Menu

TotalFilm YouTube logo TotalFilm Spotify logo TotalFilm Instagram logo TotalFilm Facebook logo

TotalFilm YouTube logo TotalFilm Spotify logo TotalFilm Instagram logo TotalFilm Facebook logo
Infobox ikona

JE ZA NÁMI SUPER BOWL A S NÍM TRADIČNÍ NÁLOŽ NOVÝCH SPOTŮ A UKÁZEK - TŘEBA Z NOVÉ M:I, MARVELOVSKÝCH THUNDERBOLTS* NEBO F1 S BRADEM PITTEM.

Rozhovor s tvůrci hororu Chata: Jediným skutečným monstrem v našem filmu je minulost

Do Varů se po čtyřech letech vrátila autorská dvojice z Rakouska – Veronika Franz (VF) a Severin Fiala (SF), kteří tu tehdy prezentovali svůj první horor nazvaný Dobrou, mámo. I tentokrát přijeli s hororem, který nazvali Chata. Psychologické drama s hororovými prvky nasnímal Lanthimosův dvorní kameraman Thimios Bakatakis. Ve filmu se smazávají hranice mezi realitou, vzpomínkami a šílenstvím. Mladou a krásnou Grace, která se má brzy provdat za Richarda, otce dvou dětí, kterému se rozpadlo manželství, si zahrála vnučka Elvise Presleyho Riley Keough.
Nabízíme vám rozhovor s tvůrci.

Severin Fiala a Veronika Franz

Poprvé jste ve Varech byli před čtyřmi lety. Co se u vás za tu dobu změnilo?

SF: Náš nový snímek Chata jsme natočili anglicky v americké produkci. To je asi největší novinka. Ale jinak jsme pracovali stejným způsobem, na který jsme zvyklí. Možná máme určitou výhodu v tom, že jsme dva, a když jsme si měli třeba něco obhájit před zámořskou produkcí, bylo to díky tomu snazší, než kdyby na to byl člověk jenom sám.

VF: Navíc Severin mluví mnohem lépe anglicky než já. Já jsem samouk, ve škole jsem se učila francouzštinu a starořečtinu. On dokáže věci vysvětlovat sofistikovaněji než já…

SF: Vlastně jsme ale natáčeli v Kanadě v Quebecu, kde se mluví francouzsky, a tak to byla příležitost pro Veroniku.

Kromě postavy Grace jsou ve středu pozornosti také sourozenci Mia a Aidan. Jak jste našli jejich představitele?

SF: Šli jsme klasickou cestou castingu. Vybírali jsme ve Velké Británii i USA. U Jaedena Lieberhera, který hraje Aidana, jsme věděli hned, že ho chceme obsadit, protože jsme viděli jeho výkon v oscarovém hororu To. On ale nejprve moc o roli v dalším hororu nestál. My se ale nevzdávali a hledali jsme způsob, jak ho přesvědčit. Nakonec se nám to přes naše společné přátele povedlo. Pustili jsme mu náš předchozí snímek Dobrou, mámo, a když zjistil, že nemá úplně klasickou strukturu hororových filmů, kývnul na spolupráci. S postavou Miy to bylo v podstatě ale přesně naopak. Pro tuhle roli jsme vybírali z několika stovek kandidátek. Nakonec jsme se rozhodli pro Liu McHugh, která je povahově úplný opak  Jaeden. Lia je hotová exploze energie, což skvěle funguje směrem k divákům, protože udržuje jejich pozornost.

V Chatě není žádná postava, která by byla vysloveně chodícím zlem. Každá z nich má své světlé i temné momenty. Snažili jste se tím divákovi připomenout, že tak to chodí i v životě, že neexistují jenom „hodní“ nebo „zlí“?

SF: Ano, přesně tak. Když jsme ukazovali hrubý střih našim přátelům, říkali, že je svým způsobem zvláštní koukat na hororový příběh, ve kterém není vysloveně žádné monstrum.

VF: Jediným skutečným monstrem je minulost, která pronásleduje především Grace.

Je podle vás hudba a zvuk důležitou součástí hororů? Jak to vnímáte?

SF: Náš film má mnoho tichých scén, což má svůj účel. Lidé u hororů nejsou příliš zvyklí na ticho, hudba jim přináší atmosféru a tím pádem i pocity. Bez ní je divák mnohem nejistější v tom, co ho čeká, a tak to, co vidí na plátně, může být ještě děsivější.

V několika scénách Chaty jsem zaznamenala zvuk dříve než obraz…

SF: To je věc, o které jsme hodně diskutovali s naším střihačem. A diskutovali o ní před námi už ti největší autoři hororových snímků. Slyšíte-li první zvuk, máte mnohem menší pocit jistoty, zato, ale plně funguje vaše představivost. A to je přesně to, čeho v hororových filmech chce autor dosáhnout.

Veronika Franz a Severin Fiala

A teď pojďme k Riley Keough, která hraje Grace. Bylo těžké se ji pro roli získat?

VF: Vlastně ani ne. Když jsme si s ní skypovali, byla naprosto jedinečná a velmi upřímná. Pak jsme za ní hned letěli do New Yorku. Měli jsme vyhlídnutou ještě jednu herečku, která už při našem prvním rozhovoru působila velmi připraveně. Byla velmi ambiciózní a v deníčku měla rovnou připraveno spoustu nápadů a poznámek. To Riley neměla a nám to bylo mnohem sympatičtější. Cítili jsme z ní ale něco zvláštně podivného, co nás oba dva fascinovalo, protože my dáme hodně na instinkt. Riley je velmi křehká osoba, která má stejně jako každý z nás určité schéma pohybů. Rozhodli jsme se, že některé z nich využijeme i pro její roli Grace.

