V českých kinech se ode dneška promítá nové zpracování hororu Dětská hra. Vrací se panenka Chucky, která přináší hrůzu, děs a strach o život… Jak vznikala originální a velmi výrazná hudba k nové verzi hororu s jednou z nejznámějších postav osmdesátek? O tom jsme si povídali se skladatelem Bearem McRearym, který má na kontě soundtracky k filmům Godzilla II, Všechno nejhorší, Ulici Cloverfield 10 nebo seriálu Živí mrtví. Přečtěte si originální rozhovor, který Bear McReary poskytl Totalfilmu.
Váš soundtrack k hororu Dětská hra je naprostá paráda! Velmi kreativně jste v něm použil celý ansámbl hudebních nástrojů, které se dají koupit v hračkářství. Jak vás to vlastně napadlo?
Ten nápad jsem začal rozvíjet až když jsem viděl natočený film. Říkal jsem si, že ten snímek potřebuje doplnit nějakou zábavnou technologií. Chtěl jsem, aby divák zažil něco nečekaného a natočit soundtrack, který nebude potřebovat žádný klasický orchestr. Rozhodl jsem se pro ty účely v podstatě „vyrabovat“ pokojíček mojí malé dcerky a použít všechno, co jsem našel.
Někde jste zmiňoval, že máte nejraději sci-fi, fantasy a hororové příběhy. Kde se tahle vášeň vzala?
Řekl bych, že jsem byl vždycky fanoušek těchto žánrů. Už jako malé dítě jsem všeobecně zbožňoval muziku u filmových příběhů. Tehdy mě moc ještě moc nezajímalo, o jaký žánr jde, prostě mě fascinovala ta nesmírně emotivní hudba. Byla to veliká inspirace. Mojí první prací na sci-fi seriálu pro americkou televizi byl Battlestar Galactica. Teď už je to nějakých patnáct let a vyklubala se z toho velice úspěšný projekt. Vlastně mi otevřel dveře pro mou budoucí kariéru právě v těch vámi zmíněných žánrech jako třeba v seriálu Živí mrtví, 10 Cloverfield Lane, Happy Death Day a samozřejmě Godzilla ll Král monster nebo Dětská hra. Taky jsem se podílel na filmech jako je Rebel v žitě, což je nádherný biografický snímek o životě legendárního spisovatele J.D Salingera, autora knihy Kdo chytá v žitě, nebo snímku The Professor and the Madman, který vypráví o vzniku Oxfordského slovníku angličtiny.
To jste mi teď vlastně odpověděl i na moji další otázku. Chtěla jsem se právě zeptat, jestli osobně vnímáte zásadní rozdíly v práci na jednotlivých žánrech nebo ne…
Pro mě je důležité, že k té práci můžu přistupovat kreativně a můžu do toho vnést něco nového a neokoukaného. Inspirací jsou pro mě hlavně postavy a příběh. Nezafunguje-li tohle, tak se do spolupráce nepustím. Takovým projektům se při své práci snažím vyhýbat. Zrovna remake Dětské hry je perfektním příkladem mojí pracovní vášněě. Postava i horor jsou sice slavné a divákům dobře známé, ale to rozhodně není hlavní důvod, proč jsem se do práce na soundtracku pustil. To, co mě fascinovalo byl novátorský přístup režiséra k příběhu. Myslím si, že ačkoliv dokázal charakter ústřední postavy respektovat, povedlo se mu zároveň posunout ho někam dál – je ještě emotivnější a zajímavější než v původním snímku.
Bear McReary
V jaké fázi se většinou do projektů jako hudební skladatel zapojujete?
To je výborná otázka, protože to načasování mé účasti může mít pak veliký dopad na samotný výsledek a na to, jak vlastně můžu rozvíjet své nápady. Bohužel ironií toho zůstává, že právě tohle rozhodování je zároveň naprosto mimo moji kontrolu. Je to věcí tvůrců filmu, v jaké fázi si mě ke spolupráci přizvou. Občas se stane, že jsem už u vzniku scénáře jako se to stalo u Godzilla ll Král monster. U Dětské hry to bylo ale zase třeba úplně naopak. Tam jsem byl k spolupráci přizván až ve chvíli, kdy se film stříhal. Do té doby jsem neměl ani možnost přečíst si scénář. Ale ničemu to ve výsledku nevadilo. Ten příběh byl natolik inspirující, že jsem okamžitě věděl, jak s tím vším naložím. Pravdou ale je, že když jsem u toho od začátku, mám samozřejmě víc času o všem přemýšlet. Ale i varianta, že „naskočím do rozjetého vlaku“ a nechám se vést okamžitou inspirací hotového střihu, je taky přijatelná. Když se nad tím tak zamyslím, tak v tomhle směru vlastně nemám žádné osobní preference. Každý projekt znamená novou zkušenost a mě se líbí pokaždé ta nová výzva, kdy můžu prokázat mé schopnosti a přispět tak k celkovému vyznění příběhu. Je jen třeba najít balanc mezi tím, jak „zůstat nohama na zemi“, a přitom být schopen pokaždé určité originality. Jedině tak lze být úspěšným a žádaným skladatelem, a já si přeji být jedním z nich.
připravila: Dagmar Šimková
rozhovor zprostředkovala distribuční společnost Bontonfilm, a.s.
-red-
foto/video: Totalfilm, Bontonfilm © 2019
