Snímek Spencer začíná prohlášením, že se jedná o fabuli podle skutečné tragédie. Vyplatí se mít toto tvrzení na paměti a přistoupit tak na hru, že sledujete spekulaci o několika dnech v životě princezny Diany. Spencer jde totiž proti zaběhnutým konvencím klasického životopisného filmu a uspívá tam, kde většina zástupců tohoto žánru selhává.
Princezna Diana přijíždí na panství Sandringham v anglickém Norfolku strávit Vánoce s celou královskou rodinou. Je si dobře vědoma, že svátky klidu a míru zde rozhodně nenajde; naopak se času stráveného v Sandrighamu děsí, jelikož je pod neustálým kritickým pohledem královny Alžběty, prince Charlese a celého služebnictva. Během jejího krátkého pobytu se Diana definitivně utvrdí v tom, že chce jednou provždy ukončit své deset let trvající manželství s princem Charlesem.
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Ujetost[/pullquote]Film Spencer nepřibližuje Lady Dianu pouze skrze externí události, ale zaměřuje se primárně na její vnitřní neklid, jenž popisuje osobitými, až bizarními způsoby. Princezna Diana tu tak vede rozhovory s Annou Boleynovou, bundou z polního strašáka či bažanty. Tyto průniky do její psýché reflektují rozpoložení její mysli umně a do značné míry i překvapivě; některé z nich působí vyloženě halucinogenně, ba místy – upřímně řečeno – ujetě.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Svěží a originální[/pullquote]Chilský režisér Pablo Larraín má na svém kontě již dva netradiční životopisné snímky – Neruda a Jackie. K osobnostem, jež ve svých filmech zkoumá, přistupuje vždy svérázně, a Spencer není v žádném případě výjimkou. Přestože jeho režie může být pro některé diváky velkou výzvou, stěží lze najít biopic z poslední doby, který by působil tak svěže a originálně jako právě toto drama o Lady Di.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Bezchybná představitelka[/pullquote]Jak bývá zvykem, stojí životopisné snímky především na výkonu ústředních herců – a v tomto ohledu není ani Spencer výjimkou. Kristen Stewart pro roli princezny Diany nepřizpůsobila pouze svůj hlas, přízvuk či řeč těla, nýbrž celou auru své osobnosti. Její Diana používá vulgarismy, pobíhá po poli v podpatcích, mluví o masturbaci a miluje fast food. Veškeré její excesy však nemají samoúčelně šokovat, naopak výborně vykreslují Dianinu povahu a trefně ukazují, jak Diana do královské rodiny nezapadá. Navzdory fantaskním režisérským odbočkám jsou zde Dianiny výkyvy nálad i její bulimie ztvárněny s největší porcí realismu a naturalismu, s jakým jsme se kdy mohli ve snímcích a seriálech o Dianě setkat, a to i včetně Koruny, kde mladičkou Dianu ztvárnila vynikající Emma Corrin. Kristen Stewart ji však svým bezchybným pojetím ještě o jednu diamantovou korunku převyšuje.
K celkové atmosféře přispívá i dech beroucí hudba Jonnyho Greenwooda (Až na Krev, Nit z přízraků), jež je místy bolestně dojemná a chvílemi až neposlouchatelně kakofonická. Greenwood mistrně podkresluje vnitřní vřavu Diany a předznamenává nevyhnutelnou tragédii. Snímek Spencer je pak jako soundtrack samotný – niterný, palčivý a nepolapitelně krásný.
Spencer (2021) Film Spencer lze vnímat jako paralelu skutečné Lady Diany v královské rodině – tak jako Diana nezapadá mezi příslušníky panovnického rodu, i Spencer je mezi životopisnými snímky outsiderem. Režisér Pablo Larraín a především excelentní Kristen Stewart působivě vykreslují tuto fascinující historickou postavu v doposud nejlepším filmovém ztvárnění.
foto/video: Forum Film CZ © 2022