Léto 85 v Moje kino Live – rozhovor s hlavními představiteli

V sobotu večer ve 20:30 se k divákům prostřednictvím online platformy Moje kino LIVE vrací novinka režiséra Françoise Ozona Léto 85. Příběh Alexise, který se o prázdninách zamiluje do svého vrstevníka, zaujme lehkostí s jakou je vyprávěn i dokonale vykreslenou atmosférou osmdesátých let. Jak se ke svým rolím stavěli oba hlavní představitelé Benjamin Voisin a Félix Lefebre?

Léto 85 – Félix Lefebre a Benjamin Voisin (foto: Aerofilms)

Jak probíhalo vaše první setkání s Françoisem Ozonem?

Félix: Nejdřív jsem byl na konkurzu s jeho vedoucí castingu a pak mi další den zavolali, abych se sešel s Françoisem. Vysvětlil mi trochu víc zápletku, kterou jsem vůbec neznal kromě dvou scén, které jsem dostal ke konkurzu. Ani jsem netušil, že je Alex hlavní postava! François se mě zeptal, jestli bych dokázal hrát hlavní roli. A jestli mi ve filmech nevadí postavy homosexuálů. Možná kdyby to bylo před rokem přede dvěma, když jsem byl ještě na střední, asi bych to řešil. Ale dospěl jsem a hlavně jsem si dávno slíbil, že nikdy nedovolím, aby mi strach zabránil pustit se do něčeho, co jsem chtěl dělat.

Benjamin: Přišel jsem na konkurz na roli Alexe. Pár měsíců před tím jsem dospěl k názoru, že už nechci dostávat všechny ty role křehkých, plachých, přecitlivělých postav, které mi vždycky nabízeli. Tohle nastavení se nejspíš odrazilo v tom, jak jsem si na konkurzu počínal, protože mě druhý den požádali, abych přišel znovu, tentokrát na roli Davida! A další den jsem se setkal s Françoisem. Bavili jsme se o tom, kdo jsem já, kdo je on a co se mi líbí. Bylo to velmi přátelské setkání. Mluvili jsme o filmech a o práci. Setkání probíhalo tak dobře, že když jsem odcházel, říkal jsem si: Mohli by z nás být kamarádi, ale budeme spolu dělat na filmu? Netuším!

Co jste říkali na scénář, když jste ho četli?

Félix: Viděl jsem velmi krásný, dobře napsaný příběh: rozpaky z poprvé, objevování, první láska, dospívání v muže, otevírání se… Alexova cesta se odvíjí během léta, v němž zažije spoustu důležitých okamžiků, krásných i tragických a které mu dají sílu a umožní mu dospět. François mě pak požádal, abych si přečetl knihu Aidana Chamberse, z níž scénář vychází. Z knihy jsem získal přesné informace o Alexovi, ale svou postavu jsem stavěl především na scénáři.

Četli jste knihu Aidana Chamberse, podle níž je Léto 85 natočené? 

Benjamin: Kniha mě bavila, ale neobjevil jsem v ní o moc víc, než už bylo ve scénáři. Místo toho jsem hledal inspiraci v jiných knihách, především v Rimbaudově Sezóně v pekle. Také jsem se díval na rozhovory s Patrickem Dewaerem, hlavně na ten poslední, který dal dva dny před svou smrtí. Je na něm cosi strašidelného, to, jak se pohyboval… Inspirovalo mě to v posledních Davidových scénách. Právě tou blízkostí smrti jsem se nechal celou dobu vést.

Režisér s hlavními představiteli filmu – vlevo Félix, vpravo Benjamin

Jak probíhalo vaše první vzájemné setkání?

