Režisérka Boženy Lenka Wimmerová: Obě herečky jsou propojené z podstaty

Třetím dílem pokračuje vysílání nové historické minisérie Božena. Novinku České televize režírovala Lenka Wimmerová. Annu Kameníkovou střídá ve třetí části v hlavní roli Aňa Geislerová. Jak režisérka přistupovala k látce a jak pro ni bylo důležité obsazení více než stovky výrazných postav? 

Jak jste přistupovala ke studiu dobových gest? Požadovala jste po hercích věrnou stylizaci, nebo jste jim při ztvárnění nechávala volnou ruku?

Abychom podpořili určitou „sešněrovanost“ té doby, určili jsme si úplně základní věci – nenechávat lokty na stolech, nedávat v sedu pokud možno nohy křížem. Celková zdrženlivost v osobním kontaktu. Místo objímání a líbání pouhé pokynutí hlavou. Ono to zní banálně, ale když to uhlídáte u všech postav, vznikne z toho jedna z mnoha vrstev, které vám tu zašlou dobu pomohou zhmotnit. A když Božena tuto konvenci opakovaně porušuje, je to charakterotvorné.

Jak těžké je vést natáčení série, která nějakým způsobem interpretuje historii?

Doba Boženy Němcové byla doba těsně před průmyslovou revolucí. Prakticky nic z té doby už neexistuje. Nebyly sériové výrobky, všechno byla ruční práce, domy v té době byly o dvě, ne-li tři patra nižší, okna vypadala jinak, zpevněné plochy vypadaly jinak a bylo jich podstatně méně, krajina byla úplně jiná…

Režisérka Lenka Wimmerová

V čem tkví v takovém případě kouzlo režírování? Měl by být přístup k hercům jiný?

Jdete proti toku času. Zpět, do hlubších vrstev světa. Ve světle té dávné doby spatříte současnost novýma očima. Najednou vidíte, co všechno jsme získali a co všechno jsme ztratili.

Pro herce je natáčení dobového filmu náročnější v mnoha ohledech. Nemohou postavu pověsit čistě na sebe a spoléhat jen na nějaký přirozený šarm. Neumožňuje jim to konvence té doby – například jinak se mluvilo – ani kostýmy a masky. Vylézt na strom ve šněrovačce a dlouhé sukni se spodnicemi je skoro nemožné. Jít do schodů v dlouhé sukni a mít plné ruce nelze – musíte si sukni držet, jinak se o ni zabijete nebo si ji sešlápnete tak, že nemůžete udělat už ani krok. I když je vedro a točíte scénu na louce, kde praží slunce, chlapi pořád budou nabalení, minimálně v košilích a vestách, ale mnohdy i saku. A to z hřejivých materiálů. Ženy stále budou sešněrované, mít spodnice a rukavičky a kloboučky. Potíte se, nemůžete dýchat, a ještě máte nějak přesvědčivě hrát. Zkuste se rozběhnout, když máte na hlavě čáku velikosti kýblu, u pasu šavli a přes rameno pušku s bajonetem… Takže hodně řešíte různá čistě fyzická omezení. A pak omezení prostorová. Zařídit dobově exteriér v 360° v současné době prakticky nelze, takže záběrujete – když to dobře dopadne – do 180° nebo ještě menší výseče. Mnohdy se musíte obejít bez protipohledů nebo je vytváříte falešně. Takže i režisér je v tomto ohledu mnohdy „sešněrovaný“.

Aňa Geislerová jako Božena (foto: Česká televize)

Na co jste se během příprav na režii této série zaměřila?

Na herecké obsazení. V naší minisérii je bezmála sto postav. Casting jsme dělali opravdu dlouho a bylo to o nervy. S obsazením jsem velice spokojená, v mnoha ohledech se mi splnil režijní sen. Hodně času zabralo i objíždění republiky a hledání vhodných míst pro natáčení. Objeli jsme všechna skutečná místa, kde Božena žila – tedy ta, která byla ve scénáři. Ve skutečnosti kočovali s Josefem mnohem víc, než naše minisérie zachycuje. Jen v Praze měli cca dvanáct adres. Když ta místa poctivě obhlídnete, leccos vám z toho vyplyne. Je to nesmírně inspirativní.

Jaké pokyny jste dala Aně Geislerové a Anně Kameníkové, aby bylo věrohodné, že hrají jednu postavu?

