Guillermo del Toro se vrací k více než půlstoletí staré filmové estetice v moderním twistu na žánr neo-noir, který kromě doslovné temnoty pracuje i s temnotou duší svých postav a jejich činů. Mexický rodák, který proslul vyobrazením rozličných démonů se v kriminálním dramatu a nové adaptaci stejnojmenné knihy soustředí na démony v lidské duši, když vypráví kriminální drama o muži ztvárněném Bradley Cooperem, který jasnovědnou show z cirkusu promění v nástroj manipulace a vydírání díky svému talentu pečlivě volit slova, než najde sobě rovného v osobě nebezpečné psychiatričky v ďábelském podání Cate Blanchett.
Stan cirkusákem (foto: Falcon)
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Kříšení žánru[/pullquote]Del Toro otevřel svou režijní kariéru snímkem Stroj času, a právě tak funguje i jeho aktuální kousek, který je jak zjevení z dob kinematografie dávno minulých. Odehrává se v Americe na přelomu 30. a 40. let minulého století, nejde přitom o žádné okázalé módní retro, jako spíš o pomalu budovaný, hořký příběh stojící na postavách a ústředním tématu překračování linie mezi člověkem a nestvůrou v důsledku tíhy viny a chamtivosti. Podobně jako Faunův labyrint a další starší kousky z režisérovy tvorby, i Ulička přízraků zaujme jedinečnou a hutnou audiovizuální i příběhovou atmosférou, tentokrát plnou bláta a deště v cirkusáckých táborech, ale i mlhy převalující se po hřbitově a za okny okázalých kanceláří. Estetická filosofie neo-noiru a jeho temné, přinejlepším šedivé obrazy a hra s minimálním nasvícením scén ústí v nevídanou podívanou, zvlášť v době jasné dominance omalovánkových blockbusterů.
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Hranice lidskosti[/pullquote]To vše jsou ale jen kulisy ve svědectví o Del Torově ztrátě iluzí o lidské povaze a společnosti, a svůj pesimismus vykresluje nejen ve scénách s obludným cirkusovým divousem balancujícím na hranici lidskosti, ale i pomocí práce s postavami, kterým věnuje důkladnou péči. Kromě scenáristického prokreslení postav a nepřekvapivě precizních hereckých výkonů je zde na místě zmínit i design kostýmů, třeba když se nenápadně proměňují spolu s vývojem hlavního hrdiny. Když se Stan zaplete s příliš velkým zvířetem v přítmí městského podsvětí, hledajícím rozřešení dávného hříchu, neštěstí už nelze odvrátit. Navrch k němu táhne i svou milovanou, nevinnou Molly v podání Rooney Mary.
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Homme fatale[/pullquote]Cooperův Stan je homme fatale, jehož skutečný charakter se nám v příběhu o vzestupu a pádu odhaluje jen postupně, na cestě k intenzivnímu finále, během kterého ignoruje gradující varovná znamení. Na ženy ve svém okolí působí elektrizujícím dojmem, jako objekt jejich touhy má ale tendenci přitahovat do jejich životů neštěstí; ani jedna ze tří ženských protagonistek nicméně není pasivním objektem, které by se nepřízní osudu a Stanovými manipulacemi nechaly vláčet. Kartářka Toni Colette a zejména psychiatrička Cate Blanchett pak zejména utkví v paměti svými sebevědomými a mnohovrstevnatými figurami.
Stan mentalistou (foto: Falcon)
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Nevyhnutelná zkáza[/pullquote]Zatímco první polovina snímku je tak trochu burtonovským exkurzem do bizarního světa cirkusového prostředí a baví zejména v objasňování tajemství některých jeho sofistikovaných švindlů; v druhé polovině příběhu se Stanovo angažmá s potulnými umělci zužitkovává, když rozjíždí vlastní úspěšnou kariéru jako mentalista, který však v honbě za bohatstvím sahá k stále diskutabilnějším manipulacím. Toto rozdělení a časový skok „o dva roky později“ je sice možná poněkud neobratné a nabízelo by se obě časové roviny příběhu do sebe proplést, striktně lineární vyprávění filmu ale pozvolna buduje napětí a nechává diváka tápat v šeru o dalším jeho směřování. Nevyhnutelný pocit přicházející zkázy prostupuje celým filmem, a je škoda, že některé neposednější diváky pomalejší a postupné budování filmu dost možná odradí od jeho znepokojivého závěru, kdy boží mlýny domelou a kruh se uzavře.
Ulička přízraků (2022) Guillermo del Toro natočil film, ve kterém žádná nestvůra možná není, ale přece jich je plný. Je k nevíře, že existují producenti, kteří uvolní rozpočet 60 milionů dolarů na stopadesátiminutové vyprávění podle několik dekád starých vypravěčských i estetických postupů. Je přitom vidět, že všichni herci si své plnokrevné figury v kriminálním neo-noirovém thrilleru do posledního detailu vychutnávají, a výsledkem je i po všech formálních stránkách nesmírně vypiplaný projekt, jehož pomalejší tempo by vás nemělo odradit. Pokud jste z těch diváků, kteří si často a rádi stýskají nad repetetivní nabídkou dnešních kinosálů, na Uličku přízraků bez váhání spěchejte, jinak na nářky nemáte nárok. Je to možná pitomá a ohraná floskule, ale takovéhle filmy se už dnes prostě netočí.
foto/video: Falcon© 2022
Nightmare Alley
drama, krimi, thriller
USA, 2021, 151 min
Režie: Guillermo del Toro
Scénář: Guillermo del Toro, Kim Morgan
Kamera: Dan Laustsen
Hudba: Nathan Johnson
Hrají: Bradley Cooper, Cate Blanchett, Toni Collette, Willem Dafoe, Rooney Mara, Richard Jenkins, Ron Perlman