Félix: Když jsem se poprvé viděl s Benjaminem, napadlo mě: Vůbec nevypadá jako David! Navíc jsme si tak podobní, že bychom mohli být bratři. Ale později jsem si říkal, že to byla hloupost, protože od samého začátku mě hraní s ním vážně bavilo. Je zvláštní poslouchat partnera na place, s kterým máte od první chvíle takovou chemii. Taková souhra je velmi uklidňující – hned máte do hraní větší chuť. Benjamin je výborný partner, takže jsem byl nadšený, že François viděl víc než naši fyzickou konstituci a vybral právě jeho.

Jak jste přistoupili ke svým postavám?

Félix: Jako jednu z prvních věcí jsem si přečetl Kdo chytá v žitě, protože François ve vyjádření režiséra uvedl, že při psaní postavy Alexe myslel na Holdena Caulfielda, podmanivou hlavní postavu románu J. D. Salingera. Takže jsem si to přečetl a teď je to jedna z mých nejoblíbenějších knih!
François mi také doporučil podívat se na filmy, které odrážejí atmosféru osmdesátých let, i na filmy, na které by se koukal Alex: dokumenty o smrti nebo třeba francouzský film z osmdesátek La Boum (Večírek), Pomádu, Stůj při mně – filmy, které byly tehdy populární. Docela mě inspirovali neohrabaní teenageři objevující svou sexualitu a lásku ve snímku Léto roku 1942. A pak jsem chtěl vidět filmy, co popisují lásku mezi muži, jako Mé soukromé Idaho, Dej mi své jméno
Pak jsem ještě poslouchal pop z osmdesátek, který jsem do té doby neznal. Pobavilo mě, že moje máma všechny ty písničky znala. Úplně ji to vrátilo do dob jejího mládí!

Benjamin: Ještě týdny poté, co jsem roli dostal, mi to celé přišlo trochu vágní – těžko se mi ta postava chápala. S Françoisem jsme o ní dlouze diskutovali a utkvělo mi, jak Davida přirovnával ke škorpionovi, pomalému, zvláštnímu a fascinujícímu tvorovi, který vás na první pohled přitahuje, ale když se podíváte jen trochu lépe, spatříte jeho jedovatý ocas, s nímž je připravený kdykoli zaútočit. Mým cílem tedy bylo stát se takovým škorpionem. Diváci vidí Davida ve zcela obyčejných situacích, ale já jsem do nich chtěl od jeho prvního úsměvu vnést prvek nebezpečí, aby lidé cítili, že je v něm cosi destruktivního a že bude Alex trpět.
Intenzivně jsem se fyzicky připravoval, abych se stal Davidem. Musel jsem zůstat štíhlý, ale zároveň zesílit, aby vznikl fyzický kontrast mezi mnou a Alexem a aby ze mě vyzařovalo přirozené sebevědomí.

Léto 85 (foto: Aerofilms)

Jak byste popsali režírování Françoise Ozona?

Félix: Françoisův styl režie je velmi precizní, i přesto je otevřený návrhům od herců a nechává jim velký prostor pro vyjádření a tvořivost. Buduje vztah, který je nejen profesionální, ale i přátelský a postavený na důvěře. Neměl jsem nejmenší problém mu říkat svůj názor. A totéž platilo i pro něj, aniž by si to kdokoli z nás bral špatně.
François je efektivní a konkrétní. To je pro herce skvělé. Nesedíte a nerozmýšlíte, jestli něco můžete udělat, prostě to uděláte. Pracuje rychle, přesto je snadné s ním držet krok, obzvlášť když tam jste každý den.

Benjamin: François na mě zapůsobil tím, jak umí být zcela v přítomném okamžiku. V běžném životě je samý vtip, ale jakmile je za kamerou, vyplyne na povrch jeho delikátnější a citlivější já. François na place všechno řídí, ale také slyší všechno, co se kolem děje, a zváží cokoli, co by mohlo jeho nápad pozdvihnout výš. Je to skvělý pocit mít tam někoho, kdo dokáže skloubit velmi direktivní styl se schopností naslouchat! Neměl jsem nejmenší problém mu cokoli navrhnout, neměl jsem ani stín obav.

 -red-
foto/video: Aerofilms © 2020