Nepřehlédněte

Marta Švecová: Febiofest se mění, nejsme konkurence Varů, ale městský festival pro diváka

Febiofest se od letošního ročníku pyšní novým duem programových ředitelů. Jedním z nich je Marta Švecová Lamperová. Společně se svým kolegou Nikolajem Nikitinem přináší na pražský festival několik inovací, které, jak doufají, nadchnou nejen jeho diváky, ale z dlouhodobého hlediska festival také zviditelní u zahraničních filmových profesionálů. Letošní 27. ročník startuje 19. března.

Marta Švecová Lamperová

Ti, kteří se pohybují ve filmovém světě velice dobře vědí, kdo jste. Ale „řadový“ návštěvník Febiofestu určitě ocení, když se o vás jako o nové šéfce programu dozví něco víc…

V mém případě je na samém začátku vystudovaná katedra psychologie…

No, ale to se docela hodí, ne?!

Určitě. Všichni mi to říkají. Začala jsem tedy psychologií. Ale pak se mi stala taková věc. Devadesát procent svého času jsem netrávila nad knížkami psychologie, ale v kině. Tak jsem si řekla, že je vlastně otázka, jestli jdu tím správným směrem a přihlásila jsem se na studium filmové vědy v Bratislavě, odkud jsem pak šla na doktorské studium na FAMU. Stále jsem se tedy pohybovala ve filmové vědě a se svými spolužačkami jsme založily slovenský filmový festival, který ještě stále funguje v Banské Šťiavnici a jmenuje se Čtyři živly. Chtěla jsem se ale pohnout ještě dál a začala mě zajímat oblast filmové distribuce, marketingu. Lákalo mě dozvědět se, co se s filmy děje poté, co už jsou hotové, jak se s nimi pak pracuje. Požádala jsem si tehdy o půlroční stáž do německé firmy, která se zabývala produkcí a mezinárodní distribucí filmů, a nakonec jsem tam zůstala šest let. Pracovali jsme mimo jiné také třeba s rumunskými filmy, polskými režiséry nebo i na asijských filmech Kim Ki-duka. Naší prací bylo vyhledávat zajímavé projekty ještě ve fázi scénáře a sledovat je, pomoci jim vzniknout a dostat je na mezinárodní festival, který zabezpečí jejich premiéru a tím odstartuje jejich mezinárodní distribuční kariéru. Jezdila jsem na všechny velké mezinárodní festivaly, také do Asie či na Tribeca do Ameriky.

Jak se s vaším příchodem proměnila programová dramaturgie celého Febiofestu?

Začnu trošku zeširoka. Febiofest je festival, který se v soutěži snaží objevovat mladé talenty a dát jim prostor. Ale bylo to doposud omezeno jenom na evropskou kinematografii. Já i Nikolaj dlouhodobě spolupracujeme s šéfem programu největšího asijského festivalu Pusan, který se koná v Koree. Tento rok bude mít tedy Febiofest speciální sekce, pro které snímky vybral festivalový šéf programu Jay Jeon. Vzhledem k tomu, že zná velmi dobře tamější filmové prostředí, tak přinese skutečně velké perly a diváci se mají na co těšit.

Druhým novým programovým ředitelem Febiofestu je už zmíněný Nikolaj Nikitin. Vás dva kromě práce pojí opravdu dlouholeté přátelství…

Ano, my už se známe dvacet let. Když skončil předchozí programový tým, tak jsme se s Kamilem Spáčilem začali bavit o tom, jak vidíme budoucnost Febiofestu. Cítila jsem šanci v tom, že by festivalu mohl pomoci někdo, kdo má dostatek mezinárodních zkušeností a tím určitě Nikolaj je. Febiofest je mnohokrát v médiích popisován jako konkurence karlovarského festivalu, ale osobně nechápu, z čeho tohle přesvědčení pramení. Tenhle festival se o tohle nikdy nesnažil, a ani mu nikdy konkurovat nebude. Oba festivaly mají své postavení, své diváky a jiné cíle. Febiofest patří městskému divákovi a nemá nastavený limit mezinárodních premiér. Máme tu české premiéry a zároveň si můžeme dovolit vyhledávat tu nejkvalitnější kinematografii z celého světa, aniž by nám vadilo, že filmy už byly v Cannes, Benátkách nebo jinde. Pro mezinárodní mladé filmaře je velmi důležité, aby jejich filmy našly distribuční platformu. Dnes se tak ve většině případů děje hlavně přes festivaly. Minimálně se dostávají do klasické distribuce. Z těch sto dvaceti filmů budou čtyři pětiny k vidění jenom na Febiofestu, do klasické tuzemské distribuce nepůjdou.

Marta Švecová a Nikolaj Nikitin

Rozhodli jste se pro snížení počtu promítaných filmů na festivalu. Proč?

Méně je více. Dává nám to větší smysl. Když už ty filmy na festivalu máme, tak je určitě lepší je uvést opakovaně, dát jim více prostoru a uspořádat k nim debaty a pečovat o ně. Myslím si, že každý film, který v programu máme, si zaslouží pozornost. Specifičnost Febiofestu je také v tom, že až na výjimky si kvůli němu nikdo z diváků dovolenou brát nebude. A za ty skalní příznivce, které také máme, moc děkujeme! Febiofest není stejný model, jako když jedete jako návštěvník do Varů nebo na Letní filmovou školu. V době jeho konání jsou návštěvníky lidé, kteří normálně chodí do práce a starají se o své děti. Proto musíme s programem pracovat trochu jinak a snažit se o to, aby si zdejší městský divák našel v programu to své.

