Kinga Debska: Mám zodpovědnost za čas, který diváci na mém filmu stráví

Na Mezinárodní festival středoevropského filmu 3Kino přijíždí jako jeden z hostů polská režisérka Kinga Debska. Festival uvede ve svém programu tři její filmy.  V sekci Retrospektiva se objeví celovečerní debut Hel z roku 2007, v němž si zahrála Aňa Geislerová a také drama o komplikovaném vztahu dvou sester Moje dcery krávy. V soutěžní sekci pak 3Kino promítne nejnovější počin sympatické režisérky, film Zábava, zábava vyprávějící o trojici alkoholiček. 

Kinga Debska

Jste absolventkou japanistiky. Jak jste se od japonštiny dostala k filmu?

Moje cesta k filmu byla dlouhá a plná náhod a nehod (smích). Původně jsem chtěla být herečkou, ale neměla jsem takový talent. Neumím ani zpívat. Hraní mě ale baví, i když to neumím. Na druhé straně kamery je mi líp. V mé rodině se zatím filmu nikdo nevěnoval. Původně jsem si myslela, že budu studovat něco, co mi rozšíří obzory a mou osobnost. V době mých studií se totiž nestudovalo ani tak kvůli budoucí práci, ale spíše proto že jsme se chtěli něco dozvědět o světě. Japonština byla to nejdivnější, co se studovat dalo. A když už jsem ji začala poznávat, tak jsem to také chtěla dokončit. A byla jsem také v Japonsku na stáži. Japonská kultura je tak jiná! Byly to skvělé časy. Pak jsem studovala žurnalistiku a pracovala jsem jako novinářka. A od novinařiny to už byl jen krok k filmařině – nejprve jsem začala dělat krátké dokumenty. Pak jsem navštěvovala víkendovou filmovou školu Camerimage Film School v Toruniu a poté následovala FAMU v Praze.

Jak na studium na pražské FAMU vzpomínáte?

Ještě před FAMU jsem natočila zhruba desítku dokumentárních filmů, takže ve filmovém světě už jsem nějakou dobu působila. Ale zajímal mě celovečerní hraný film. Je to trochu jiný svět. A přechod z dokumentu do hraného filmu je podle mě asi to nejtěžší, co může tvůrce udělat. Už před FAMU jsem měla nápad na svůj celovečerní debut. Měla jsem tehdy ale malé dítě, a všechno to bylo komplikované.  Pro ženy je to vůbec vždycky o něco komplikovanější..

A vznikl tedy z toho nápadu nakonec film?

Ano, to byl film Hel, který jsme natáčeli v česko-polské koprodukci. Hlavní roli si v něm zahrála Aňa Geislerová. Bez FAMU bych ten film určitě neudělala.

Sledujete také český film?

Absolutně. Mám ho ráda. Jezdím na festival Kino na Hranici do Českého Těšína. Je to místo, kde se dozvídám, co je v české kinematografii nového a dobrého, v čem hraje Aňa Geislerová (smích)… Tento tok mám ale pocit, že nemáte úplně dobré časy.

Zábava, zábava

Co vás vedlo ke zvolení tématu alkoholismu u žen, tak jak ho vidíme ve vašem nejnovějším snímku Zábava zábava?

To téma je zkrátka neustále blízko nás. Není snad rodina, kde by někdo neměl problém s alkoholem, taky jsem to z té své znala. Už dříve jsem natočila dokument Herečka o populární filmové hvězdě Elżbiete Czyżewske, která měla s alkoholem problémy. Mám ráda hluboké psychologické portréty žen… Ke spolupráci na scénáři k filmu Zábava zábava jsem přizvala blogerku, bývalou alkoholičku Miku Dunin. Chtěla jsem uvěřitelně ukázat alkoholismus u žen, i když je to u nás v Polsku trochu tabu. Nemluví se o tom, i když je to potřeba. Ten film tedy tak trochu otevřel dveře a vpustil čerstvý vzduch, když ukázal, že ženy mohou být sice silné, ale mohou mít i své slabosti.

Pro mě ve filmu Zábava zábava byla silná právě naděje, která je přítomná, i když se hlavní hrdinky dostanou do velmi náročných situací. Právě pocit naděje je pro vaši tvorbu typický, dá se tedy říct, že to je váš životní postoj?

Myslím si, že život je dost smutný sám v sobě, stejně jak i politická situace. Jako filmový tvůrce mám zodpovědnost za čas, který divák tráví na mém filmu, a proto bych mu chtěla dát trochu naději. Film jsou emoce. Ať už jde o slzy nebo o úsměv, chci je u diváků vyvolávat. To je umění, které se nedá sice naučit, ale když se to podaří, je to zázrak. Takové filmy si pak pamatujeme. Snažím se tvořit tak, aby to bylo autorské, ale zároveň divácké. Chci se dostat do srdce diváka.

Zábava, zábava

Jakým způsobem jste pracovala s herečkami, aby byly v rolích alkoholiček uvěřitelné?