Riley Keough

Kameramanem vašeho snímku je Řek Thimios Bakatakis, který s oscarovým režisérem Jorgosem Lanthimosem natočil téměř všechny jeho filmy. Jak jste došli k této spolupráci?

VF: Rakouský kameraman Martin Gschlacht, který s námi pracoval na našem předchozím filmu, neměl čas. A tak jsme se scházeli s dalšími kameramany a mezi nimi byl i Thimios. A tak bylo rychle rozhodnuto, že to bude on, kdo bude stát za kamerou. Už jenom zbývalo jenom přesvědčit americkou produkci o tom, že to musí být Evropan, a ne americký kameraman, byť jsme mohli mít skutečně skvělé profesionály. Dávalo nám prostě větší smysl spolupracovat s ním než s někým ze zámoří.

Chata

Vy dva spolu píšete scénáře a zároveň spolu také režírujete. Jak taková práce ve dvojici funguje?

VF: My máme pocit, že máme nejspíš jeden mozek, a rozhodně představu, jak by film měl vypadat. Ale abych byla konkrétní, ono je to jiné v každém stádiu naší práce. Nějak vypadá to, když píšeme, jinak, když točíme a odlišně pak naše spolupráce vypadá ve střižně. V každé fázi se snažíme zachovávat si určitou disciplínu, ale taky si u té práce chceme užít nějakou legraci. Nakonec máme vlastně naprostou svobodu. Můžeme si vymyslet, co chceme. Taky jsme si vzájemně prvními čtenáři nebo diváky.

SF: Studoval jsem u Michaela Hanekeho. Je to velmi přísný režisér a vlastně by se dalo říct, že má na všechno manuál – jak by se měl psát scénář, jak pracovat s herci, jak točit… V jeho případě to možná funguje, ale on je přesvědčen, že stejně funkční to bude i u ostatních filmařů. Nejspíš to může být k něčemu v případě vystudovaných profesionálů, ale dost těžko se s tím dá počítat u amatérů. A myslím, že právě toho jsme si my dva vědomi. Každý člověk je jiný. A tak se snažíme lidi, kterými se u filmu obklopujeme, alespoň trošku poznat a najít příjemný a plodný způsob práce pro obě dvě strany.

VF: Michael Haneke jednou vysvětloval, proč tak moc rád a často obsazuje Isabelle Huppert. Říkal, že je to proto, že když potřebuje, aby jí tekla slza jenom z levého oka, není to pro ni žádný problém – taková, že je to profesionálka! Že má dokonalou techniku, schopnosti a je to umělkyně. Nepochybuji o tom, ale tohle není ani trochu blízké našemu způsobu práce. My máme mnohem raději momenty improvizace, kdy se některé věci stanou v rámci situace.

SF: Třeba na začátku našeho snímku je moment s dětmi v autě, které si hrají. Obyčejná scéna, řeknete si, ale později vám dojde, že je důležitá proto, aby divákovi ukázala, že i tyhle děti jsou taky jenom dětská mláďata, která si ráda hrají. Jsou to přesně ty chvíle, které zachycují určitou normálnost a bez kterých by náš snímek tak dobře ve výsledku nefungoval.

Veronika Franz a Severin Fiala

Včera po půlnočním promítání snímku jste také zmiňovali, že se v něm objevil i Rileyin skutečný otec…

VF: Ano, je to malinkatá role, ale když jsme ho viděli při videohovoru s Riley, tak jsme okamžitě věděli, že je pro ni jako dělaný! (smích) Navíc měl skvělý hlas, protože je to bývalý muzikant.

SF: My jsme asi trochu podivíni, protože si užíváme přesně to, do čeho by nejspíš většina filmařů nešla – práci se zvířaty, dětmi, neprofesionálními herci… Pro nás je to ale mix, který podle nás svět filmu udržuje při životě.

A jak se dostávají takové temné emoce z dětí? Máte na to vybudovaný nějaký systém?

SF: Nejdůležitější, aby opravdu do detailu rozuměly tomu, co se kolem nich děje a co se po nich chce. Myslím, že nás oba dost překvapilo, jak byli Lia i Jaeden schopní vlastně celému procesu rozumět.

Víte co, musím se vás na závěr zeptat i na story, které už jste nejspíš zmiňovali mnohokrát… Mě to ale přijde nesmírně zábavné a unikátní… Povězte, jak jste se vy dva dali pracovně dohromady?

VF: Seznámili jsme se skoro před dvaceti lety. Já jsem potřebovala, aby mi někdo hlídal děti a Severin se nabídl jako babysitter. Je mezi námi dvacetiletý rozdíl, tehdy mu bylo dvanáct a mě třicet dva. Ale neptejte se mě, jak to pak pokračovalo. Já už si to nepamatuji. Vím jenom, že tohle naše setkání je něco jako dar z nebes. (úsměv)

připravila: Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Film Servis Festival Karlovy Vary, Film Nation © 2019

TotalFilm YouTube logoTotalfilm kanál TotalFilm Spotify logoTotalfilm podcast