Na Febiofestu jste se už předchozí dva ročníky angažovala v Industry programu…

Ano, spolupracovala jsem jako konzultantka a pomáhala jsem ho budovat. V Praze sídlí většina společností, které se filmem zaobírají a nám filmovým profesionálům velmi chybělo Czech Works in Progress, které kdysi bývalo na Finále Plzeň. Takže jsme se dohodli s Českým filmovým centrem a uvedli jsme ho opět do života, aby všichni mohli vidět, co u nás vlastně všechno vzniká. Ve Varech na festivalu je taková věc také, ale má mezinárodní charakter. My se chceme zaměřovat na projekty české. Přece jenom minulý rok bylo do kin uvedeno šedesát šest premiér českých filmů, do čehož se počítají i dokumenty a krátkometrážní snímky. To už je docela dost velké číslo.

Pak je tu také nová sekce nazvaná Girls in Film. Co si můžeme říct k ní?

Spolupráce s platformou Girls in Film začala už minulý rok. Program MEDIA Creative Europe vydaly přes European Observatory studii, ze které vyplývá, že ženy tvůrkyně jsou u filmu málo zastoupeny. Česko je v ní označeno jako stagnující země. Proto bude letošní Industry program zaměřen mimo jiné také na workshopy pro ženské filmařky, a zároveň tu bude vámi zmíněná sekce, kde budou úžasné filmy. Můžu zatím prozradit, že tam bude i snímek Miry Fornay Žáby bez jazyka. Tahle žena netočí lehké filmy, ale její filmová řeč stojí zato. Se snímkem už objela několik významných festivalů, naposledy s ním teď nedávno byla v Rotterdamu.

Výše zmíněná práce Miry Fornay určitě nebude jediným snímkem, který potěší náročného diváka. Na co se ještě mohou návštěvníci kin těšit?

Bude jich určitě víc. Jistě se mezi ně řadí i polský snímek Corpus Christi Jana Komasy, který bude bojovat o letošního Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek. My jsme ho viděli na festivalu v Gdyni a tehdy jsme se rozhodli, že ho musíme na Febiofestu mít. Shodou okolností je to film, který půjde do české distribuce. Spolupracujeme na něm s AČFK a určitě si zaslouží hodně pozornosti.

Novinkou je také sekce Komedie. Jaká bude?

Není to tak, že by to měly být komedie, které jsou určeny pro většinového diváka. Vidíme, že se točí spousta evropských a také amerických nezávislých komedií, ale na festivalech se jich objeví jen málo. Je mnohem jednodušší vybrat do programu drama, protože diváci jsou na ten žánr více zvyklí. Humor totiž dost často velmi obtížně cestuje. Takovým příkladem je třeba Švýcarsko, které je dvojjazyčnou zemí. Když tam distributoři kupují filmy, nejsou nikdy schopní vybrat tak, aby se líbily oběma částem země – jak té francouzsky mluvící, tak té německé. Ale zpět k Febiofestu. Chceme dát prostor kvalitním artovým komediím, které mají pod lehkým podtónem ještě nějaké důležité sdělení. Jinak soutěž komedií na světových festivalech je velkou raritou.

Jak funguje balanc mezi vámi a Nikolajem při vybírání filmů?

Nikolaj má mezinárodní nadhled vypěstovaný roky práce na Berlinale, takže se mnohdy stane, že nám pošle film, ze kterého je nadšený. My mu to tady ale zkazíme, protože já mu řeknu, že tohle je třeba na českého diváka moc. Přece jenom je potřeba, aby divák svůj Febiofest do určité míry poznal. Ale ani jeden z nás dvou není typ, který by se toho druhého snažil za každou cenu svým názorem převálcovat. Máme rádi kompromisy a potom mezi sebou vyjednáváme.

Je to vlastně takové festivalové manželství…

Ano, svým způsobem. Ale máme i děti (smích) – naše dramaturgy, kteří nám s rozhodováním pomáhají. Ale třeba sekce Queer si dokáže poradit úplně sama. Lucie Kajánková a Jana Čížkovská jsou prostě dramaturgyně par excellence a jim třeba ve výběru filmů bezvýhradně důvěřujeme.

Ještě se pojďme zlehka „zakousnout“ do oblíbené sekce Culinary Cinema.

Ten koncept je vlastně dítětem bývalého ředitele Berlinale Dietera Kosslicka a my jsme rádi, že v něm můžeme pokračovat. Jídlo je pro mě osobně takovým logickým pokračováním kultury a nás těší, že jeden ze snímků nazvaný (R)evolucionářky v kuchyni si vysloveně o ženskou kuchařku večera říká. Další snímek na Culinary je zástupce asijské kinematografie a ten bude o čokoládě, což je hodně originální spojení z evropského úhlu pohledu.

Culinary Cinema

Stanovili jste si s kolegou Nikitinem také nějaké dlouhodobější cíle v tom, kam byste chtěli Febiofest posouvat?

Když jsme minulý rok seděli s Nikolajem v Cannes, tak jsme si na tento rok slíbili malé změny, a úplně jsme to nedodrželi. Smyslem našeho snažení je určitě dlouhodobá práce na upevnění Febiofestu v mezinárodním povědomí. Teď Febiofest v zahraničí nikdo nezná, což má potom vliv i na spoustu aspektů, které se týkají třeba nákupu filmů. Hosté ale naštěstí do Prahy jezdí rádi, takže to by zase nemusel být tak velký problém. Chceme, aby se z Febiofestu stala platforma, na kterou budou slyšet zahraniční herci a filmaři, kteří sem už tak či tak jezdí kvůli nejrůznějším velkým produkcím. Na tom se dá pracovat, a to je náš dlouhodobý úkol.
Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Febiofest, Totalfilm.cz © 2020

%d blogerům se to líbí: