Recenze: Vlastníci jsou nejlepší českou komedií i dramatem roku

Čekali jsme na to celý rok. Na český film, který není možné zásadně kritizovat. Film, na který dorazíte do kina a můžete si ho jenom užít. A v samém závěru roku se to podařilo. Herec, režisér a pedagog Jiří Havelka poslal do kin hvězdně obsazené komediální drama, které funguje, přestože se odehrává v jedné místnosti. Filmová adaptace originální divadelní hry VOSTO5 Společenství vlastníků získala prostý filmový titul Vlastníci.

Manželé Zahrádkovi se snaží svoje sousedy donutit, aby odklepli renovaci jejich zdevastovaného domu. Paní Zahrádková (Tereza Ramba) s poněkud uťápnutým manželem (Vojtěch Kotek) chápou tuto schůzi jako poslední štaci pro realizaci plánů na záchranu domu. Jestli se to tentokrát nepodaří, stěhují se pryč. Proti záměru rozprodat půdu a s utržených peněz financovat nové domovní rozvody je především pan Kubát (Jiří Lábus). Ani jeho bývalá žena paní Horváthová (Dagmar Havlová) není návrhu úplně nakloněná. Paní Procházková (Pavla Tomicová) je za podpory svého správce a údržbáře pana Nováka (Ondřej Malý) pouze svolná ke krokům, které budou výhodné zejména pro ní. Mladý homosexuál – pan Nitranský (Andrej Polák) se snaží najít smysluplný kompromis (jako jeden z mála). V čele stolu sedí bratři Čermákovi (Kryštof Hádek a Stanislav Majer), kteří pod rouškou shovívavé chápavosti čekají na svou příležitost… A pak je tu ještě nesnesitelná a pedantská paní Roubíčková (Klára Melíšková), která v SVJ funguje jako dozorčí orgán. Panoptikum doplňuje pan Švec (David Novotný), který ač trochu mdlého rozumu, zastupuje svou nemocnou maminku. V pozadí vše sledují novomanželé Bernáškovi (Jiří Černý a Maria Sawa), kteří jsou v domě teprve krátce a své sousedy na první schůzi teprve poznávají.

Téma filmu je nosné samo o sobě. Je skvělou výchozí situací pro perfektně vypointovanou situační komiku, kterou tvůrci i herci plně využili. Nutno ale uvést, že se kromě komedie jedná i o plnokrevné a poněkud drásavé drama. Je tu několik zásadních momentů, které jsou pro postavy velmi frustrující a emočně vypjaté. A nejen pro tvůrce a herce. Jiřímu Havelkovi se podařil nevídaný úkaz. Diváka totiž frustruje také a zároveň ho velmi dobře baví. Otázkou zůstává, kolik diváků vlastně z kina odchází nadmíru pobavených a kolik nadmíru naštvaných. Naštvaných z propojení jejich osobních zážitků ze schůzí, které sami zažili. Téma Vlastníků je divákům a Čechům natolik blízké, že autoři prostě nemohli šlápnout vedle.

Přestože ve filmu nebylo třeba nijak zásadně investovat do výpravy, jedná se o film, který je technicky odveden výtečně. Kamera je velmi intimní, musí si poradit s omezeným prostorem. O to víc si pak režisér s kameramanem hrají a užívají mimo tento prostor. Těchto záběrů ale ve filmu mnoho není. S hudbou se šetří a navíc zní primárně barokní hudba, jejíž základním kamenem je De profundis od Jana Dismase Zelenky. Párkrát mi ve filmu probleskla hlavou vzpomínka na skvělou českou komedii Kulový blesk. Dá se říct, že v určité kritice malosti některých jedinců se oba filmy v tomto směru propojují. A vlastně i v tom co jsem popisoval výše – možností naladit se na hrdiny díky vlastním podobným zkušenostem.

Kromě výborného scénáře a režie mají Vlastníci oporu zejména ve kvalitním obsazení. Repliky bylo třeba s herci pevně nazkoušet, aby fungovalo načasování, komunikace mezi postavami a pointy. Tereza Ramba je jako předsedkyně družstva i utrápená matka a funkcionářka velmi přesvědčivá, stejně jako její podpantoflácký manžel. Králem scény a naprosto nesnesitelným dědkem velebícím minulý režim (za kterého bylo všechno lepší), je Jiří Lábus. Jeho Kubát je ztělesněním mnoha brblalů a potížistů, se kterými mají mnozí z nás neblahou zkušenost.

Velká pochvala patří Dagmar Havlové, pro kterou jsou Vlastníci skutečným návratem k herecké práci před kamerou. Je výtečná a v roli Horváthové zcela zastiňuje svou práci pro televizi v posledních letech. Klára Melíšková je přímo ztělesnění ženské, kterou byste nejraději vzali po hlavě těžítkem, kdykoliv promluví. Velmi překvapil slovenský herec Andrej Polák. Přiznám se, že přestože ho v českých filmech i televizních projektech registruji už delší dobu, neměl jsem tušení, že je tak dobrý herec.
Nebudu psát poznámku k ostatním postavám, ale každá má svou hvězdnou chvilku. Ve Vlastnících není malých rolí. Až na jednu.
Ladislav Trojan se dostane do hledáčku kamery zejména v samém závěru filmu, aby se stal králem poslední a velmi výrazné scény tohoto filmu.

Martin Staněk, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2019