Festival francouzského filmu nabízí o víkendu průřez tvorbou Costy Gavrase

Právě zahájený 24. ročník Festivalu francouzského filmu letos nabízí mimo jiné také cyklus filmů významného politicky angažovaného tvůrce a prezidenta Francouzské filmotéky Costy Gavrase. Držitel dvou Oscarů (Nezvěstný, 1983 a Z, 1970) a více než dvou desítek dalších mezinárodních ocenění patří k nejvýznamnějším francouzským filmovým tvůrcům v historii. Festival uvádí jeho čtyři rané filmy a také zatím jeho poslední dílo.

Costa Gavras (foto: archiv)

Konstantinos Gavras, jak zní jeho pravé jméno, se narodil v roce 1933 v Řecku. Vyrůstal v rodině, kde antifašistický odboj a politický aktivismus hrály zásadní roli, a to se také zásadně promítá do jeho filmové tvorby.  Po emigraci z Řecka do Francie v padesátých letech minulého století studoval práva a následně také filmovou školu v Paříži, kde žije a tvoří dodnes. Předtím, než se pustil do své vlastní tvorby, pracoval Gavras jako asistent renomovaných režisérů jako Henry Verneuil, René Clément nebo Jacques Demy.

Festival francouzského filmu se chystá dnes večer promítat Gavrasův režijní celovečerní debut nazvaný Zločin v expresu z roku 1965. Ve snímku si zahrály hvězdy francouzské kinematografie Simone Signoret, Yves Montand a další.

Zločin v expresu

Dalším z uváděných snímků je Doznání, které Gavras natočil v roce 1969 podle kniha Artura Londona a popisuje v něm soudní proces s Rudolfem Slánským. Hlavní roli si zahrál opět Yves Montand. Ten si zahrál také soudce v kriminálním thrilleru Z, který se zabývá vraždou pokrokového poslance.

V pátek 19. listopadu se diváci mohou vypravit také na film Muž navíc natočený v roce 1967, v němž autor divákům předkládá riskantní operaci skupiny odbojářů. Film byl natočen podle románu Jean-Pierre Chabrola.

Muž navíc

Posledním a také nejnovějším snímkem Costy Gavrase jsou Dospělí v místnosti z roku 2020. Film vznikl na motivy politických memoárů Janise Varoufakise. Ten rozpoutal jednu z nejpozoruhodnějších a nejkontroverznějších politických bitev v dějinách, když se pokusil vyjednat změny vztahů své země s Evropskou unií. Ve zkratce je snímek popisován jako moderní řecká tragédie. Gavrasovi trvalo tři roky, než posbíral dostatek informací pro natáčení tohoto filmu, které pečlivě ověřoval.

Gavras sám o způsobu své práce říká: „Mým hlavním cílem při práci na filmu je to, aby to ve výsledku byla hlavně „show“. Lidi do kina nechodí proto, aby poslouchali něčí akademickou nebo politickou řeč. To by na diváka nefungovalo. Je potřeba do toho všeho vložit humor a nahlížet na dané téma z mnoha různých úhlů. Samozřejmě je v tom všem i trochu mého sobectví, protože točím filmy o tématech, která zajímají mě samotného, a někdy jsou to obtížné věci.“

Od roku 1969 je ženatý s novinářkou a producentkou Michèle Ray-Gavras. I jejich dva potomci Julie Gavras a Romain Gavras se věnují filmové práci.

Costa Gavras měl být původně jedním z hostů letošního festivalu. Bohužel současná covidová situace jeho příjezdu na poslední chvíli zabránila.

-red-
foto/video: Festival francouzského filmu, Totalfilm Media, Film Europe © 2021

%d blogerům se to líbí: