Do kin právě vešel film Malý Joe, který se snaží propojit mysterióznost s psychothrillerem a diváka přesvědčit o tom, že nečitelnost jednotlivých charakterů i děje ústících v divákovu zmatenost, jsou záměr a vítaný výsledek. O tom ale níže. Ještě se na začátek sluší dodat, že představitelka titulní role a herečka Emily Beecham byla za svou kreaci loni na festivalu v Cannes oceněna v kategorii Nejlepší herečka. Snímek natočila rakouská režisérka Jessica Hausner jako svůj první anglicky mluvený film a na scénáři pracovala s kolegyní Géraldine Bajard. Základní příběh tvůrkyně staví na nejednoznačnosti vědy a pokouší se budovat neklidnou atmosféru podpořenou nevyrovnanými emocemi některých ženských postav.
Tou hlavní je Alice (Emily Beecham), která pracuje jako šlechtitelka v ústavu. Svou práci zbožňuje a tráví v ní hodně času. Společně se svými kolegy vypěstuje novou odrůdu květiny, jež díky své genetické modifikaci a následné péči majitele více voní a člověka dokáže udělat šťastnějším. V osobním životě je Alice rozvedená žena, která žije se synem Joem (Kit Connor), s nímž si výtečně rozumí. Joe občas tráví čas taky u svého otce, k němuž si doposavad těžko hledal cestu. To se ale změní a k nepoznání je i samotný Joe – tedy alespoň podle jeho matky Alice, která se v něm od určitého momentu nemůže vyznat, natož pak ve svých kolezích – Belle (Kerry Fox) nebo trochu neohrabaném nápadníkovi Chrisovi (Ben Whishaw). Z pozice diváka, a dokonce ani té Aliceiny není jisté, jestli je to celé jenom souhra náhod, důsledek vdechování „toxického“ pylu, který nově vypěstované rostliny s červeným květem vypouští nebo jsou to všechno jenom dojmy.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Obrazová dokonalost[/pullquote]Na rozdíl od nedotaženého scénáře, vyniká snímek alespoň obrazovou dokonalostí. Promyšlené sterilní obrazy, chladné chování postav a k tomu pastelové barvy jsou to, co může na Malém Joeovi nadchnout. Rozhodně to ale nebude pomalé tempo snímku, které hypnotizuje a zároveň diváka trápí. Živeno je jenom přidušené napětí bez gradace a pocit, že něco není v pořádku. A tak se divák po určité době vzhledem k okolnostem přistihne, že je mu jedno, co se které postavě děje. Škoda…
Překvapením snímku může být soundtrack. Posmutnělou a mysticky zabarvenou abstraktní linku příčné flétny doplňují trýznivé zvuky a drnkání na strunné nástroje. V druhé polovině se pak jejich intenzita prohloubí a je ještě doplněna ostrými zvuky připomínajícími psí štěkot a těžké kovové zvuky. Kořeny může zájemce hledat v japonské kultuře.
-
50%
-
40%
-
70%
-
75%
-
50%
Malý Joe (2019)
Malý Joe by byl přesně filmem pro ty, kteří milují žánrovou kinematografii – jenže to by autorky musely lépe uchopit jinak zajímavé téma a pracovat s ním tak, aby divák dostal něco víc než jen krásný vizuální styl a herecký minimalismus. Takhle je to nakonec příběh vzbuzující spíš rozpaky. Dokonce si myslím, že by se námět mnohem více hodil pro krátkometrážní snímek. V téhle odprezentované formě ho tak nezachrání ani britská herečka Beecham a její permanentně naivně přísný výraz ve tváři.
foto/video: Film Europe © 2020