Recenze: Zlo s lidskou tváří – o sériovém vrahovi bez kapky krve

Fascinace sériovými vrahy je všudypřítomná – najdeme ji ve zprávách, knihách a samozřejmě i ve filmu. Mezi nejznámější vrahy historie patří i Ted Bundy, jemuž se věnuje snímek s všeříkajícím názvem Zlo s lidskou tváří, který právě vstupuje do českých kin. Spíše než hektolitry krve a gore násilí ovšem čekejte psychologickou sondu do vztahu Bundyho s jeho přítelkyní Liz Kendall, skrz jejíž perspektivu je nahlížena nejen postava Bundyho, ale i celý děj. 

Zlo s lidskou tváří rozhodně není tradičním životopisným snímkem, jelikož se primárně zaměřuje pouze na posledních zhruba 10 až 15 let života Teda Bundyho, tedy na dobu soudních líčení a jeho čas strávený ve vazbě. I přesto, že film letmo mapuje události předcházející jeho obvinění a uvěznění, téměř vůbec nezobrazuje jednotlivé zločiny, které Bundy spáchal. I v tomto ohledu pak nejde o běžný snímek o psychopatovi. Místo předpokládaného thrillerového napětí a krvavých scén plných zabíjení se jedná o studii milostného vztahu a soudní drama bez téměř jediné kapky krve.

V době, kdy jednak filmoví, jednak seriáloví diváci dychtí po co nejvíce naturalistickém zobrazení násilí, je film, ve kterém se násilí neznázorňuje, ale „jen“ se o něm mluví, vítanou změnou. Díky tomu, že je snímek prokládán reálnými televizními reportážemi týkajících se Bundyho, se tak navíc Zlu s lidskou tváří dostává lehce dokumentárního nádechu. I tak se ale nelze zbavit dojmu, že snímku přeci jen schází větší záblesk originality, který by ho odlišil od stáda ostatních vražedných filmů a seriálů. Tam, kde například seriál Mindhunter fascinuje precizní režií nebo seriál Hannibal láká vizuální podmanivostí, Zlo s lidskou tváří lehce zápasí s tím, co unikátního oproti podobným počinům o sériových vrazích nabízí.

I přes scházející výraznější element jedinečnosti se film může pyšnit zdařilou režií Joe Berlingera, jehož styl svými svižnými střihovými problesky může připomenout Jean-Marca Valléea a jeho seriálovou tvorbu jako Sedmilhářky či Ostré předměty. Soundtrack zase svými písněmi pomáhá skvěle dotvořit atmosféru 70. let, tím pádem má snímek i punc retro zabarvení.

V popředí pak stojí výkony Lily Collins v roli Bundyho přítelkyně Liz Kendall a především Zaca Efrona v ústřední roli Teda Bundyho. Zcela bez debaty se jedná o doposud nejzdařilejší a nejkomplexnější výkon tohoto herce, který je jinak známý spíše z romantických komedií a muzikálů. Je sice pravda, že zpočátku Efron spíše než jako zlo s lidskou tváří působí jako předzvěst něčeho velmi nehezkého v těle někoho velmi hezkého. Veškeré obavy se ale brzy vytratí a Efron s přehledem dokáže velice úsporným způsobem vyvolat pocit znepokojení a nedůvěry.

Originální název Extremely Wicked, Shockingly Evil and Vile (tj. Neobyčejně podlý, otřesně ďábelský a ohavný) je sice bezesporu poplatný reálnému Tedu Bundymu, nikoliv však samotnému filmu. Bundyho zločiny zcela bez pochyby odpovídají přívlastkům z originálního názvu, ovšem snímek jako takový nesahá po podobných extrémech. Oproti tomu český název Zlo s lidskou tváří lépe vystihuje podstatu celého filmu i jeho hlavní postavy. I přes vcelku sympatické vykreslení ústředního sériového vraha ovšem film zdvihá výhružně ukazováček a připomíná, že i pod krásným zevnějškem se může skrývat shnilé jádro. Činí to důrazně a s potřebným dopadem, a právě v tom tkví jeho největší síla.

Pavel Bárta, Totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm © 2019