Schválně jsem jejich příběhy nepropojovala, protože alkoholismus je podle mě nemoc samoty. Byl to tedy těžší režijní úkol, protože jde vlastně o tři filmy v jednom. Každá z hrdinek jde svou cestou a hraje si „svoje“. Každá z hereček měla jiný nápad, jak opilost zahrát. Na place jsme měli konzultanty a všechny herečky před začátkem natáčení chodily na setkání Anonymních Alkoholiků. Mám ráda, když je film v těchto detailech připravený až dokumentárně.  Spousta věcí pro nás byla překvapivá, například že při odvykací léčbě u sebe  ženy-alkoholičky nemohou mít ani parfém, protože v něm je také alkohol. Takže jsme byly všechny dobře připravené, než jsme se vůbec dostaly na plac.

Vaše dcera Maria Debska je herečka. Hrála v několika vašich filmech, větší prostor má právě ve zmíněné Zábavě, zábavě. Jak se vám společně pracuje?

Znám ji nejlíp ze všech. Ona sama říká, že to je to nejtěžší, když spolu pracujeme, že jí máma tolik zná. Maria se původně měla stát klavíristkou, vystudovala první ročník konzervatoře, ale v hudbě se cítila osaměle, zajímali ji lidé. Neustále mi říkala: „Mami, já chci do nějaké skupiny.“ Do herecké školy ji přijali až po několikátém pokusu. A já se o ni trochu bála. Vím, jak těžká profese to je, a zvlášť pro ženy. Jak tahle branže dokáže být nespravedlivá. Dobré herečky mohou nehrát celá léta. Spoustu věcí můžete vypracovat, ale štěstí ne. A i o něm to povolání je. Ale pak jsem Marii viděla ve škole v Lodži, kde hrála Marii Stuartovnu. A tam mi to došlo. Ona má takové to „něco“, řekla jsem si. Ve filmu Moje dcery krávy měla jen malou úlohu, ale byla to pro ni skvělá škola. Její filmová matka Agata Kulesza je opravdu velmi dobrá herečka a mé dceři ukázala, co je to pokora. A že je třeba pracovat s partnerem. I když druhého herce v záběru nevidíme, je potřeba být na place. A jak je důležité, hrát „spolu“. Pro roli mladé alkoholičky v Zábavě, zábavě, jsem si byla jistá, že chci Marii obsadit. Je krásná a na první pohled nikoho nenapadne, že by taková dívka mohla být závislá na alkoholu. A tak se mi na tu roli hodila, protože se myslím, že právě takhle to v realitě funguje.

Maria Debska

A radí se s vámi o svých nabídkách?

Každá z nás respektujeme svou vlastní má samostatnost. Já jí řeknu svůj názor, a pokud chce, tak tak si to vezme k srdci.

Jak probíhaly vaše přípravy při psaní scénáře k filmu Zábava, zábava?

Scénáře nechávám otevřené až do konce střihu. U mě herci totiž hodně improvizují. Mám to ráda. Kdysi mi řekl jeden střihač, abych neříkala tak rychle stop. A je pravda, že občas herci ke konci záběru vytvoří něco, co se velmi podaří. Poslední scéna Zábavy, zábavy například vznikla z improvizace.

Po natočení filmu Hel v Čechách jste se věnovala televizní tvorbě. Režírovala jste populární seriály. Co vám to dalo?

Upřímně – možnost života. A pevnější ruku v práci s herci. Také jsem se naučila pracovat rychleji. Dalo mi to dost, ale na druhou stranu to bylo tvůrčím způsobem omezující. I když v dnešní době se točí skvělé seriály za podobných podmínek jako filmy.

Hel

Lákal by vás ještě dokument?

Teď právě jeden dělám. Půjde o takový trochu experimentální animovaný dokumentární film. Líp se ale cítím s herci. Mám totiž moc ráda ty setkání na place. A práce s emocemi je to nejlepší na mé profesi.

A píšete teď nějaký další scénář?

Ano. Sháníme teď finance na film, který začneme točit v únoru. Bude o dětství v komunismu, takový lehce autobiografický příběh z dětství hrdinek z filmu Moje dcery krávy. A měla by to být větší komedie než Zábava, zábava.

Na zářijovém festivalu v Gdyni jste byla v roli porotkyně krátkometrážních snímků. V jaké kondici je podle vás polský krátký film?

U nás máme hodně filmových škol. V soutěži bylo letos dvacet sedm krátkých filmů a dobrých jich bylo o dost více, než jsme mohli rozdat cen. Takže myslím, že to je celkem uspokojivá situace. Jen je pak vždy otázka, jestli těmto tvůrcům někdo umožní pracovat na jejich prvním celovečerním filmu. Jsou to odvážní mladí lidé, co umí natočit absolutně dospělé filmy. Ale potřebují producenty, kteří jim to umožní.

Vladana Drvotová, Totalfilm.cz
foto: archiv, MFF 3Kino © 2019

%d blogerům se to líbí: