Nepřehlédněte

Viktor Tauš: Objektiv kamery nemá redukovat divadlo na záznam (rozhovor)

Co vás dokáže udržet při životě, když proti vám stojí celý svět a jste ještě dítě? Amerikánka překoná na své cestě nevlídný dětský domov, chlad a odtažitost pěstounské péče i šikanu pasťáku. Sonda do nevlídné sociální situace československých 70. a 80. let inspirovaná skutečným příběhem dívky ztvárněné na divadle herečkami Eliškou Křenkovou a Terezou Rambou se dočkala již řady podob a aktuálně vzniká i její celovečerní filmová verze. S režisérem Viktorem Taušem jsme si povídali o celém projektu i jeho dobročinné rovině na Letní filmové škole v Uherském Hradišti.

Viktor Tauš na masterclass v rámci Letní filmové školy

Viktore, Amerikánka měla premiéru v roce 2018. Jaké to je, žít tak intenzivně po tři roky s jedním projektem?

No, já s ní žiju od května 2000, kdy jsem si o ní poprvé napsal do deníku. Chtěl jsem ji natočit jako svůj druhý film po Kanárkovi. Ona mi to ale nikdy nedovolila, protože její příběh je složitý a já sám musel zůstat poctivý sám k sobě a dospět, abych vůbec věděl, jaké si při jeho vyprávění klást otázky a eventuálně i hledat k nim odpovědi.

Nedílnou součástí projektu je jeho charitativní, dobročinný rozměr. Kde všude Amerikánka pomáhá a bude pomáhat?

Z podstaty toho tématu skutečného příběhu dívky, kterou opustí maminka a ona se ocitne v dětském domově, pěstounské péči, pasťáku a posléze i na jsme už při prvních představeních na Jatkách 78 vyčlenili dražší místa, jejichž zakoupením diváci podpořili celou částkou konkrétní dětské domovy.
V čase covidu jsme pak spolupracovali s organizací Medici na ulici, což je obrovsky inspirativní skupina studentů medicíny, kteří se starají o lidi bez domova a skrz jejich mládí, energii a celkový esprit obrovsky pomáhají vnímání toho, že pod všemi možnými ranami nebo špínou se skrývají lidské bytosti. O to se snaží i Amerikánka.

Aktuálně chystáme knihu fotografií Tomkiho Němce, která zachycuje všechny její formy. K dostání bude exkluzivně v kampani na Startovači, kde jejím zakoupením podpoříte polovinou částky organizaci Dobré víly dětem a ještě získáte nádhernou připomínku živého umění, ke kterému se Amerikánka ve formě Filmů naživo stala během pandemie alternativou. Jako každé správné umění naživo i na tohle zůstane jen vzpomínka, protože já je všechny ty záznamy po odvysílání mažu (smích).

Amerikánka kniha bude k dostání na Startovači od 16. srpna

Je na co vzpomínat, Amerikánka se natáčela na poušti, na ranveji, v opuštěném sanatoriu…

A v kleci pro hyeny nebo třeba v cirkuse, to byla její asi jedenáctá verze.

A je správný předpoklad, že natočit Amerikánku i jako celovečerní film, což je projekt, který aktuálně chystáte, vznikl právě při přípravě těchto Filmů naživo?

Ta inscenace je nepřetržitě vyprodaná, ti lidi s tou dívkou zjevně cítí, inspiruje a podobně. Osud mi ale do cesty její realizace přinášel krásné, nebo i méně krásné překážky.

Na začátku jsme třeba odehráli tři bloky a hned poté Terezka Ramba otěhotněla. Já nechtěl, aby tak hezká věc způsobila, že ji budu alternovat – jsem filmař, ne divadelník, takže tímhle tradičním způsobem nepřemýšlím. Proto jsem inscenaci předělal, aby ji mohla hrát i těhotná. Třetí Amerikánka pak vznikla krátce po Terezy porodu, kdy ještě nemohla představení odehrát celé.

A pak přišel covid. Hned v prvních dnech pandemie jsme Amerikánku hráli přes instagramově čtverce a u toho mi došlo, že čas, kdy jsme všichni směřováni do jisté introspekce a izolace je jaksi výchozí situací i pro Amerikánku. Tehdy jsem začal uvažovat o tom, jak její příběh ještě vyprávět, když divadlo nemůže hrát, a vznikla myšlenka inscenování a snímání v různých místech v jediném scénickém záběru. Každá z těchto verzí Amerikánky jako Filmu Naživo byla úžasnou příležitostí se o té postavě dozvědět něco víc a zkoumat, do jaké míry dokážu ryze produkčním designem reformulovat nebo doplňovat to, o čem vypráví. Byla to fantastická škola na cestě za celovečerním filmem.

A v jaké fázi přípravy celovečerní Amerikánky jsou?

Máme hotový scénář a pomalu se blížíme začátku natáčení, které bude těsně před koncem října. Aktuálně každý den jezdím po obhlídkách po dětských domovech a hledám děti, které by ztvárnily ty jednotlivé postavy.

Divadelní představení je v podstatě monologem jedné postavy ztvárněné dvěma herečkami, což není narativní struktura jen obtížně aplikovatelná pro celovečerní film. Jak fimová Amerikánka bude vypadat?

