Recenze | X-Men: Dark Phoenix – důstojné rozloučení, ale průměrná režie

Po masivním finále Avengers: Endgame, které zakončilo jednu robustní éru skupiny marvelovských superhrdinů, se k finále schyluje i u mutantských X-Menů. Podařilo se poslednímu kousku této filmové série povstat z popela tak jako eponymnímu fénixovi?

Během jedné vyostřené debaty v X-Men: Dark Phoenix mutantka Raven (Jennifer Lawrence) trefně upozorní Profesora X (James McAvoy) na fakt, že X-muže většinou zachraňují X-ženy, a tak by stálo za to změnit název celého tohoto uskupení na X-Women. Raven tak filmu zcela neskrytě podsouvá feministický podtext, který je potřeba (nejen) v rámci blockbusterů stále upevňovat a upozorňovat na něj. V Dark Phoenix skutečně hrají prim ženy – ať již zmiňovaná Jennifer Lawrence, nebo Jessica Chastain jako hlavní záporná postava, a především pak Sophie Turner v titulní roli Jean Grey. Jedná se tak o příjemné osvěžení nejen této franšízy, ale superhrdinských filmů obecně.

Feministické ladění však není jediným myšlenkovým úspěchem filmu. Dark Phoenix je plný zdařilých nápadů a idejí, které ho posouvají o krok dopředu – od ambivalence morálních tenzí ústřední postavy až po polemiku nad hranicemi pomsty. Progresivita dobře míněných úmyslů se ovšem ne vždy setká s adekvátně zdařilým zpracováním. Režie Simona Kinberga se nevyznačuje ničím unikátním a tam, kde by měla jednotlivé motivy a témata podpořit, je naopak nechá bohužel zapadnout.

Hnací silou snímku je přerod Jean Grey v její stinné já. Děj je primárně zasazen do 90. let, kdy se skupina X-Menů vydává do hlubokého vesmíru na záchrannou misi, během které do Jean udeří neznámá vesmírná síla. Místo toho, aby ji zničila, do ní vstoupí a zesílí tak její mutantské schopnosti, nicméně zároveň si začne zahrávat i s její myslí. Ve výsledku pak Jean vstupuje do boje nejen s X-Meny, ale především i se sebou samou.

Celý herecký ansábl odvádí standardně kvalitní práci, na kterou jsme u nich již ostatně zvyklí. Jessice Chastain či Michaelu Fassbenderovi sice film nedává dostatek prostoru, aby mohli dát naplno na odiv své nezměrné talenty, ale i tak je právě díky nim Dark Phoenix prodchnut nuancovaným hereckým umem. Sophie Turner je jako Jean Grey přesvědčivá, jen je škoda, že se scénář nezabývá jejím přechodem na temnou stranu více do detailu. Podobně jako její postava Sansy Stark ve Hře o trůny projde vývojem z ustrašené dívky v zachmuřenější a sebejistější ženu, Jean Grey se přehoupne z polohy kladné mutantky do záporné. V obou případech se ale jedná o proměnu nedostatečně dávkovanou a neuspokojivě emočně vystínovanou. Film Dark Phoenix se navíc málo zaměřuje na dobu před transformací Jean Grey, což do určité míry znemožňuje dostatečnou citovou investici v tuto postavu.

I přes pár nejistých kroků se ovšem aktuální podoba X-Menů loučí solidně a s důstojností. Tak jako bájný fénix, ke kterému odkazuje název Dark Phoenix (Temný fénix), musí vždy shořet, aby mohl opět znovu povstat z popela, se i tento snímek metaforicky vznítí v CGI plamenech a přetaví se tak v něco nového. Výsledná podoba sice nemusí žhnout v tak zářivých barvách jako citové a energické výboje Jean Grey, avšak zachovává si stále dostatek barev na to, aby nepůsobil vyšisovaným dojmem.

Pavel Bárta, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2019