Během adventu a vánočních svátků každoročně projdou kiny i televizním vysíláním desítky filmů a seriálů, které nás mají naladit na ducha Vánoc, příchod Ježíška a samozřejmě rozbalování dárků. Přestože se takové filmy rok co rok recyklují pro zaplnění děr v programu a neustále vznikají další, jen hrstka z nich se dokáže skutečně uchytit a se svátky se v očích diváků neodlučitelně provázat. Několik takových se v průběhu let samozřejmě našlo, rozhodně ale nemá smysl pouze vypisovat jejich seznam. Zná je totiž prakticky každý. My se tedy raději zaměříme na ty filmy, s nimiž se pojí nějaký zákulisní příběh, kuriozita či prostě zajímavost, která možná zůstala utajena i jejich stálým divákům. Budeme se ovšem vyhýbat našim tuzemským filmům, o těch totiž něco málo ze zákulisí ví nejspíš každý.
Láska nebeská (2003)Láska nebeská (2003)
Romantická komedie o všudypřítomnosti lásky, a to v mnoha různých podobách, šla do kin na začátku tisíciletí a vánoční klasikou se stala velice rychle. V příběhu poskládaném z velkého množství matně propojených lidských osudů si snad každý najde alespoň jeden, s nímž se dovede lehce ztotožnit. Famózní herecký ansámbl navíc celý láskou protkaný projekt ještě povýšil. Cesta Lásky nebeské na plátna ale zdaleka tak idylická nebyla. Scenárista a režisér Richard Curtis, oblíbený autor romantických komedií, totiž film jako sbírku menších příběhů vůbec neplánoval a původně měl rozepsané dva scénáře pro dva různé filmy. Práce ho ale ubíjela, a když si uvědomil, že oba jeho plánované filmy jsou si vlastně velmi podobné, rozhodl se ulehčit si práci a prostě je spojit. Z původních konceptů se staly role Hugha Granta a Colina Firtha a režisér zatím přidával a pak zase ubíral další a další postavy, které nakonec svádělo dohromady jediné: láska, kterou lze najít skutečně všude. Nápad zasadit děj na pozadí Vánoc, což film nakonec katapultovalo ke hvězdám, ale přišel velmi pozdě, a kdyby Curtis sám vánoční filmy nemiloval, možná by film skončil jen jako další zapomenutá komedie.
Mrazík (1964)
Mrazík 1964Ruská pohádka o nebojácném Ivánkovi, krásné Nastěnce, její ošklivé sestře Marfuše a kouzelném dědečkovi Mrazíkovi je u nás již mnoho let absolutní klasikou. Může tedy překvapit, že ve svém domovském Rusku ani kdekoliv jinde na světě se nikdy podobné slávě ani oblibě netěšila. Po její americké premiéře pohádka dokonce schytala až taková označení jako nejhorší film všech dob. A podobně ji možná vnímali také filmaři. Snímek se totiž autenticky natáčel na Sibiři a většina herců byla ve venkovních scénách skutečně promrzlá. Téměř nikoho z nich navíc nečekal podobně idylický osud jako jejich postavy. Představitelce Nastěnky bylo při natáčení teprve šestnáct let, režisér s ní nejednal zrovna v rukavičkách a navíc se na place neopětovaně zamilovala do své filmové lásky Ivánka. Eduard Izotov, který si Ivánka zahrál, se sice po premiéře filmu těšil velkému přívalu rolí a oblibě u žen, v 80. letech byl ovšem poslán do vězení. V tehdejším nevlídném sovětském režimu se pokoušel na černém trhu se svou manželkou směnit zlato za peníze, byl ale přistižen a čas strávený za mřížemi jej psychicky i zdravotně zlomil.
