diváka celistvé. Je to právě ona, kdo odhaluje kameře jeho slabiny, protože jinak se zdá, že by snad mohl být nedotknutelný díky svému osobnímu přesvědčení a nastavení pramenícího také z rodinného klimatu.
Autorem hudby je Marco Beltrami, hudební skladatel filmové hudby s italsko-řeckými kořeny, který ale většinu svého života prožil v New Yorku. Jeho jméno je spojeno s dlouhým seznamem úspěšných snímků a ani tentokrát u svého prvního soundtracku k dokumentárnímu filmu nezůstal své pověsti nic dlužen. Jeho hudba ještě prohlubuje už tak mnohdy nervy drásající momenty snímku. K tomu je tu skvělá kamera Jimmyho China, Clair Popkina a Mikey Shaefera. Divákovi dosti autenticky zprostředkovávají pocity a pohledy, které jsou pro Honnolda denním chlebem, ocitne-li se na stěně.
Free Solo (2018) Free Solo strčí svou atmosférou do kapsy mnoho hraných snímků, které by se rády nazývaly thrillerem. Honnoldův čin je sice po fyzické stránce úžasný sportovní výkon, ale mnohem více fascinující je jeho psychické nastavení, nad kterým zřejmě divák bude přemýšlet daleko víc jako nad nepochopitelným a nesdělitelným stavem jednotlivce.
foto/video: Artcam © 2019