Recenze: Bílá jako padlý sníh aneb sexuální probuzení Sněhurky

Režisérka Anne Fontaine přichází s moderním převyprávěním pohádky o Sněhurce a sedmi trpaslících, který transformuje do podoby sexuálního probuzení. Komedii s Lou de Laâge a hereckou legendou Isabelle Huppert v hlavních rolích je možné zhlédnout v rámci právě probíhajícího Festivalu francouzského filmu. Bílá jako padlý sníh pak vstupuje do české distribuce 28. listopadu.

Claire a její nevlastní matka Maud se sice již vyrovnaly se ztrátou Claiřina otce, nyní však Maud začíná žárlit na krásu své nevlastní dcery, jelikož by jí mohla ukrást lásku jejího milence. Maud se tedy rozhodne zbavit Claire jednou pro vždy. Únos a vražda Claire ovšem nevyjde podle plánu a Claire se tak shodou náhod ocitá v domě třech starých mládenců, kteří jí poskytnou azyl. Nejprve se do ní zamiluje jeden, poté druhý, a nakonec se do ní zakouká celkem sedm mužů z přilehlé vesničky. V Claire se začne probouzet dosud netušená sexualita a s nejedním z jejích ctitelů naváže sexuální vztah. Erotickou idylku ovšem naruší příjezd macechy Maud, která spřádá plány, jak svou vražednou misi dokončit.

Místy výstřední, lehce perverzní a často bizarní, Bílá jako padlý sníh chvílemi zavání laciným porno scénářem. Snímek nelze brát zcela vážně a naštěstí se ani on sám tak nebere. Odlehčující záměr ovšem funguje jen zpola. Nalezneme zde pohádkové elementy, prvky erotického dramatu, thrilleru i komedie. Jelikož film bere vše s velkou nadsázkou, ve chvílích, kdy se snaží zahrát na vážnější notu, mu to jednoduše nevychází. Přes přehršel přešlapů je ale Bílá jako padlý sníh až jakousi hříšnou radostí či sladkou neřestí.

Anne Fontaine se před uvedením svého snímku při předpremiéře v pražském kině Lucerna nechala slyšet, že si do role zlé macechy Maud nedokázala představit nikoho jiného než ikonu francouzského filmu Isabelle Huppert. Jako vždy i zde je právě Huppert tím nejlepším na celém filmu. Její postava je chladná, vysoce stylizovaná a veskrze vyumělkovaná, ovšem právě díky Huppert ji snahy o nějakou tu otravu Sněhurky jablíčkem rádi odpustíte a pravděpodobně jí budete i fandit.

Oproti Maud je Claire (Lou de Laâge) zpočátku křehkou, neposkvrněnou dívkou právě tak jako čerstvě padlý sníh. Později se z ní spíš ale stane padlá žena, metaforicky odpovídající sněhu, který byl přeházen nejednou lopatou. Bez jakýchkoliv morálních úsudků je to ovšem Claire, která je jedinou celistvou a plnohodnotnou postavou. Jejich pomyslných sedm trpaslíků je redukováno na karikaturní mužské postavy. Vzrůstem sice běžně vysocí, charakterem však nízcí milenci jsou pouze pomocné loutky ve hře o rozkvětu ženské sexuality. Claire totiž svoje sexuální vzplanutí drží pevně ve svých rukou a v žádném případě není obětí chlípných mužů, naopak si od nich vědomky bere to, co právě potřebuje. Pokud si Bílá jako padlý sníh zaslouží nějakou pochvalu, pak právě za feministické pojetí.

www.festivalff.cz

Pavel Bárta, Totalfilm.cz
foto/video: Bohemia MP © 2019