Ukradené Vánoce (1993)
Ukradené Vánoce (1993)Nekonečná studna fantazie Tim Burton za svou kariéru vystřídal už řadu různých žánrů od komiksových akčňáků po komediálně laděné horory. Jeho unikátní vizuální styl ho ale znovu a znovu zavádí k animaci, a to konkrétně k technice „stop-motion“. V dnešní filmařině je tento přístup k animaci poměrně raritou. Je totiž nesmírně časově náročný a vyžaduje spoustu práce. Na filmu Ukradené Vánoce je ovšem vidět, že podobná makačka se někdy vyplatí. Pohádka o halloweenském přízraku, který se rozhodne uspořádat si raději Vánoce, je s Burtonem neustále spojovaná, může tedy být překvapením, že ji sám ani nerežíroval. Původní nápad samozřejmě vzešel od něj, na filmu se podílel jeho častý skladatel Danny Elfman a z celého snímku přímo čiší Burtonovská atmosféra. O režii se ovšem postaral málo známý Henry Selick, který svou práci popsal jako „natáčení filmu tak, aby vypadal jako Burtonův.“. Samotný Burton se podílel na vývoji příběhu, režie se ale musel vzdát, jelikož byl v té době zaneprázdněn ostatními projekty. Upřímně se ale není čemu divit. Samotná tvorba filmu totiž zabrala skupině okolo sta animátorů více než tři roky. Na každou sekundu filmu bylo potřeba celkem 24 samostatných snímků a celý film se skládá z více než 110 000 jednotlivých fotografií, mezi nimiž museli animátoři pokaždé malinko pohnout loutkami.
Sám doma (1990)
Sám doma (1990) foto: 20th Century FoxFilm, který nastolil zcela novou éru vánočních filmů a dodnes jedna z nejúspěšnějších komedií všech dob. To přesně je hitovka Sám doma, absolutní kult, kterému se žádnému z následné laviny pokračování a imitací nepodařilo ani přiblížit. Samotný film je ale nejspíš tak trochu šťastnou nehodou. Uprostřed produkce, kdy už byly prakticky dokončeny přípravy kulis, utnulo studio Warner Bros. filmařům narůstající rozpočet a odmítalo film dál financovat. Zatímco si ale většina zaměstnanců schovávala nářadí, podařilo se hlavnímu scenáristovi Johnu Hughesovi ujednat dohodu s konkurenčním studiem Fox, které vzalo Sám doma pod svá křídla. Investice se naštěstí vyplatila. Výsledný film totiž dominoval kinům celých dvanáct týdnů v kuse. Mladý Macaulay Culkin, představitel hlavní role Kevina, bohužel na film nejspíš pohlíží dost černě. Culkinův otec, sám zkrachovalý herec, se totiž údajně se synovým úspěchem nedokázal smířit, v pozdějších letech se od sebe dvojice úplně odstřihla a Macaulay propadl drogám. Ze svízelné situace se ovšem naštěstí zvládl vyhrabat, žije s partnerkou a letos se mu dokonce narodil syn.
Grinch (2000)
Grinch (2000)U nás možná spíše okrajová záležitost, za mořem ale absolutní ikona. To je postava Grinche, zeleného skřeta, jehož smyslem života je kazit lidem Vánoce. Do povědomí širší veřejnosti se Grinch dostal až na přelomu tisíciletí díky filmové adaptaci od Rona Howarda. O kvalitách filmu se dá rozhodně debatovat, herecký výkon Jima Carreyho si ale řada lidí oblíbila a v televizi tím pádem snímek najdete každé Vánoce. Chlupatá potvůrka s averzí k dárkům a stromečkům se poprvé objevila v dětských knihách od amerického karikaturisty a spisovatele Dr. Seusse. Pokud by ale bylo podle spisovatelových přání, žádného filmového Grinche bychom nejspíš nikdy neviděli. Seuss se totiž proslavil díky svým vyhraněným politickým názorům a pověstnou neochotou nechat své výtvory komercionalizovat. Až do své smrti tedy odmítal práva na Grinche komukoliv prodat a raději jej odkázal manželce. Pravděpodobně netušil, že ta evidentně zastávala poněkud jiné názory. Práva na filmovou adaptaci Grinche totiž brzy po manželově smrti nabídla filmovým studiím a přesně si nadiktovala, za jakých podmínek jim je přenechá. Přesně požadovala 5 milionů dolarů na ruku, 4 procenta celkového výdělku filmu a 50 procent z prodeje hraček a dalších tematických předmětů.
připravil: Petr Schön, Totalfilm.cz
foto: archiv, 20th Century Fox, Universal Pictures, Gorky Film Studios © 2021
