Recenze: Matthias a Maxime rezonuje upřímností milostného vzplanutí

Kanadský režisér Xavier Dolan ve svém nejnovějším snímku vykresluje potlačované milostné vzplanutí a překročení hranice blízkého kamarádství. Přes svůj jasně čitelný rukopis tak činí svěže a ze všech svých filmů zatím i s největší upřímností. Matthias & Maxime, který měl premiéru na letošním festivalu v Cannes, zakončuje pražskou část queer filmového festivalu Mezipatra a následně hned vstupuje do české distribuce.

Matthias a Maxime (foto: Queer Kino)

Úvodní scény filmu mohou svým nasnímáním působit až lehce rušivým dojmem. Kamera se totiž zdánlivě bezdůvodně v jednotlivých scénách rychle přibližuje a případně i vzdaluje. V kontextu celého tématu snímku je ale tento postup ospravedlnitelný, neb svými pravidelnými intervaly připomíná zrychlený tlukot srdce, který všichni zažíváme při prvotních fázích zamilovanosti. Přinejmenším se tak cítí eponymní duo Matthias a Maxime. Je to především Matthias (Gabriel D’Almeida Freitas), jenž netuší, jak se s nastalou situací vypořádat, a tak se začne Maximovi (Xavier Dolan) stranit. Své city ovšem samozřejmě nemůže skrývat donekonečna.

Ozvěny Dolanovy tvorby

I kdyby se první třetina zdála lehce neurčitá, jednotlivé části do sebe v průběhu filmu zapadnou a vytvoří až překvapivě upřímně působivý celek. V Matthias & Maxime se odrážejí ozvěny Dolanovy předcházející tvorby. Svou vypjatostí, či přímo teatrálností, a křikem se především ve scénách u stolu zrcadlí Je to jen konec světa. Nečitelnost ústředního vztahu a neschopnost pochopit jeho podstatu především ze strany jednoho z páru připomene Dolanův nejsyrovější film Tom na farmě. Rámování obrazů, ač v mnohem utlumenějším duchu, zase koresponduje s Mami!.

Matthias a Maxime (foto: Queer Kino)

Krom inspirace vlastní tvorbou Dolan odkazuje, jak je u něho ostatně dobrým zvykem, i na další filmy a režiséry světové kinematografie. Zcela otevřeně zde cituje například Banea ze závěru Nolanovy Batmanovské trilogie Temný rytíř povstal či Pedra Almodóvara. Právě Almodóvarovu tvorbu připomíná Matthias & Maxime po obsahové i formální stránce nejvíce. Přemíra filmové inspirace však neubírá filmu na originalitě. Matthias & Maxime potěší především svou svěžestí, nenuceností a až jakousi všedností, kterou svůj příběh vypráví.

Silný hudební doprovod

Jako u většiny Dolanových filmů i zde hraje hudební doprovod velkou roli. Soundtrack skáče od Mozartovy symfonie č. 40 k singlu Work Bitch od Britney Spears a do toho míchá původní klavírní hudbu Jeana-Michela Blaise. Takto extrémně eklektická hudební smršť však ve filmu naprosto nenásilně funguje a dodává mu současný (post)postmoderní háv. Snímek tak může místy působit spíše jako hudební klip. Ač využití hudby může být až prvoplánové, pokud funguje tak dobře jako právě v tomto filmu, není potřeba ho za to soudit.

Matthias a Maxime (foto: Queer Kino)

Vyjma zjednodušujícího činitele v podobě hudební složky je příjemné vidět, že se Dolan dokáže obejít bez přílišného manýrismu, který občas podráží nohy jeho snímkům. Matthias & Maxime je totiž především zobrazení lásky v čistě upřímné formě a začátků milostných vztahů ve vší jejich kráse, nevyjasněnosti a nevysvětlitelnosti.

  • Režie - 85%
    85
  • Scénář - 80%
    80
  • Herci - 90%
    90
  • Kamera - 70%
    70
  • Hudba - 80%
    80

Matthias a Maxime (2019)

Nejnovější snímek Xaviera Dolana pokračuje ve šlépějích jeho předcházející tvorby, a to jak po tematické, tak i formální stránce. Oproti občasné přemrštěné vyumělkovanosti jeho jinak vysoce kvalitních filmů Matthias & Maxime funguje na bázi jednoduchosti. Nic nepředstírá a zobrazuje milostné vzplanutí v podobě, která rezonuje a okouzluje.

81 %
Pavel Bárta, Totalfilm.cz
foto/video: Queer Kino, Shayne Laverdiere © 2019

Matthias a Maxime
Matthias et Maxime
Matthias & Maxime
Drama
Kanada, 2019, 119 min
Premiéra: 14. 11. 2019 Queer Kino
Režie: Xavier Dolan
Scénář: Xavier Dolan
Kamera: André Turpin
Hudba: Jean-Michel Blais
Hrají: Xavier Dolan, Harris Dickinson, Anne Dorval, Pier-Luc Funk, Christopher Tyson, Gabriel D’Almeida Freitas, Antoine Pilon, Catherine Brunet, Samuel Gauthier, Adib Alkhalidey

%d blogerům se to líbí: