Za týden vstoupí do kin Bolest a sláva – Vybrali jsme nejlepší Almodóvarovy filmy

23. května do českých kin vstoupí Bolest a sláva, zatím poslední snímek mezinárodně uznávaného a nejznámějšího španělského režiséra Pedra Almodóvara. Jeho práci má v oblibě jak široké obecenstvo, tak i odborná kritika. My se ale nejprve budeme věnovat jeho snímkům počínaje rokem 1999, kdy získal prvního Oscara.

Pedro Almodóvar a Antonio Banderas (foto: Bioscop)

Velmi plodný režisér, scénárista, producent, herec má za sebou ve svých devětašedesáti letech úctyhodný seznam práce. Krátkometrážní snímky začal točit v roce 1974 a jeho celovečerní debut Pepi, Luci, Bom y otras chicas del montón vznikl v roce 1980. V něm se u Almodóvara také poprvé objevila dnes už herecká ikona Carmen Maura, a rozhodně to nebylo naposledy.

Carmen Maura ve filmu Pepi, Luci, Bom y otras chicas del montón 

Příběh mladičkého Pedra a filmaře samouka se začal psát ještě před nabytím jeho plnoletosti, kdy odešel do Madridu, bylo to v roce 1968. Bylo to město plné kultury a svobody a on měl velký sen-toužil studovat kinematografii a točit filmy. Státní režim pod vedením Franca a ani osobní finanční stav Almodóvara tohle ale nedovolily. Zprvu se tak v Madridu protloukal, jak se dalo. Živil se různou prací, dvanáct let pracoval také třeba jako administrativní pracovník pro španělskou Teléfonicu. Z prvních výplat se mu v Madridu povedlo našetřit si na ruční kameru, a tak konečně mohl začít natáčet krátké filmy, ve kterých se nebál provokovat zejména erotickými náměty. Brzy se mu povedlo stát se vůdčí osobností madridské alternativní umělecké scény.

Pedro Almódovar (foto: archiv)

Ve většině případů režisér točí velmi komplexní, určitým způsobem výstřední, vášnivé, že až připomínají jihoamerické telenovely a jednání postav často dost originální. Jeho snímky v sobě často nesou autobiografické prvky, ale protože podle svých slov nemá rád prvoplánový exhibicionismus, nikdy k nim svou osobu veřejně nevztahuje. Celoživotně ho v jeho snímcích zajímají vztahy a v nejrůznějších negativních vlastnostech svých postav se snaží hledat lidskost. Rád na plátně používá intenzivní barvy a kombinace modré, červené, zelené a žluté, což se za roky jeho práce stalo jeho nepřehlédnutelnou značkou. Sám se objevuje také v epizodních rolích svých filmů stejně jako jeho bratr Augustín, se kterým založil produkční společnost El Deseo. Ta produkovala také třeba slavné Divoké historky Damiána Szifrón.

Vše o mé matce

Almodóvar je držitelem nespočtu cen a také dvou sošek Oscara. Toho prvního získal za snímek Vše o mé matce v roce 1999, ve kterém se hlavní hrdinka vypraví hledat otce svého zesnulého syna, aby mu řekla, že jeho poslední slova v deníku patřila právě jemu, přesto, že se vůbec nepoznali.
Druhou sošku si odnesl za scénář ke snímku Mluv s ní. Vznikl v roce 2002 a vypráví o zvláštním přátelství dvou mužů, kteří pečují o dvě ženy v kómatu, o víře a pochybnostech, které jdou ruku v ruce. Skvěle vystavěná psychologie postav a krásná vizualita snímku z něj dělají dílo, které si Oscara za scénář plně zasloužilo. U Almodóvara si tu poprvé zahrál také výtečný španělský herec Javier Cámara, který je také jedním ze stájových koní režiséra.

Mluv s ní – Javie Camára

Špatná výchova z roku 2004 vypráví o vině, hříchu a trestu a Almodóvar skrz ní reflektuje své zážitky z církevní školy. Snímek zahajoval Filmový festival v Cannes. Hlavní roli v příběhu, který se postupně skládá jako mozaika, ztvárnil Gael García Bernal.

Špatná výchova

Další snímek Volver Almodóvar natočil v roce 2006. Název této dramedie v překladu znamená Návrat. Režisér se v něm vracel do kraje svého dětství a svých pět ženských postav v čele s Penélope Cruz nechává v příběhu odvážně žít s velkým tajemstvím, o kterém věděla jenom její zesnulá matka. Almodóvarovi jeho Volver přinesl ocenění scénáře v Cannes a také cenu pro zmíněných pět hereček.

Volver

O tři roky později natočil Rozervaná objetí, v němž září čerstvá držitelka Oscara Penélope Cruz. Bylo to už počtvrté, kdy se objevila v jeho filmu. Vypráví se v něm o kdysi úspěšném režisérovi, posedlosti i jejím očistném efektu.

Rozervaná objetí

Dalším snímkem byla Kůže, kterou nosím, kterou režisér natočil v roce 2011 podle knižní předlohy Thierry Jonquet (Tarantule). Vypráví se v něm příběh posedlého plastického chirurga, který po smrti své ženy vyvýjí odolný typ kůže, který se chystá i otestovat. Výsledek na plátně ale nechal Almodóvarovy fanoušky tak trochu v rozpacích kvůli směsici žánrů a serióznosti s jakou příběh tentokrát nabízel.

Následovala Rozkoš v oblacích z roku 2013. To byl trochu komerčnější projekt, než na jaký byl pravidelný divák Almodóvarových snímků zvyklý. Nicméně těžko se dá zapomenout třeba na geniálně provedenou choreografii tří gay stewardů při písni I´m excited od The Pointer Sisters na palubě letadla mířícího do Mexika.

V roce 2016 do kin přichází snímek Julieta. V něm si zahrála Emma Suaréz a mladá talentovaná Adriana Ugarte, která hraje její mladší alter ego. Almodóvarův rukopis je zase tu a režisér v něm divákovi předkládá komplikovaný příběh matky a dcery. Zpět je i estetika barevných kompozic, která je poznávacím znamením Španěla.

Nový snímek, který bude prezentován na právě probíhajícím festivalu v Cannes (23. května v českých kinech) se jmenuje Bolest a sláva a hlavní roli si v něm zahrál opět Antonio Banderas. Píšu opět, protože počítám-li správně, je to již jejich osmá spolupráce. Snímek vypráví o filmovém režisérovi, který už není schopen pracovat a uchýlí se ke vzpomínkám a prožitkům ze svého dětství v 60. letech. Po boku Banderase si ve snímku zahrála také španělská diva a Almodóvarova múza Penelope Cruz, která se v jeho snímcích objevuje s železnou pravidelností, poprvé to bylo v roce 1997 ve filmu Na dno vášně.

Recenzi nového filmu přineseme ve středu 23. května.


připravila: Dagmar Šimková
foto/video: Archiv, Totalfilm.cz, Bioscop © 2019

%d blogerům se to líbí: