Herec a režisér Jiří Mádl letos na Letní filmovou školu přijel společně s herečkou Elizavetou Maximovou představit snímek chilského režiséra Alejandra Fernándeze Almendrase Hra. V něm si zahrál hlavní roli Petra, ředitele oblastního divadla v Kladně, který zkouší progresivně pojatou antickou divadelní hru a přitom se zamiluje do její hlavní protagonistky (Elizaveta Maximová). Doma má ale ženu s malým dítětem (Marika Šoposká). Film je natočen ve formátu 4:3, černobíle a má velmi výraznou kameru. Mádl si při jeho natáčení vysloužil přezdívku „una más“, což španělsky znamená „ještě jednou“, protože prý často Almendrase žádal o opakování záběru. Chtěl si být jistý svým hereckým výsledkem.
Jiří Mádl ve filmu Hra
Jak se stane, že se chilský režisér, jehož filmy se promítaly na Sundance či v Cannes, rozhodne natáčet s českými herci?
Alejandro byl několikrát v České republice, protože jeho manželka je Češka a zaujalo ho, jak u nás fungují divadla. My tu máme repertoárová divadla, oni mají divadla projektová. To znamená, že se udělá projekt, který se hraje všude možně třeba půl roku a pak skončí. My máme soubory, které hrají různé „kusy“, a to ve světě není moc časté. Líbilo se mu, jak tady vlastně režisér musí řešit různé věci a že divadlo musí být dotované, jinak by nepřežilo.
Vy dva jste se tedy původně vůbec neznali?
Vůbec. Znal jsem ale Veroniku Finkovou, která předtím produkovala mezinárodní projekt Borgia, což je francouzsko-německo-česko-italský seriál, kde jsem hrál. Zůstali jsme v kontaktu a když pak Alejandro chtěl doporučit nějaké herce, tak mu napsala nějaká jména, on si nakoukal filmy a pak mě kontaktoval.
A váhal jste, jestli se Hry s Almendrasem pustit? Přece jenom má jihoamerická kinematografie jiný rytmus vyprávění a vy tam máte s Elizavetou také dost dlouhou a dost explicitně natočenou milostnou scénu…
To, že bych mohl spolupracovat s takhle světově úspěšným režisérem, mě to hrozně lákalo, takže jsem si už před čtením scénáře v duchu říkal, že do toho asi půjdu, ať už tam bude cokoliv. (úsměv)
Hra (foto: Pilot Film)
Neměl jste na place tendence mu trochu do jeho režírování mluvit, nebo nestál o to on sám? Přece jenom už za sebou máte režii dvou vlastních docela úspěšných celovečerních snímků…
Hm, tahle úvaha se nabízí. Vím, že to lidi zajímá, jak to vlastně teď mám. Ale já nemám pocit, že by mě vlastní režírování nějak proměnilo v mé herecké práci. I jako herec jsem byl už i předtím vždycky trochu víc „namočenej“ i jinak do mnoha filmů. Alejandro samozřejmě věděl, že jsem režisér a že se mi jeho filmy líbí, což je v konečném důsledku jedno. Měl tím pádem měl ale jistotu, že se na mě může spolehnout s úpravou dialogů. Samozřejmě ale, že samotný překlad scénáře je hrozně těžká věc.
Zmiňoval jste, že původní scénář byl ve španělštině, pak se překládal do angličtiny a teprve potom do češtiny…
Ano, ale výsledek je najednou takový kostrbatý. Čtete si to a víte, že žádný z těch dialogů není na první dobrou použitelný. Takže se všechno muselo přepsat, a s tím jsem pomáhal.
Jiří Mádl, Marika Šoposká, Alejandro Fernández Almendras na place filmu Hra
Vy speciálně na konci snímku strávíte před kamerou taky docela hodně času s miminkem. „Trénoval“ jste někde péči o něj, když zkušenosti s vlastními dětmi ještě nemáte?
Můj brácha je mladší o jedenáct let, s ním jsem zažil úplně všechno, umím dítě přebalit i vykoupat. Nejhorší pro mě ale byl záběr, kdy jsem na to dítě musel zakřičet a rozbrečet ho. To byla asi nejtěžší věc, kterou jsem kdy u filmu dělal. Bylo mi to neskutečně nepříjemné! A navíc v tom samém záběru jsem ho musel taky uchlácholit. Ten film jsem včera večer tady na Filmovce viděl podruhé a vždycky, když přijde tahle scéna, tak ji zase fyzicky prožívám.
To asi nebyla scéna, kterou jste chtěl opakovat?
Nechtěl, ale opakoval, a několikrát. Asi čtyřikrát…
Takže i dítě si bude pamatovat, že na něj Mádl při natáčení řval! (smích)
(smích) No, možná jo… Ale do toho dítěte jsem se jinak úplně zamiloval. Byl to úplně „takovej bobíšek“…
Jiří Mádl
A ještě závěrečná scéna, to je nádhera. Kamera Hry je vůbec hodně silná, jednotlivé záběry jsou obrazy samy o sobě.
To je zásluha kameramana Intiho Brionese, kterého spoustu odborných časopisů řadí mezi deset nejlepších kameramanů světa. Navíc patří mezi ty neholywoodské. Je to hodně zajímavý člověk, původem je to Peruánec, co žil v Chille, ale teď bydlí v brazilském pralese. Vždycky, když ho chtějí na film, tak mu musí poslat dopis, protože neoplývá žádnou moderní technologií. Oba jsou to ale s režisérem hrozně hodní chlapi. Myslím, že Alejandrův vztah k jeho rodině je pro výslednou podobu filmu hodně významný.
Zajímavá je volba vážné hudby u snímku – Šostakovič, Brahms, Schubert. Můžete tlumočit tohle režisérovo rozhodnutí, říkal vám k tomu něco? Působí to velmi emotivně.
Já myslím, že od doby, kdy jsem se připojil ke spolupráci, už to tam bylo. Alejandro chtěl, aby ten film trochu připomínal divadlo, které moje postava režírovala, a tak to oboje různými způsoby propojoval. Jednou z možností byla i hudba.
Kým pro vás osobně je Petr, kterého tady hrajete? Jak byste ho popsal?
Pro mě je to člověk, který je rozpolcený do několika poloh. Je to manažer divadla a zároveň tvůrce, chce být milenec, ale i manžel a táta, chce být jako dítě a vnímat svět hravě, ale realita ho tlačí pořád víc a víc do světa dospělých. Já jsem tam těch rozporů našel vlastně hrozně moc, ale teď je všechny nedokážu vyjmenovat. Alexandrovi se sice ta moje popiska moc nelíbí, ale já říkám, že je to film o pozici muže v moderním světě. Samozřejmě, že ženy řeší spoustu svých problémů, ale podle mě muži teď mnohem více čelí tomu, že se transformuje jejich role ve společnosti. Musí se přizpůsobit tomu, co se od nich dneska chce a co se od nich zase naopak už tolik nechce. A podle mě přesně tohle ten film velmi přesně zobrazuje. Petrovi jsem strašně dobře rozuměl, protože tohle teď kolem sebe vnímám. Ale neříkám, že to tak mám i já, já život beru docela lehce.
Do kin vejde snímek Hra 31. října.
připravila: Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto: Pilot Film © 2019
