Režisér Juraj Jakubisko slaví 83. narozeniny. Jeho nejnovější film Perinbaba a dva světy stanovil svoji premiéru na 11. listopad 2021 a režisér Jakubisko stále neztrácí chuť tvořit. Kdysi dostal od svého otce recept na šťastný život a čerpal z něj i při natáčení pokračování pohádky Perinbaba. První díl patří na Slovensku k dlouholetým stálicím vánočního televizního programu.
„Můj život byl v dětství plný zázraků, a ty se mi dějí dodnes. Obrovským zázrakem je například i to, že ve svém věku mohu stále natáčet a tvořit. Z toho, že jsem se dožil takového věku, mi už nikdo neodpáře ani den. Otec mi od dětství říkal: „Když ti něco chutná, tak to jez. Pokud máš žízeň, tak se napij. Všechno, i práce, když ji budeš dělat s láskou, budou požehnané. Když jsme byli děti, poznávali jsme svět a ničeho neznámého jsme se nebáli. Naopak, bylo to pro nás dobrodružství. Stále jsme se ptali: Proč? Proč je nebe modré? Proč musíme do školy? Proč jsi moje máma. Když jsme nedostali uspokojivou odpověď, hledali jsme ji sami. Hlavní hrdina Lukáš z filmu Perinbaba a dva světy také objevuje svět. I my dospělí bychom měli někdy vystoupit ze svého stereotypu, zamyslet se a ptát se: Proč se mám bát života? Proč? Proč…? A potom, jak říká Perinbaba, poslouchat a přemýšlet,“ rekapituluje uznávaný režisér.
Odpovědi hledal Juraj Jakubisko i ve svých filmech, Mezi jeho nejznámější díla patří Zbehovia a pútníci, Ptáčkovia, siroty a blázni, epos Tisícročná včela nebo Sedím na konári a je mi dobre, Bathory nebo pohádka Perinbaba. Na svou premiéru čeká pokračování s názvem Perinbaba a dva světy, k jejímuž natáčení se režisér vrací: „Čas se zastavil, ale rád bych si trochu zavzpomínal . . . Na Spiši, kde jsme natáčeli, jsme narazili na opravdové nadšence. Pro mě jako tvůrce byl úžasný pocit, že jsem potkal lidi, kteří měli radost, že pracují a jsou součástí našeho filmu. Opravdu mě to oslnilo. Nikdo z nás tehdy netušil, že brzy přijde doba, která nám zabrání v tvorbě i v práci i radosti z ní. Tvořivost totiž nepatří jen umělcům, ale je podstatou našeho života.“
Vedle filmu se Juraj Jakubisko věnuje i dalším aktivitám. „Po vyhlášení všech omezení se mi náhradou za kameru stalo malování, díky kterému si udržuji svou obrazovou fantazii. Namaloval jsem čtrnáct olejových obrazů, hodně grafik, poznámkami a kresbami jsem zaplnil dva objemné diáře. Vedle malování jsem „čekání na zázrak“ využil k dopsání scénáře k filmu Kruh v Kruhu, který reflektuje období třetího tisíciletí. Je to úsměvná tragikomedie o nás všech. Zároveň jsem se věnoval pokračování knihy Živé striebro, kde mapuji svůj život v letech 1969 – 1989. Překvapuje mě, že mnoho z toho, co jsem tehdy prožil, zažíváme i dnes a nejen u nás. Dnes je celý svět omezený v pohybu a politicky korektní musí být i předpověď počasí,“ hodnotí Jakubisko svůj rok od předešlých narozenin.
„V souvislosti s aktuálním děním se Juraj Jakubisko otevřeně vyjadřuje i k dnešnímu stavu kultury, která podle něj ztrácí svoji sílu:
„Rád balancuji na hranici mezi realitou a snem, uměním a skutečností a veřejně hlásím, že film bez diváků je mrtvý. A to se týká všeho. Myšlenka dostává smysl, pokud je dostupná lidem. Možná proto byly mé filmy Ptáčkovia, siroty a blázni a Dovideni v pekle, priatelia, které jsou polemikou o absolutní svobodě jedince, 23 let uzamčené v trezoru. Ideologové umění nás zařadili do tábora nespolehlivých. Umění je důležité pro každého člověka, ať s ním souhlasí anebo ne. Má vyvolat polemiku, nemá sloužit. To je jeho poslání.“
„Pokud se nám podaří, aby ti, kteří chrání naše zdraví, nechali tuto starost na nás a na našich lékařích, jako tomu bylo vždy, tak věřím, že se moje druhá Perinbaba potká s diváky a pohladí je po duši. Ten film je o hledání štěstí a lásky. Rád bych všechny povzbudil sloganem filmu „Když věříš snům, splní se ti, když věříš v lásku, najde si tě.“ Na shledanou v kinech,“ zakončuje Juraj Jakubisko.
-red-
zdroj: Bontonfilm
foto/video: Bontonfilm, Jakubisko Film © 2021