Malířka a zloděj – velmi neobvyklý příběh nadchnul diváky i kritiku (trailer)

Neobvyklý norský dokument Malířka a zloděj se chystá do českých kin. První tuzemští diváci film viděli na loňské Letní filmové škole a pasovali jej na vítěze diváckého hlasování. Příběh mladé české umělkyně, která portrétuje zloděje svých vlastních obrazů nadchnul festivaly, kritiky i diváky po celém světě. Ze Sundance si snímek odvezl Zvláštní cenu poroty, bodoval také v Londýně nebo Hong Kongu. Do českých kin film pošle Asociace českých filmových klubů.

Mladá česká umělkyně Barbora Kysilková žijící v Oslu je zoufalá z krádeže svých dvou obrazů. U soudu osloví jejich zloděje a poprosí jej, aby jí stál modelem pro portrét. Postupně se začne vytvářet zvláštní, těžko uvěřitelný vztah a zároveň vzniká neoddělitelné pouto, které tyto lidské bytosti spojí navždycky. Původně krátký dokument o jedné loupeži se proměnil v mnohovrstevnatý příběh o kreativním procesu, meandrech lidských vztahů, možnosti dostat druhou šanci a smyslu života jako takového.

Malířka a zloděj (foto: AČFK)

„Vždycky mě fascinovaly krádeže uměleckých děl,“ říká režisér filmu Benjamin Ree a pokračuje: „Na jedné straně umělecký průmysl s vysokým sociálním statusem, na druhé zloději z nižších tříd. Tenhle kontrast vyvolává otázky, které mě zajímají. Co jsou tihle zloději zač? Jak si obrazy vybírají? Dělají to pro peníze, anebo ze skutečné lásky k umění? Pak se na titulních stránkách norských novin objevil příběh krádeže dvou nejcennějších Barbořiných obrazů z galerie v Oslu a já ji okamžitě zkontaktoval. V té době už se se zlodějem sešla a já měl možnost začít je natáčet po jejich čtvrtém setkání. Dostal jsem se k nim tedy velmi brzy, což bylo zásadní, protože jsem tak měl možnost zachytit jejich rozvíjející se přátelství.”

Malířka a zloděj (foto: AČFK)

Sama aktérka dokumentu Barbora Kisilková vysvětluje, jak na svého zloděje od samého počátku nahlížela: „Kdyby mi někdo ukradl auto nebo vyloupil byt, moje reakce by byla jistě jiná. Ale obraz není auto či zlatnictví. Pokud se někdo rozhodne překročit zákon, aby získal vaše obrazy, je to svého druhu pocta. Obzvlášt když to nedává jakýkoliv ekonomický smysl. Byla jsem naprosto neznámou malířkou, takže celá záležitost pro mě postrádala jakoukoliv logiku. Proč by někdo kradl mé obrazy, když z nich jen tak snadno „nic nekápne“? A možná i proto, že jsem se marně snažila vše nějak pochopit a uchopit, nebylo kdy zažívat vztek. Jen údiv…

Fascinující příběh dvou zdánlivě nesourodých lidí vejde do českých kin na jaře 2021.

-red-
foto/video: Asociace českých filmových klubů © 2021

%d blogerům se to líbí: