Recenze: Hodinářova učně zdobí herecké výkony i vizuál

Radostnou zprávou pro českou kinematografii je vznik pohádky Hodinářův učeň. Autorkou scénáře a zároveň režisérkou je Jitka Rudolfová. Nová pohádka je jejím třetím celovečerním snímkem. Za sebou už má Zoufalce (2009) a Rozkoš (2013), které tématicky spadají někam úplně jinam, o to větším překvapením je, že autorka se tentokrát rozhodla pro úplně jiný žánr.

Příběh vypráví o lakotném Hodináři (Viktor Preiss), který by mohl získat poklad, pokud by se jeho dcera Laura (Dana Droppová) vdala za Urbana (Michal Balcar). Taková je vize bratrů Rodovoje (Václav Neužil) a Rodovíta (Jaroslav Plesl), kteří mu takový osud přiřknou už v kolébce. Jenže ti dva mají taky sestru Lichoradku (Jana Plodková), která stojí na straně Hodináře a svými radami a poznámkami v něm živí jeho lidské slabosti. Komplikuje tím práci svým dvěma roztomile haštěřivým bratrům a tím i Urbanovu cestu za láskou. Když později Hodinář zjistí, že by snad svatba Laury a Urbana mohla znamenat jeho smrt, rozhodne se Urbana poslat pro hodinky, které by před ní varovaly. A tak učně čeká během jeho putování do neznáma několik nelehkých zkoušek…

Pro diváka z děje vyplývá mnoho komických momentů, které v sobě nesou prvky grotesky a ve kterých jednoznačně exceluje Jana Plodková. Ústřední zamilovanou a sympatickou dvojici si zahráli Michal Balcar a Slovenka Dana Droppová, pro kterou to byla první filmová role vůbec. Svým uměním a dokonalým hereckým projevem vyčnívá „pan herec“ Viktor Preiss. Na scéně se objeví i Miroslav Krobot v roli frustrovaného hospodského, Jakub Žáček jako majitel panoptika, Jiří Vyorálek coby Zvířecí muž nebo Pavlína Štorková v roli Živy a Morany v jedné osobě.

Filmu rozhodně nechybí originalita, ale zasloužil by si ještě víc prostříhat, neškodil by i větší zásah dramaturga. Výsledek ale nakonec určitě dostál ambicím tvůrců a malý i velký divák dostane pohádku, která kvalitativně dosahuje výšky pohádkové verze Panské skály. A tím se dostáváme k lokacím snímku. Štáb díky nim procestoval značnou část České republiky a na plátně se tak objeví mnoho nádherných tuzemských míst, z nichž o některých se možná diváci dozvědí až právě při sledování pohádky. Natáčelo se v Lednici, na Panské skále, Uherčicích, Doksanech, Hostýnských vrších, ale také třeba na Cuknštejně nebo zámku v Dolních Beřkovicích.

Diváckou atraktivitu příběhu, který je zasazen do konce 19. století, zvyšují nádherné výpravné kostýmy scénografa a kostýmního návrháře Marka Cpina, který s Rudolfovou spolupracoval už na snímku Rozkoš. Jeho stylizovaným kostýmům nechybí nápad ani řemeslně kvalitní zpracování. Kombinuje modernější střihy s dobovými tvary a volí barvy, které jsou na hony vzdáleny kýčovitému vyznění celku.

Snímek využívá také mnoha triků, a tak se na plátně potkáte s motýly, můrami i několikanásobně větší Panskou skálou dobře známou z pohádkového evergreenu Pyšná princezna. Nicméně jak sami tvůrci poznamenali, některé trikové scény by si ještě zasloužily více pozornosti, času a hlavně financí.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm © 2019