Uvažovaly jsme o nějakém společném gestu, ale působilo to pitomě, jako taková otravná manýra. Tak se Aňa jenom učila chodit podobně jako Anička. Anička Kameníková je navíc levačka, takže se musela naučit psát pravačkou.

Navíc kdybyste si dal vedle sebe fotky těch dvou, když byly obě malé, tak byste je od sebe nepoznal, vypadají úplně stejně. Pro mě jsou Aňa s Aničkou tak nějak záhadně propojené z podstaty. Když jsem si je na castingu vyfotila pohromadě na jedné fotce, prostě jsem věděla, že ony dvě jsou jedna Božena. Zrovna tak, když napochodoval na casting Jan Hájek. Josef. On a nikdo jiný. Vykašlala jsem se na známé vnější rysy Boženy i Josefa a šla ryze po energii, kterou dotyční nesou.

Anna Kameníková jako Božena (foto: Česká televize)

Jaký jste k Boženě Němcové měla vztah jako studentka? Četla jste ji ráda?

Boženu a celé obrození v mém případě charakterizoval spíš nevztah, což se natáčením Boženy podstatně změnilo. Trávíte-li s postavami tolik času, ani to jinak dopadnout nemůže. Občas si s ní v duchu povídám!

V čem podle Vás tkví i dnes její literární hodnota? Co si od ní současní spisovatelé podle Vás mnohou vzít?

Vůbec se necítím povolaná na tuto otázku odpovídat, ta se hodí spíš pro literárního vědce. Já osobně obdivuji její vnitřní sílu, vytrvalost a schopnost tvořit v hrozných podmínkách.

Série akcentuje hned několik témat. Které vnímáte jako hlavní?

Mizérie soužití neslučitelných povah.

Nevnímáte jako chybu, že tak feministicky zabarvené téma jako Boženu Němcovou zpracovával tvůrčí tým žen? Nebojovaly jste někdy se ztrátou nadhledu?

Nadhled může ztratit každý autor, žena i muž, nesouvisí s pohlavím, ale s vnímáním světa, vzděláním, životní zkušeností a empatií. Navíc nadhled je jen jeden z možných úhlů pohledu. Oproti nadhledu je pohled zblízka dění blíže, vidíte věci, které z výšky nespatříte.

Jan Hájek v roli Josefa Němce

Jak vnímáte osobnost Josefa Němce? Neměli se podle Vás nikdy poznat, nebo jejich manželství přineslo něco dobrého?

Tohle je otázka, která povede pouze ke spekulativním odpovědím. A navíc jak odlišit v jejich případě dobré a zlé? Kdyby se nepotkali, co by s Barborou Panklovou bylo? Zemřela by jako stará panna ve službě Zaháňských? Kam by ji, neukotvenou, zavedla její nepoddajná povaha? Vzala by si někoho jiného? Koho? A jakým způsobem by ji ten onen ovlivňoval? Josef s Boženou spolu šťastni nebyli. Ale kdyby Josef nepředstavil své ženě okruh vlastenců, byla by Božena vůbec? A co kdyby si Bára Panklová vzala nějakého Němce nebo Rakušana a psala německy namísto česky, nebyla by z ní potom světová autorka?

Opřeme-li se o fakta: Josef mladou Barboru Panklovou uvedl do české vlastenecké společnosti a právě díky tomu se zrodila Božena. Jestli mohli jeden bez druhého žít lepší život? Mohu si to představit, ale nic víc než má představa to nebude.

Božena (foto: Česká televize)

Proč jste se rozhodla zpracovávat zrovna příběh Boženy Němcové?

Vždycky jsem chtěla točit dobový film. Božena nebyla mou volbou, z nějakého důvodu přišla za mnou, já pak musela nakročit k ní. Za toto sblížení jsem velice vděčná.

Co pro Vás bylo nejtěžší?

Tak jako vždycky: dělat kompromisy.

Jak byste popsala tehdejší roli ženy a muže, tehdejší funkci manželství?

Role byly přesně a pevně rozdělené. Muž zaopatřuje, žena slouží.

Jak důležitou roli hrálo u tehdejších rodin vzdělání?

Dívčí školy teprve vznikaly. U žen se stále spíš počítalo s tím, že se provdají, tedy vzdělaná žena mohla být, řekněme, zajímavější manželkou, ale že by se profesně realizovala, to těžko.

Pro muže vzdělání představovalo šanci vymanit se ze stávajícího společenského postavení a samozřejmě si jej nemohl jen tak někdo dovolit.

-red-
zdroj: Česká televize
foto/video: Česká televize © 2021