Nepřehlédněte

Recenze: Havel není historickou výpovědí, divákům posílá jasný vzkaz

Režisér Slávek Horák v tiskové zprávě k filmu uvádí: „Portrét státníka nečekejte.“ Pravdou je, že jeho nejnovější snímek Havel dává svým pojetím jasně najevo, že se nesnaží být dokumentem ani přesnou historickou výpovědí. Namísto toho jde o dramatizaci plnou fiktivních momentů, která se vůbec nezdržuje explicitním vysvětlováním nebo ukotvováním situací a postav v dobovém kontextu, jak je pro podobné filmy obvyklé.

Havel (foto: Bontonfilm)

Fantastická ústřední dvojice

Místo letopočtů a jmen napsaných na obrazovce za postavy mluví všeobecně skvělé herecké výkony. Kromě titulního Viktora Dvořáka, který je zejména v poslední scéně od skutečného Havla takřka k nepoznání, je samozřejmě fantastická i Aňa Geislerová ve své dost možná životní roli. Jako jediný menší přešlap v obsazení může působit Jiří Bartoška v roli filosofa Jana Patočky.
Za zmínku stojí, že důležitým prvkem v estetice filmu – jak napovídaly už vizuály a plakáty – je cigaretový dým, jehož opar zahaluje drtivou většinu scén, postavy jej neustále s gustem popotahují a krabičky cigaret jsou vizuálním středobodem velké části stopáže. V jednom případě dokonce i výrazně posouvají děj.

Narativně i vizuálně zajímavými, ale v kontextu zbytku snímku možná koncepčně trochu neladícími momenty, jsou tři snové scény, které Havla vytrhávají z reality a umisťují ho jakoby na jeviště jednoho z jeho absurdních dramat.
U filmu o životě významné politické postavy je v dnešní rozdělené době nejspíš nemožné se politice vyhnout a pouze objektivně odvyprávět její příběh. Havel se sice skutečně notně soustředí na bouřlivý osobní život prvního českého prezidenta, na jeho milostné eskapády i zjevnou zálibu v divokých a dekadentních večírcích, tyto scény ovšem nejsou se státnickou stránkou Václava Havla nijak v rozporu, spíše jej svým způsobem polidšťují. Dokonce i scéna s absurdním návrhem na navázání polygamní domácnosti vyzní maximálně úsměvně.

Havel (foto: Bontonfilm)

Havel tak ve filmu projde vývojem ze zakřiknutého umělce, který prosí, aby mu ostatní taky říkali vole, až v osobnost, která namísto osobního štěstí zvolí ztrátu soukromí a útrapy v komunistické base a posléze navzdory všemožným řečovým vadám promlouvá k narvanému náměstí. Posledních několik vteřin filmu a záběry v závěrečných titulcích pak jsou skutečně intenzivním diváckým zážitkem, dolujícím velmi silné emoce. Minimálně pro Havlovy sympatizanty.

  • Režie - 80%
    80
  • Scénář - 70%
    70
  • Herci - 85%
    85
  • Kamera - 80%
    80
  • Hudba - 80%
    80

Havel (2020)

Kamera líbivě rámuje do přesných a krásných kompozic obrazy, které občas vychází z našich dějin a občas se jimi jen velmi volně inspirují. Nijak to nevadí, protože celková message filmu je zřejmá a zásadní. Film je rozhodnut v tom, jaký postoj k mýtu historické postavy prvního českého prezidenta zaujímá, a nesnaží se nijak závratněji oslovit diváky, kteří k Václavu Havlovi nevzhlíží, nebo jej dokonce nepřijímají. To ovšem asi ani není jeho role.

80 %
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm © 2020

Havel
Drama / Životopisný
Česko, 2020, 105 min
Premiéra: 23. 7. 2020 Bontonfilm
Režie: Slávek Horák
Scénář: Slávek Horák, Rudolf Suchánek
Kamera: Jan Šťastný
Hudba: Petr Malásek
Hrají: Viktor Dvořák, Aňa Geislerová, Martin Hofmann, Stanislav Majer, Barbora Seidlová, Jiří Bartoška, Adrian Jastraban, Pavel Reh, Ján Bavala, Michal Isteník, Jenovéfa Boková
Producent: Slávek Horák
Střih: Vladimír Barák
Zvuk: Viktor Prášil, Pavel Rejholec
Scénografie: Vladimír Hruška
Masky: Adriana Bartošová, René Stejskal
Kostýmy: Natálie Steklová

 

Comments are closed.

%d blogerům se to líbí: