Komentář: Dabuj jako barevnej – dabing Duše vzbudil v Dánsku protesty

Dánský dabing pixarovky Duše zase jednou podnítil debaty o rasovém znevýhodňování a stereotypizaci ve filmovém a dabingovém průmyslu. V následujícím komentáři se na problém podíváme v širším kontextu. Nejen dabingovém…

Duše se dočkala uvedení na Disney+ a v kinech zemí, které mají pandemii dostatečně pod kontrolou na to, aby jejich občané mohli konzumovat filmy na velkém plátně. Filmoví kritici, kteří již měli příležitost ji vidět, vychvalují novou pixarovku o posmrtném životě a radosti ukryté v jazzu jako „zázračnou“ či „překrásnou.“ Hlavní postava, hudebník Joe Gardner, hledající smysl života až po svém předčasném skonu, je první černošskou postavou v pixarovské produkci, která tudíž notné úsilí věnovala autenticitě ve filmu vyobrazené afro-americké kultury. Povedlo se, a Jamie Foxx, který Joeovi v originále propůjčil svůj hlas, sklidil ze všech stran všeobecnou chválu, stejně jako Angela Bassett a zbytek černošského dabérského osazenstva.

Mírnou kontroverzi, předjímající budoucí vývoj událostí, probudil snad jen fakt, že po značnou část děje Joe mluví shodou spoileroidních dějových okolností hlasem bílé herečky Tiny Fey. To ale byl jen slabý odvar debat, co se měly brzy rozhořet za oceánem.

Postava černošského hudebníka ve filmu Duše

Minority hledají svůj hlas

Skutečný oheň na střeše nastal, když si diváci mnoha zemí povšimli, že Jamie Foxx i se zbytkem původního, převážně černošského dabérského osazenstva byl v hned několika lokalizovaných verzích zastoupen bílými evropskými kolegy. V Portugalsku dokonce vznikla petice se zhruba 17 000 signatáři, kteří požadují předabování tamní verze animáku černošskými herci.

Nikolaj Lie Kaas je dánským dabérem Joea Gardnera v Duši

V Dánsku Joea dabuje oblíbený herec Nikolaj Lie Kaas, známý především jako detektiv Carl Mørck z příběhů o Oddělení Q. Ten však odmítá, že by jeho obsazení bylo projevem strukturálního rasismu dánské společnosti: „Můj postoj vůči jakékoli nabídce práce je prostý,“ napsal na Facebooku. „Má ji dostat ten muž či žena, který dokáže, že si ji zaslouží. Pak za to výsledek obvykle stojí.“ Aktivistka Asta Selloane Sekamane, která na white-washing dánského dabingu Duše upozornila, však s hercovým meritokratickou obhajobou nesouhlasí: „Nemůžeme se neustále vymlouvat na to, že se nenašel někdo dostatečně dobrý. Natahujeme tím neviditelné pojítko mezi kvalifikací a bílou pletí.“

Zatímco v Dánsku a Portugalsku se dabingu dostává zejména pohádkám a animákům, v jiných zemích, jako je Francie, Německo, Itálie, Španělsko a částečně i Česko, se však do lokálního jazyka namlouvá veliká část zahraniční mainstreamové produkce obecně. U nás konkrétně sice může být kvalita aktuálního dabingu dle některých diváků sice kolísavá, už od dob Františka Filipovského jej však v tuzemsku považujeme za samostatný a svébytný druh umění – přičemž platí krásný paradox, že čím méně dabing vnímáme, tím kvalitnější je.

Jamie Foxx dabuje film Duše

Oficiálně prozatím nemůžeme prozradit, kdo dabuje Joea Gardnera a jeho dušičky v Česku, nejčastěji ovšem Jamie Foxxovi v tuzemsku propůjčuje hlas Libor Hruška, který jej daboval v devíti filmech. V závěsu za ním pak můžeme slyšet Lukáše Hlavicu a Martina Stránského, již ho oba namluvili ve třech filmech. Jak se dabing předčasně zesnulého hudebníka povedl zjistíme v každém případě kvůli covidové pandemii nejdříve 25. února, kdy distribuční společnost Falcon plánuje uvést film v kinech. Ačkoliv si uvědomujeme, že srovnávat kosmopolitní Dánsko s relativně homogenní českou populací není úplně fér, už teď se můžeme s nadsázkou ptát sami sebe, zda by jen díky barvě pleti byl nejvhodnější volbou pro dabing Joea namísto osvědčených dabérů třeba Yemi A.D., Ben Cristovao nebo Dominik Feri.