Já představení původně koncipoval jako jevištní monolog, jako one-woman-show. Ten scénický dialog Elišky Křenkové a Terezky Ramby byl úžasným dramatickým nápadem Davida Jařaba, autora scénáře, a já s ním budu pokračovat i ve filmu. Ten ale bude vyprávět čtyřicet let života té dívky oproti divadelním osmi, tedy tam její druhé já bude stále dítětem, zatímco ona dospívá někam k padesátce.

To je zásadní rozdíl mezi filmovou a divadelní verzí, vyprávíme daleko delší výsek jejího života. Proto se i Tereza a Eliška musí ve filmu pochopitelně objevit v jiných rolích, než je ta titulní – Amerikánku bude v drtivé části stopáže hrát dítě. Myslím, že jsem tu dívku už našel, kromě ní ale potřebujeme ještě dvě herečky do dalších dvou věkových kategoriích.

Amerikánka – Eliška Křenková a Tereza Ramba

Vy se věnujete reklamě, divadlu, filmu i televizní produkci. Je Amerikánka přirozeným protnutím těchto forem tvorby? A ve které z těchto platforem se vy cítíte nejlíp?

Víte, ono je zajímavý, že Amerikánka se stala známou skrze všechna ta JAK její příběh vyprávím, vždycky ale šlo jen o to CO vyprávím. Moje vlastní nevyspělost, věci, kterých jsem nejsem schopen, Terezky těhotenství, covid, to všechno kladlo překážky tomu vyprávět její příběh a já se tudíž adaptoval na danou aktuální realitu a hledal pouze cesty, jak Amerikánky příběh vyprávět. Forma je mi vlastně jedno (smích).

Přesto se zeptám – jaké další projekty, ať už pro televizi nebo divadlo, aktuálně chystáte?

Žije ve mně několik věcí. Pokračujeme v tvorbě Filmů naživo, protože se domnívám, že jsme objevili cestu, jak divadlo snímat v nejrůznějších formách, aby prožitek z něj byl stejně živý, jako při osobní návštěvě divadla, zároveň ale působil kinematograficky. Našli jsme cestu pro jeho odložené sledování, které ale zůstává emocionální a aktuální zkušeností. Filmy naživo v době covidu nebyly substancí, ale alternativou, takže letos jako Filmy naživo točíme celkem 120 věcí – a to jak krátkých, tak dlouhých formátů.

Zároveň na Jatkách 78 produkujeme inscenaci Magdaleny Borové jménem Do Tmy, což je adaptace českého románu Anny Bolavé v režii Anny Klimešové. To je nádherná věc, za kterou jsem velmi rád. Ta knížka má i pokračování, co jsem zpracoval jako svou další televizní minisérii, na což se moc těším.

A pak musím zmínit ještě tři představení, kterými jsem se zabýval hodně do hloubky a pokusil se je natočit tak, aby fungovaly jako celovečerní filmy. Byl jsem přesvědčen, že natočené divadlo nemusí být pouhým záznamem, kterých jsme viděli už tolik, že objektiv kamery nemusí inscenaci redukovat na informaci a může zprostředkovat intenzivní zvnitřnělý prožitek, který diváka vezme k hercům daleko blíž, než je v obyčejném divadle možné. U tohohle projektu jsem pochopil, jak to skutečně je s divadelním a filmovým herectvím a do jaké míry kamera divadelní expresivitu snese… byť jsem si do té doby neuměl představit, že by někdo na divadle hrál expresivněji, než hraje Al Pacino ve filmu (smích). To jsou vody, které jsem chtěl prozkoumat, a výsledkem jsou tři působivé celovečeráky, které uvidíte na podzim v kinech.

Viktor Tauš – foto: M. Malůšek)

My se tu spolu bavíme jako účastníci Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Jak si užíváte festivalovou atmosféru a jak jste se sem těšil? A uvidíme vás ještě na nějakém festivalu?

Festivaly miluju, strávil jsem na nich bez nadsázky roky života. Nejezdím už ale tak často jako dřív, protože když máte volit mezi časem věnovaným cizím filmům a tomu svému, vyberete si ten svůj (smích).

V Hradišti se mi moc líbí, miluju tu atmosféru a barevnost – nenapadá mě jiný festival, kde by se člověk uvolnil v trávě a podíval se na Občana Kanea. Mrzí mě, že letos žádný film nestihnu, jsem tu jen na otočku a musím letět zpátky do Prahy.
Letos v létě se chystám ještě do Varů, kde budeme k příležitosti 90. narozenin studia Barrandov dělat live performanci inspirovanou Amerikánkou a představíme rovnou i zmíněnou kampaň na Startovači, kterou spustíme 16. srpna. Takže tam zničíme promenádu (smích).

Podcastovou verzi rozhovoru najdete na všech podcastových platformách v neděli 15. srpna.

připravil: Martin Mažári, Totalfilm.cz
video: Totalfilm, CinemArt © 2021
foto: Marek Malůšek 

Vizuál kampaně, kterou uvidíte mimo jiné i na tomto webu od 16. srpna

%d blogerům se to líbí: