Svéráz českého rybolovu – Čeští rybáři v Norsku okem dokumentaristky

Fenomén českých rybářů, kteří každoročně houfně vyráží na atraktivní rybolov do Norska se pokusila na vzorku šestice chlapů z venkova. Snímek poodhalující tajemství rybářských expedic natočila Ivana Pauerová Miloševičová. Filmový štáb sledoval své hrdiny už během samotných příprav na cestu a doprovázel je do Norska i zpět. Leckdy komické situace spojené s humornými přešlapy samotných protagonistů, nepřízní počasí či nespolehlivou technikou na kameru zaznamenával často ve ztížených podmínkách. Do českých kin snímek vstoupil 22. července. 

„Můj manžel s naším dědou už léta jezdívají na ryby do Norska. Podobně jako naše parta ve filmu i oni vyrážejí se svou skupinou přátel každé léto na sever za dobrodružstvím a úlovky. Říkala jsem si už dlouho, co je tam tak láká? A právě z té touhy přijít tomu na kloub vznikla idea natočit tento film,“ říká režisérka Ivana Pauerová Miloševičová. Ta působí dlouhodobě také jako dramaturgyně dokumentárních filmů, stála u zrodu projektů, jakými jsou snímek Šmejdi nebo televizní seriál Dobrodružství archeologie v České televizi.

Důchodce Jarda přezdívaný „inženýr“, opravář výtahů Petr, majitel pivnice U Jízdárny Miloš, kovář Mireček, podnikatel Pavel a hlídač Franta vyráží z menšího českého města do norského Berssakeru nad Trondheimem. Hrdiny filmu Svéráz českého rybolovu spojuje nejen dlouholeté přátelství a touha po dobrodružství, ale i adresa oblíbené jihlavské hospody uprostřed města, kde se každý pátek potkávají. Jednou ročně pak sbalí své rybářské pruty, nepromokavé bundy, smažené řízky i kartony piv a dají na čas sbohem svým partnerkám a domovům.

V čem tkví obliba mužských rybářských expedic se snaží vysvětlit sama režisérka: “Tajemství mužských rybářských expedic je podle mě v přátelství a dobrodružství, které sdílíme s partou. Vše hned nabývá jiných významů, ryby se zdají větší, svět je zkrátka krásnější a nejde o úlovek. Stejně jako ve zmíněné knize Stařec a moře, v níž se na konci starý rybář vrací naprosto vyčerpán pouze s okousanou kostrou ryby. Celá vesnice ho obdivuje a uznává za to, že sám takto velkou rybu dokázal ulovit, i když mu jí celou sežrali žraloci.”

„Sportovní rybolov patří v České republice k nejrozšířenějším koníčkům – aktivně se mu věnuje téměř 350 000 nadšenců. Více než 300 000 z nich je celoročně organizováno pod hlavičkou Českého a Moravského rybářského svazu – tyto dvě organizace se starají o sportovní revíry, vysazují do nich ryby, organizují více než 600 dětských rybářských kroužků a pořádají stovky závodů a soutěží nejen pro děti a mládež, ale i pro dospělé rybáře. Historie rybářských svazů sahá až do druhé poloviny devatenáctého století a v posledních letech zájem o členství setrvale stoupá. V posledních 120 letech prošel sportovní rybolov bouřlivým vývojem, a to nejen z pohledu používaných technik a vybavení, největší rozdíl je možné pozorovat v přístupu samotných rybářů. Ze zdroje obživy se stal koníček, u nějž velká část rybářů preferuje zážitek z lovu mnohem spíše než představu naplněného mrazáku – převážná většina ulovených ryb je puštěna zpět do revíru. S možností cestovat v posledních třiceti letech se rybářům otevřel zcela nový fenomén, rybářské výpravy za hranice České republiky. Mezi nejčastěji navštěvovanými zeměmi s cílem sportovního rybolovu jednoznačně dominují severské státy, s velkým odstupem pak Itálie a Španělsko. Podle pravidelně zpracovávané Socioekonomické studie sportovního rybolovu do zahraničí v posledních 5ti letech vycestuje na rybářskou výpravu téměř 25 % českých rybářů,“ poodhaluje české sportovní rybářství Tomáš Kočica z Českého rybářského svazu.

Jedná se o první film, u něhož se známá distribuční společnost Aerofilms (V síti, filmové trabantí výpravy cestovatele Dana Přibáně, Zelená kniha, Planeta Česko nebo Katka) ocitá přímo v roli koproducenta.
Pro film vznikla ústřední píseň Halibut Blues, jejím autorem je Džian Baban a nazpíval ji Zdeněk Hrachový z kapely Fleret.

-red-
zdroj: M. Ch. Reková, K. Bobková
foto/video: Aerofilms © 2021