Je tlačení minorit do filmových rolí správná cesta?

Žijeme ve společnosti, kde by rovnoprávnost lidí bez ohledu na rasu, věk, pohlaví, orientaci či vzhled měla být samozřejmostí, bohužel tomu tak není. Proto je potřeba na tento problém upozorňovat a vnášet jej do veřejného prostoru, přičemž film, kultura a zábavní průmysl obecně disponují obrovskou silou a vlivem, které nám mohou pomoci toho docílit.

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Podobně, jako je divácky otravné přeobsazovat jakkoli nadanými herečkami typicky chlapské role, tlačení herců různých barev pleti do rolí, kde je takový casting vyloženě na sílu, popř. proti elementární logice či historickému kontextu, působí vůči snahám o reprezentativní zastoupení minorit ve filmu kontraproduktivně. Výsledkem pokusů, jako je netflixovská novinka Bridgertonovi, jsou nesmyslné a nafouklé mediální bubliny, jako byla třeba ta o „multikulturní propagandě Oskarů.“ K čemu je vysvětlování, že žádná revoluce se neděje, že kvóty Akademie jsou pouhou formalitou a splnil by je i dvacet let starý Pán prstenů, když si po přečtení poplašných zpráv o přeobsazení Jamese Bonda asiatským demisexuálem s dvěma hlavami běžný konzument zabrouzdá knihovnou svého oblíbeného VoD a vybafne na něj viktoriánský šlechtic s černou barvou kůže.

Kudy ano, kudy ne

Nadsázka a satira má ve filmu a seriálu své místo. Díky bohu za to. I v seriálu Veliká z produkce HBO se na dvoře cara Petra III. objevují v obsazení různá etnika, jeho britští tvůrci však v tomto případě na první pohled nesmyslné obsazení užívají jako zdroj humoru a jen jednu z mnoha vrstev absurdna. Stejně tak je v pořádku reprezentativní a pestrý casting, i proto je zcela ok, že mezi představiteli hlavních hrdinů nových Star Wars jsou vedle kulatého robůtka žena, rodilý Guatemalec a černoch – předaleká galaxie je na to jistě velká dost.

Po celém světě se tvoří dost obsahu na to, aby zástupci různých minorit dostali originální role a prostor v příbězích, kde to dává smysl. Budeme respektovat, rozhodnou-li se tvůrci nového Sexu ve městě přidat ke staré gardě současných obyvatelek New Yorku nově Afro-Američanku. Nemáme nic proti tomu, že se v jinak mizerných Nových mutantech dvě z hlavních hrdinek zničehonic políbí – jejich vztah působí stejně samozřejmě, jako by šlo o heterosexuální pár. Otáčíme ale oči v sloup, vtlačí-li tvůrci o retrospektivní queer-baiting či rasovou diverzifikaci tam, kde to nedává smysl, případně když tak dílo nebylo zamýšlené od začátku. Čest patří výjimkám, jako je Zendaya v roli MJ nebo Naomi Harriss jako Moneypenny – tyto postavy totiž ale nikdy nebyly definovány svou barvou pleti, a obě herečky dodaly svým rolím cosi originálního, aniž by je připravily o cokoliv zásadního z toho, co si jejich fandové oblíbili v předchozích ztvárněních.

Dabing jako jedno z mála performativních umění nabízí svobodu, který by neměla být limitována fyzickým zjevem. Zahraniční kauza Duše má určitě v tamním veřejném prostoru své místo, pokud však dabér odvádí dobrou práci, neměla by jej bílá pokožka diskriminovat stejně, jako by se tomu nemělo dít kvůli žádné barvě. Každopádně v kontextu rozpoložení české společnosti asi není relevantní, tedy soudě dle angažmá blonďáka Zdeňka Piškuly v hlavní roli dabingu filmu Louskáček a čtyři říše, originálně ztvárněné černošským hercem Jaydenem Fowora Knightem. Alespoň nám si zatím nikdo nestěžoval.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
s využitím původní zprávy z NY Times
foto/video: Falcon, Netflix, HBO © 2020, 2021

%d blogerům se to líbí: