Recenze: Krajina ve stínu – O nečekaném zlu, které dříme v lidech

Režisér Bohdan Sláma, držitel několika Českých lvů i mezinárodních filmových ocenění, uvádí do kin černobílé historické drama. Příběh jedné vesničky, odehrávající se v jednom z nejtemnějších období české historie, byl inspirován poválečným masakrem v obci Tušť v oblasti Vitorazska hned u hranic s Rakouskem, kde bylo při odsunu zabito 14 lidí. Jak tento silný a smutný příběh zafungoval na plátně?

Sláma podle svých slov vypráví příběh obyčejných lidí, přes které se převalily dějiny, a o tom, co v nejtěžších situacích vyplulo na povrch z jejich nejhlubšího nitra. Během více než dvou dekád, ve kterých se jeho depresivní film odehrává (a ukotvuje diváka pomocí letopočtů v obraze, které dělí několik pomyslných kapitol a skoků v čase), postavy s tvářemi řady známých tuzemských herců konfrontuje nacismus i komunismus. Až děsivá přitom je nenápadnost, přirozenost a pozvolnost, se kterou ve Slámově filmu na sebe oba režimy navážou.

Jakýmsi hlavním „maskotem“ Krajiny ve stínu se stal Stanislav Majer, který spolu s angažmá v Havlovi zřejmě zažívá jeden z vrcholů kariéry, pro film stěžejní je ovšem spíše postava jeho manželky v podání neokoukané Magdaleny Borové. Ačkoli by některým z ostatních postav prospěla prokreslenější charakterizace, na šachovnici děje jich je rozestavěno tolik, že pro ně prostor zkrátka asi nezbyl. Určité figury, zejména zfanatizovaných mladých mužů, tak místy sklouzávají až k určitému charakterovému typu, což je v jinak poměrně nečernobílém (po charakterové stránce) filmu trochu rušivé. Celkově ale převážně neznámé obsazení filmu a jeho až časosběrnému, dokumentárnímu, pomalému tempu dodává autentičnost. Známější tváře proto místy trochu vyčnívají, ale nutno podotknout, že např. Pavlu Novému další z řady jeho vážných rolí viditelně velmi sedla.

Zmínku si zaslouží technické zpracování – absence barev a použitý tradiční 35 mm film samozřejmě značně udávají celkovou náladu filmu. Na celkovém vizuálu ale zaujmou spíše časté přeostřování a velmi dlouhé, široké záběry, do kterých postavy vstupují a střídají se v nich skoro až s baletně precizní choreografií, podobně jako aktéři vstupují do toku dějin a zase ustupují do pozadí.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm © 2020