Édouard Montoute: Z naštvaného herce režisérem

Do Prahy zavítal francouzský herec Édouard Montoute, aby na Festivalu francouzských filmů uvedl také jako novopečený režisér svůj první krátký film nazvaný Má dáma s kamélií. Vypráví v něm o castingu, na který v kostýmu kurtizány dorazí i čtyřicetiletý Patrice v podání Montouteho. A kdybyste si náhodou nemohli uvědomit, ze kterých snímků rodáka z Francouzské Guyany znáte, tak je to třeba role prohnaného Egypťana Nexuse ve snímku Asterix a Obelix: Mise Kleopatra, policista Alain ve všech pěti filmech Taxi z produkce Luca Bessona, anebo také ve výrazném snímku Nenávist Mathieu Kassovitze.

Édouard Montoute

Co vás tak rozhněvalo, že jste se rozhodl natočit krátký film právě s tímhle námětem?

To je výborná otázka. Zlobí mě toho spoustu. Jsem docela naštvaný i na to, jak to dnes ve Francii v normálním životě chodí. Ale abych byl konkrétnější – jako herec mám za sebou více než třicetiletou kariéru a za tu dobu vidím, jak velké množství nespravedlností se v tomhle oboru děje. Možná je to podobné všude ve světě, ale já mluvím konkrétně o Paříži. Většinou je to tak, že herci, kteří nejvíc točí, nejsou vždy ti, kteří by si to nezbytně zasloužili, a to mě dost nadzvedává ze židle. Často se ty nejprestižnější věci dějí jenom mezi kamarády, kteří se podělí mezi sebou. Taky jsem si říkal, jaké by to bylo, kdyby diváci mohli hlasovat o tom, kdo bude hrát ve kterém filmu. Mohlo by to fungovat podobně jako s volbou prezidenta. Možná by se pak v těch rolích objevili úplně jiní lidé… Jinak mám všeobecně pocit, že od dob Velké francouzské revoluce se toho u nás ve Francii moc nezměnilo.

Édouard Montoute ve filmu Taxi 3

Stalo se konkrétně vám, že jste ve své kariéře o nějakou roli skutečně moc stál, ale nakonec jste ji nezískal?

Ano, teď mě napadá jeden film, který se točil někdy před deseti lety ve Francii. Vyprávěl o černošském sériovém vrahovi Guy Georgesovi, který vraždil a znásilňoval ženy. S režisérem toho snímku jsem se znal, mluvili jsme o tom, že by mě chtěl obsadit do hlavní role a že mám určitě přijít na konkurz. A protože se se mnou o těch přípravách na filmu průběžně bavil, tak jsem si myslel, že se mnou tedy počítá. Dva roky jsem pak o něm najednou neslyšel, což u filmu není zase až tak dlouhá doba. Bohužel jsem pak ale zjistil, že ten film se už začíná točit a hlavní roli dostal někdo jiný. U filmu je prostě veliká chyby se na někoho spoléhat a něco očekávat…

Má nějaký důvod to, že jste si jako hlavní postavu vybral zrovna Dumasovu Dámu s kaméliemi?

Včera po promítání filmu jsem se musel divákům přiznat, že dílo Dumase mladšího vlastně vůbec neznám… (smích) Znám tvorbu jeho otce Dumase staršího, nicméně jeho syn mi byl intuitivně něčím sympatický. Málo se také mluví o tom, že to byl míšenec. Navíc postava Marguerite Gautier je kurtizána a herecká profese sama bývá často dávána do souvislosti s tímhle povoláním. Mohl jsem si samozřejmě vybrat nějakou jinou postavu, ale mě se líbila ta její staromódnost a to, jak je přepjatě romantická, čímž je i trochu komická. Když tak nad tím přemýšlím, dobrá volba mohla být ale třeba i Sněhurka! (smích)

Bylo těžké režírovat sám sebe nebo je to naopak jednodušší právě proto, že sám sebe tak dobře znáte?

Občas jsem měl při té práci takový rozpolcený pocit. Jedna polovina mě si ten celý proces velice užívala, ta druhá mi trochu bránila, abych si to užil. Jako režisér jsem byl dokonce sám sobě až trošku nepříjemný, protože mám tendenci na všem hledat chyby a nedostatky možná až příliš upjatě. Uvolnil jsem se teprve, až když jsem viděl, že si ho publikum užívá. A už teď se těším, že tuhle práci navážu a budu režírovat další film.

Édouard Monteute

Už tedy máte v hlavě nějaké další náměty?

Mám spoustu nápadů. Nebudu zabíhat do detailů, ale zmíním dva příběhy. Nejprve jeden, vypráví o muži, co se potlouká ulicemi a diváci vlastně nevědí, co chce a co hledá – nevypadá ani na bezdomovce. V tom filmu vyhledává různé malé děti, takže může vzniknout dojem, že je to pedofil. Ten film má ale mluvit o tom, jaké to je, když se někdo vyrovnává se smrtí vlastního dítěte… A pak mám ještě jeden námět, který se týká otroctví. Odehrávat na lodi v 18. století na lodi, která veze černochy. Tady bych chtěl vykreslit určitou podobnost mezi tehdejším otroctvím a dnešními imigranty. Ani jeden z těch příběhů není moc humorný. Jsou to dost vážná témata, ale to je to, co mě zajímá. Chtěl bych ale o takových složitých věcech mluvit s humorem a se špetkou lehkosti.

Narodil jste se na Francouzské Guayaně. Vracíte se tam někdy nebo je pro vás domovem Paříž?

To je složité, já vlastně vůbec nevím, kde jsem doma. V posledních dvaceti letech jsem se totiž neustále stěhoval. Do Guayany jezdím, ale ne tak často, jak bych chtěl. Cesta tam je přece jenom docela drahá. Sním ale o tom, že bych tam pracoval. Chtěl bych tam učit a předávat znalosti ze své profese mladším, a tím se své rodné zemi víc přiblížit. Ale obecně nejsem člověk, který by se upínal na svoje kořeny. Dneska bych spíš řekl, že jsem nespíš člověk z pařížského předměstí.

Zajímalo by mě, jestli si ještě vzpomínáte na snímek Nenávist Mathieu Kassovitze s Vincentem Casselem v jedné z hlavních rolí, v němž jste si také na počátku své herecké kariéry také zahrál…

Ano, je to hodně významný film a je s ním spojeno i spousta vzpomínek. Je jasné, že když jsme ho točili, tak to samozřejmě nikdo netušil, jak úspěšný bude. Mathieu je navíc velký tajnůstkář, takže původně se pro film používal pracovní název Droit cité (Domovské právo, pozn. red.). Nevěděl totiž, zda na rozpočet filmu dostane také nějaké příspěvky od radnice. Navíc nám hercům nedal ani scénář, tak jsem se tím pádem na svou roli nemohl ani pořádně připravit. A aby toho nebylo málo, tak jsem den před tím, než jsem měl natáčet, hrál v divadle a přišel jsem tam o hlas… I když to bylo náročné natáčení, rád na něj vzpomínám a myslím si, že se ten film hodně povedl a má stále co říct.

Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Festival francouzského filmu, Vimeo.com

%d blogerům se to líbí: