Recenze: Poslední závod servíruje osobní příběh syrově, přesto srdcem

Před tvůrci Posledního závodu je nutno s hlubokou úctou smeknout lyžařskou čepici. Mrznout v nelítostné krkonošské vánici namísto hovění si v načančaných pražských bytech, kde vznikají nekončící zástupy tuzemských romantických komedií, vyžaduje pořádný kus tvůrčího zanícení a odvahy. Tvrdá práce pramenící z víry v projekt, který přitom není prvoplánovou masovkou, je na skutečném příběhu o smrti dvou nadějných sportovců cítit z každé sekundy.

Poslední závod (foto: Nikolas Tušl)

[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Synové hor[/pullquote]O nešťastném konci padesátikilometrového běžkařského závodu v Krkonoších z roku 1913, který připomíná jedna z mohyl na tamních hřebenech, slyšel leckdo. Mnoho detailů příběhu Bohumila Hanče a Václava Vrbaty je ovšem zapomenuto, stejně jako zásadní úloha Emericha Ratha.

V roce 1956 přitom jejich příběh byl již jednou zpracován, když byl uveden snímek Čeňka Duby s názvem Synové hor. Zatímco zpracování na svou dobu dobře funguje i po desetiletích, film byl narozdíl od současného filmu silně romantizován a nechyběly v něm ani tehdejší době poplatné scény, kritizující především dobové sociální poměry. Režimu nehodící se postavu německého běžkaře Ratha pak Synové hor ze svého etosu vynechali úplně, ačkoli skutečný sportovec se ve filmu mihl v roličce starého lesníka.

V případě aktuálního Posledního závodu Tomáše Hodana vyprávění německého sportovce, který se po druhé světové válce vyhnul odsunu díky záchraně pražského žida, celé vyprávění naopak rámuje. Neprávem zapomenutého Ratha, v jehož roli se střídají Oldřich Kaiser a Marek Adamczyk, film zdárně a jímavě rehabilituje. Po boku Hanče ztvárněného Kryštofem Hádkem se jedná o nejzásadnější postavu filmu.

Poslední závod (foto: Marek Novotný)

[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Hanč a..?[/pullquote]Naopak Vrbata s tváří Vladimíra Pokorného je z nějakého důvodu ve scénáři silně upozaděn a divák se o něm nedozví prakticky nic. Proč tomu tak je, může být předmětem debaty. Podstatně výraznější než historicky známější Vrbata je i Josef Feistauer v podání tradičně skvělého Jana Nedbala. Svůj prostor by si přitom i druhý z nešťastným osudem proslulé dvojice určitě zasloužil a nepochybně by se pro něj v rozumné stopáži 102 minut našlo místo.

Herci si ale bez výjimky zaslouží pochvalu i zmíněné uznání za natáčení v nehostinném mrazu. Zatímco Josef Bek a ostatní herci v původních Synech hor byli převážně nelyžaři a museli být v běžkařských scénách dublováni, v Posledním závodu všichni představitelé poctivě v celkových záběrech tahají v závějích historické repliky těžkých kusů dřeva, na kterých se před sto lety brázdily zasněžené vrcholky.

Na tomto místě je třeba ocenit i vynikající práci kostymérů a rekvizitářů, kteří notně přispívají autentickému pocitu z dobového filmu. Kamera Jana Baseta Střítežského je pak pouhý rok po jeho práci na obrazově výrazné Okupaci dalším příjemným zčeřením tuzemského vizuálna.

[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Krkonošský revenant[/pullquote]Na velice sugestivní kose, která se z plátna do diváka dává, pak má lví podíl i intenzivní zvukový mix. Ze skučení vichru v exteriérových scénách zalézá zima pod nehty i navzdory venku začínajícímu jaru. Výrazná a zapamatovatelná je i hudba. Byť v jednom či dvou momentech její intenzita možná kapku zatlačí na pilu, což některým divákům sednout nemusí, po většinu stopáže notně umocňuje atmosféru a dokonale ladí k dobovým kulisám navzdory svému modernímu pojetí.

foto/video: Bontonfilm © 2022

Poslední závod
drama, Česko, 102 minut
Česko, 2022, 102 min
režie: Tomáš Hodan
scénář: Tomáš Hodan
kamera: Jan Baset Střítežský
hudba: Jakub Kudláč
hrají: Kryštof Hádek, Judit Bárdos, Marek Adamczyk, Oldřich Kaiser, Vladimír Pokorný, Vladimír Javorský, Jan Hájek, Jaroslav Plesl, Jan Nedbal, Cyril Dobrý, Jan Hofman, Gabriela Pyšná, Zbyšek Humpolec, Simon Kirschner